O mrtvých jen dobře

[1] Vložil: Janča, 22.12.2011, 10:50:18

S panem Klementem naprosto souhlasím,už je toho divadla kolem havla dost.Za komoušů za něho pracovali jiní,v base kouřil doutníky,vlastnil mercedes,luxus.koženou sedačku,a dostával tučnou apanáž v dolarech i markách.Za co asi?Kdo z vás si toto za totality mohl dovolit?Ve straně jsem nikdy nebyla a nikdy v řádné jiné straně.jen poslouchám starší a dělám si úsudek sama.

[2] Vložil: Ela, 22.12.2011, 12:19:44

A proto prosím mlčte!

[3] Vložil: Tomáš Bílek, 22.12.2011, 13:04:33

Tak prosím mlčte a starejte se o to, jestli truchlíte vy a vaši kolegové v KLDR a na Kubě k vašemu vzoru tím správným způsobem.

[4] Vložil: Ivana Salašová, 22.12.2011, 15:29:28

Článek pana Klementa mě pořádně nadzvedl ze židle, pokud jeho nadpis zní "O mrtvých jen dobře", pak obsah článku tomu neodpovídá. Každý považujeme za osobnost někoho jiného, koneckonců je naprosto jasné, že komunista našeho PANA PREZIDENTA HAVLA mít rád nemůže. Ale naprosto do nebe volající je příspěvek paní Janči - k tomu jen dodám, že ona si nezaslouží žít ve svobodném státě, za který Havel bojoval a "kouřil v base doutníky". Ach jo, to je ale národ.

[5] Vložil: :+), 22.12.2011, 16:46:24

Otevřu noviny - Havel, pustím televizi - Havel, zapnu rádio - Havel, zapnu internet - Havel. Mám strach otevřít dveře....

Věřím tomu, že kdyby tuto šaškárnu mohl zastavit, tak by to udělal. Názor pana Klementa není zcela zcestný. Je to pohled z druhé strany, není nereálný.

[6] Vložil: zebrik_je vysoko, 22.12.2011, 18:54:36

Tak jsem pripomnel co se delo,kdyz to zapichnul Vas kolega Breznev,)
Zbyva jen doufat,ze po tomto soucasnem divadle lidi procitnou a vzpomenou si na svoloc komunistickou i soucasnou ,)

[7] Vložil: Klára T., 22.12.2011, 18:54:53

Klemente, raději s tou svojí rádobynovinařinou přestaň. Za odměnu pro tebe uspořádám sbírku na jednosměrnou letenku do KLDR, ta se korporacím ještě nezaprodala A tu inteligentní s Janču s vlastním úsudkem si vezmi s sebou.

[8] Vložil: An, 22.12.2011, 19:31:01

Nevím proč, ale články tohoto autora mě vždy pobaví až znechutí.

[9] Vložil: Jarek M., 22.12.2011, 20:53:10

Pane Klimente.
Nesouhasím s Vámi, chtěl bych doporučit článek KOMENTÁŘ: Jsou pocty Václavu Havlovi přiměřené, nebo pompézní? (idnes) od Martina Komárka, který možná odpoví na některé z Vašich doměnek. Jak vidno, Váš příspěvek vyvolává především nesouhlasné reakce, je třeba se zamyslet, kde je tedy chyba? Zdali je opravdu v Havlovi, či ve Vás? Rád bych i poprosil o Vaše reakce na zmiňovaný článek. Odkaz: zpravy.idnes.cz/kome…

[10] Vložil: Jirka, 23.12.2011, 14:09:40

Naštěstí žijeme "jen" v demokratické společnosti, kde nemusí nic předstírat a může se veřejně vyjádřit i pan Kliment a to je asi největší slabost demokracie, pane Havle díky za to.

www.youtube.com/watc…

www.novinky.cz/zahra…

[11] Vložil: Tomáš S., 22.12.2011, 22:36:39

Nesouhlasím s panek Klimentem a už vůbec s Jančou. Levicová výchova se zde nezapře a je vidět ,že o životě pana Havla nemáte ani potuchy. Každý má právo na komentář ,stejně tak jako na komentář komentáře. Toto je jeden z mnoha pozitiv ,které MŮŽEME.Narozdíl období před x lety. Přeji všem krásné svátky.

[12] Vložil: :+)), 23.12.2011, 08:18:36

Klement, chlapi, Klement!

[13] Vložil: demokrat, 23.12.2011, 14:10:39

např. tento článek z roku 2005 potvrzuje slova pana Klementa
eportal.parlamentnil…

[14] Vložil: Tomáš Říha, 23.12.2011, 10:38:01

Hmm, je mi Vás upřímně líto, pane Klemente, nicméně Váš názor respektuji (nic jiného nezbývá). A mám radost, že většina národa má rozum a srdce. Krásné Vánoce všem.

[15] Vložil: František, 23.12.2011, 10:38:24

Panu Klemetovi.
Doufám že si uvědomujete, že za vámi uvedené zpochybnění role prezidenta by jste za "zlaté éry" socialismu dostal tak asi 5 let na tvrdo a vaše myšlenky by se šířily k možným čtenářům klikou cyklostylu nebo psacího stroje(jeslli víte co to je) a co je internet by jsme věděli pouze z vysílání Svobodné Evropy .
Tak že místo Vašich nesmyslných úvah by jste
měl panu Havlovi poděkovat, že odmítal zrušení Vaší strany nebo při nejlepším držet ústa.
František

[16] Vložil: XYZ, 23.12.2011, 20:45:27

Většinou s p.Klementem nesouhlasím - dnes ANO

[17] Vložil: rejpal, 23.12.2011, 20:45:50

Už zbