Jelikož se objevují domněnky, že od padesátých let až do roku 1990 Velké Meziříčí stagnovalo se svým rozvojem a prakticky se v této době pouze rozpadalo, rozhodl jsem se vrátit kousek do historie a sepsat (možná poněkud obsáhlejší) vzpomínku na dobu nedávno minulou.
Vezmeme-li výstavbu VM jen vzhledem k větším stavbám, které zlepšily nejen průjezdnost města, ale i nabídly pracovní místa, zlepšily život pracujících a zkvalitnily jejich kulturní vyžití, pak není tento seznam krátký.(A rozhodně je neúplný) Kablo bylo založeno v roce 1946. Čistící stanice Lacrum, Veterinární zařízení, ošetřovna a středisko 1. 7. 1960. Přehrada Mostiště 1961. Úpravna vody Mostiště 1964 (říjen). Porodnice Mostiště 1967. Interna 2. Mostiště 1963. Lidová škola umění-1.12.1964. Pošta-25.4.1969, automatická telefonní ústředna-18.9.1970. Nový most u pošty-1973. Drogerie, obuv-1979. Textil-1977. Agrochemický podnik-1.4.1976. Energetické strojírny-říjen 1973. Strojírny nákupních podniků-1968. Okresní stavební podnik-červen 1969. Okresní podnik služeb-květen 1961. STS-1.2.1949. Opravny zemědělských strojů-1.1.1963. ČSAO-1.4.1965. Technické služby-1976. Požární zbrojnice-17.6.1973. Nové nádraží-23.12.1953. Benzínová pumpa-1979. Dálniční most-28.11.1978. Obřadní síň-1977. Výstavba polikliniky-květen 1950. Výstavba školek-Bezděkov 1967(č. 5-1974), Nad plovárnou a Sokolovská 1978. Přístavba 1.ZDŠ-1970(tělocvičny 1967). Areál zdraví u Světlé-1978 a Fajtův kopec-leden 1980. V osmdesátých letech také dochází k plynofikaci města.
Bytová výstavba měla sice kolísavý charakter, ale každým rokem byly uživatelům dodávány další bytové jednotky. Rozdíl mezi lety 1978-79 byl například přes čtyřicet bytových jednotek. (dále jen b.j.) Dokončeno bylo 136/96 b.j. Z toho podniková výstavba 33/13, družstevní dodavatelská 36/32, družstevní svépomocná 22/18, rodinné domky 45/33. V roce 1978 bylo pět b.j. zrušeno. Podíváme-li se na konkrétní lokality, pak se daly do užívání obyvatel v 70-80tých letech bytové jednotky na Sokolovské ulici pro Kablo VM. Na Hornoměstské pro Opravny zem. Strojů. V obvodu Bezděkov, Nad sv. Josefem či Nový svět.
Výstavba Velkého Meziříčí však nebyla jen o bytových jednotkách, mnoho se také postavilo i rámci akcí Z. Ať to byly malé stavby jako vodovod na školní pozemek. Sociální zařízení Technických služeb, Okresní správy silnic, Domova dětí a mládeže. Kanalizace Na výsluní, tenisové kurty v areálu Světlá, nebo odvodnění hřiště na házenou. V akcích Z se ale také postavila spalovna odpadů Křenice, rybníky Lalůvky 3,4 a 5. Kanalizace a vodovod obvodu Oslavice, mateřské školky a jesle a lyžařský vlek na Fajtově kopci. Akce Z byly i neinvestičního charakteru. Sem patřila každoroční údržba a úklid veřejného prostranství a zařízení (náměstí, komunikací, sadů a parků, údržba autobusových čekáren a ostatních společenských prostorů).
Své si pro město a okolí odpracovali také pionýři. Pionýrská organizace SSM ve Velkém Meziříčí byla založena v září roku 1949 (3. března 1950 ve Vídni, 25. dubna v Mostištích, 16. listopadu v Olší nad Oslavou, 20. února 1951 v Hrbově, 23. května v Březejci, 27. září v Jabloňově a ve Lhotkách. První oddíl Jisker byl založen v prosinci 1958.). V dobových materiálech se například dočteme, že 24. dubna 1975 odevzdal pionýrský oddíl Bílá perla (žáci pátých tříd 1ZDŠ) ze skupiny Jindry Nováčka do sběru 5 500kg železa, 4 513kg papíru, 183kg hliníku, 315kg olova, 31kg mědi a 633kg textilu. Činnost pionýrů se však neskládala jen z brigád a z kilogramů odevzdaných surovin a léčivých rostlin. Byla to i kulturní, tělovýchovná, branná a turistická činnost. Pionýři plnili podmínky oznaku Mladý technik, Mladý přírodovědec, Mladý turista… Pionýři našeho města získávali například prvenství v okrese ve sběru odpadových surovin, ve sběru šípků a léčivých rostlin. Na úseku zájmové činnosti se mnozí pionýři probojovali do krajských i národních soutěží. Byli to například letečtí modeláři, šachisté, radiotechnici v radiovém běhu, ale i střelci, filetalisté a další. V roce 1986 byly v našem městě dvě pionýrské skupiny. V první bylo 1 076 pionýrů, 53 oddílů, ve druhé 565 v 28 oddílech. Jejich práci oceňovala celá veřejnost. Ročně tyto oddíly odevzdaly více jak 350 tun druhotných surovin a odpracovali více jak 20 tisíc brigádnických hodin. Děti byly v „pionýru“ vychovávány k lásce k přírodě a úctě ke stáří., což jsou vlastnosti, které jsou potřebné a pomáhají k sebevýchově, ať se organizace jmenuje Sokol, Junák, Orel nebo Pionýr.
Na to, že v našich prodejnách mnohdy chybělo některé nedostatkové zboží, se dnes hojně poukazuje. Nikdo však v těchto letech netrpěl hlady, o což se staraly státní firmy Pramen a Jednota. Jen Potraviny-Pramen měli v roce 1985 v našem městě 13 prodejen patřících závodu Potraviny Brno, se sídlem ve Žďáře nad Sázavou. Z toho bylo 7 prodejen potravinářského zboží, 3 prodejny masa, 2 prodejny tabáku a 2 cukrárny. Pomineme-li velmi nízkou cenu nájemného bydlení a energií, pak i cenové relace potravin nebyli pro nikoho zničující. Průměrný měsíční výdělek byl koncem osmdesátých let 2 945 Kč a zde jsou ceny některých základních potravin z této doby: Konzumní chléb kmínový 2kg-5,60; český chléb 1kg-5,00Kčs; žitný chléb 1/2kg-1,70; dalamánek, bulka 60gr-0,25; žemle 120gr-0,50; makový rohlík 45gr-0,30; vánočka s hrozinkami 460gr-4.20; mléko plnotučné 1 litr-3,10; mléko polotučné 1 litr-2,00; mouka zlatý klas, hrubá 1kg-3,80, hladká 1kg-3,20; vepřové sádlo 1kg-20,00; hovězí přední 1kg-23,00; hovězí zadní 1kg-33,20. Samozřejmě desítka pivo za dvě padesát. O tom, že se prodejny Jednoty stavěli v každé vesnici a dnes se opět ruší, dnes ví každý vesničan.
Samostatnou kapitolou je kulturní vyžití obyvatel. O to se v převážné většinou i dnes stará kulturní zařízení s původním názvem Jednotný Klub Pracujících, později Sdružený Klub ROH, tedy dnešní Jupiter club. Jehož velká generální oprava skončila 12. 12. 1967 a dalším rozšířením v letech 1975-77 vznikla nejen Nová loutková scéna, ale i výstavní síň a koncertní sál.
V tomto zařízení se konalo neskutečné množství akcí. Každoročně (prostudoval jsem informace od roku 1975) proběhlo od patnácti do pětadvaceti divadelních představení pro děti i dospělé, snad nejčastěji přijelo Horácké divadlo Jihlava. Často, ale také hostovaly další-Divadlo na Vinohradech; Slovenské národní divadlo Bratislava, Komorní scéna Brno; Oblastní divadlo Kolín; Divadélko KRUH-Ostrava; Realistické divadlo Praha; Divadlo jednoho herce (Miroslav Částek, Stanislav Zindulka) a další. Na divadelních prknech ožívaly postavy z pera takových klasiků, jako byl Josef Kajetán Tyl/Fidlovačka; Honoré de Balzak/Evženie Grandetová; Corlo Goldini/Sluha dvou pánů; William Shakespeare/Othello,Romeo a Julie; Gui de Maupassant/Miláček; Oscar Wilde/Bezvýznamná žena; Voskovec a Werich/Těžká Barbora, Golem atd… Diváci mohli sledovat výkony snad všech známých herců, od Jiřiny Jiráskové a Jany Brejchové, přes Svatopluka Beneše a Ilju Racka, až po Františka Filipovského a Jaromíra Hanzlíka. Asi nejčastějším návštěvníkem byl v „Jéčku“ herec a bavič Vladimír Menšík. Za čtrnáct let nejen že vystoupil jedenatřicetkrát buď sám, anebo se svými hosty, ale mnohdy byl přítomen i při otvírání různých výstav a vernisáží. Na nich byly k vidění nejen obrazy, plastiky a grafika, ale i práce dětí z LŠU. Také fotografie či sochy ať již z dílen umělců z Vysočiny (R. Hanych, K. Láznička…), nebo i národních umělců (Antonín Penc, Bohumír Dvorský, Jan Bauch…). Při koncertech vážné hudby se rozeznívaly tóny skladeb Leoše Janáčka, Bedřicha Smetany i J, Suka. Nechyběli ani A. Chačaturjan, J. Brahms, F. Schubert a samozřejmě Bach, Mozart, Beethoven. Hrálo nám je třeba Státní Prokofjovovo kvarteto, Mendelssohnovo kvarteto, Symfonický orchestr státní filharmonie Brno, nebo Komorní orchestr B. Martinů. Klavírní koncerty Josefa Páleníčka, Rudolfa Kerera střídali housloví virtuosové Vladimír Malinin a Václav Hudeček. Perlou pro milovníky byl dozajista rok 1981 a koncert sólistů opery Národního divadla v Praze s Eduardem Hakenem. Na své si přišli i milovníci poezie (poezii u nás recitovaly i Hemala, Švorcová, Vránová či Haničinec), módních přehlídek či baletu.
Každý rok se zde konalo čtyřicet, ale někdy i šedesát různých přednášek a besed, z mnoha oborů. Ať to byly besedy Klubu vynálezců a zlepšovatelů, hovory o hudbě, kultuře bydlení o květinách a přírodě, přehlídky v elektrotechnice a radioamatérství. Přednášky o církvi a křesťanství, ochraně přírody ale i mládeže před toxikománií, střídalo horolezectví, dospívání v muže či ženu, rodičovství. Hojně byly navštěvovány i besedy se staršími občany pro mládež.
Neustále plné byly hudební (klavír, housle, saxofon, pozoun, klarinet) a jazykové (Ruština, Angličtina, Němčina, Francouština a od roku1978 i Italština) kurzy, kde bylo roční kurzovné 200Kčs. Ženy navštěvovaly kurzy psaní na stroji, šití, strojové pletení, anebo kroužek Jazz-gymnastiky. Muži zase kurzy sváření elektrickým obloukem a plamenem. Spolu si pak zašli do kurzu Společenského tance a chování. Zájem byl i o další kroužky, fotografický, poezie a recitace, taneční, HIFI nebo filmové studio JKP a loutkový soubor. Děti se scházely ve svých kroužcích v LŠU, tedy Lidové škole umění, kde se učily především hře na hudební nástroje. Byl tam však i výtvarný kroužek a také jeden z nejkvalitnějších pěveckých souborů u nás Včelka. Dalšími kroužky oplýval také dnes Dům dětí a mládeže, tehdy ovšem Dům pionýrů a mládeže.
Kdo měl málo zábavných pořadů, konaných při nejrůznějších výročích, (ať to bylo MDŽ, či konec roku) mohl se zúčastnit soutěžních večerů. Starší třeba soutěže kolektivů BSP 3+1 (kde se spolu utkávaly soutěžící zastupující např. Kablo, Motorpal, Svit a Pošta VM), mladí zase tu s názvem Země krásná, země milovaná.
Velké Meziříčí bylo také častou zastávkou pro hudební skupiny tuzemské i zahraniční. Výběr byl obrovský, od dechovky (kterou reprezentovala nejen Moravanka, ale i Budvarka, Mistříňanka, Bojané…) přes country (Pavel Bobek, Plavci, Stetson, Fešáci s M. Tučným…), střední proud (Matuška, Korn, Neckář, Alla Pugačeva, Elefant…) až po tvrdý rock (Olympic, Katapult, Turbo i to polské…). Nezřídka se v sále JKP roztančili soubory z celého světa se svou revue. Některá známá i velmi exotická jména mohu uvést. Rok 1979: Grand ballet Tahiti a také dívčí disko skupina z Filipín The honey belles. 7. Dubna 1980 (a také 4. dubna 1983) Brazil tropical. 3. Února 1981 Waterloo a Robinson, 29. září Dechový kvintet USA-Ars nova, 28. října Koncert flétna+klavír, Ingrid Dingfelderová USA a Josef Páleníček. V roce 1982 Africký taneční soubor GUINEA, téhož roku i koncerty-komorní soubor z Velké Británie Koenig ensemble a státní čukotsko- eskymácký soubor Ergyron. V roce 1984 stojí určitě za zmínku jména- 26. června:Tahiti Havaj 28. června:Velká japonská revue z Tokia, 19. září Ricchi e Poveri a především 31. září Anna Rusticano. Každému, kdo má rád country muziku se musely vrýt do paměti tři po sobě jdoucí roky a tři úžasné koncerty, z nichž hned ten první z 9. dubna roku 1987 měl tehdy i ozvěnu v RÁDIU SVOBODNÁ EVROPA. Pamětníci často vzpomínají na slova „Do Československé socialistické republiky přijede nejznámější americká country skupina NASHVILLE MASTERS, odehraje zde tři koncerty. V Praze, Bratislavě a ve Velkém Meziříčí.“ Rok poté další úžasný koncert a Moody Brothers, nu a v roce 1989 KTO a Rio Grande. Jmenovat zde všechny osobnosti naší a zahraniční populární hudby, by trvalo moc dlouho a tak asi ještě vzpomenu na skvělý Jazz polské skupiny Laboratorium, německý rock Stern combo Míšeň a úžasné koncerty Václava Neckáře.
Dnešnímu Jupiter clubu nelze upřít snahu o navazování na tyto úspěchy tehdejších pracovníků JKP. Mají žel dost svázané ruce tím, že akce dnes musí být ziskové a nemohou počítat s tím, co bylo do roku 1989 zcela běžné. Za prvé, všechny akce šli přes Pragokoncert, který umělce „rozesílal“ po republice a za druhé, u všech koncertů se objevoval na plakátech dovětek-„tuto akci podporuje“, a následoval název jednoho z našich Velkomeziříčských podniků, který se spolupodílel. Občané našeho města se ale také sami spolupodílejí na tom, že se pokladna „Jupiteru“ neplní. Zvláště vidět to je u divadelních představení. Mnohým lidem se díky dnešní době na návštěvu divadla nedostává, ale ti, kteří peníze moc přepočítávat nemusí, se jedou často podívat na úplně stejné představení do Brna či Prahy. Je v tom nějaká logika? Přesto všechno je programové oddělení Jupiter clubu tak kvalitní, že již několik let spolupořádá tak velkou a stále kvalitnější akci, jakou je Filozofický festival.
Píšu-li o tom, že Velké Meziříčí nebylo před rokem 1989 žádným rozpadajícím se městem, neobhajuji tím vše, co se v éře socialismu dělo nejen v našem městě, ale v celé ČSSR. Také bych nebyl nadšen tím, kdybych jako jeden z našich nejlepších fotografů získal v osmdesátých letech cenu za nejlepší amatérsky natočený film a přišel bych díky závisti (?) tehdejších funkcionářů o možnost jeho prezentace v zahraničí. V rámci objektivity ale musím zase uznat, že koncem osmdesátých let, tedy v době, kdy přišlo jakési uvolnění díky chozrasčotu v SSSR (první besedy o chozrasčotu byly v JKP v roce 1984), bylo již jméno Jiřího Michlíčka, spolu s dalšími 31 spoluobčany, na seznamu vydaných povolení k poskytování služeb občany na území města, dle nařízení vlády č.1/1988 Sb.
Mnohokrát děkuji paní Karle Pokorné za to, že jsem mohl čerpat vědomosti z její knihy Medříčáci v historii času a za laskavé svolení, že jsem je mohl použít. A také moc děkuji zaměstnancům programového oddělení Jupiter clubu, za zapůjčení Velkomeziříčských zpravodajů.
Autor: Martin Klement, Mostiště
Publikoval: -kas-
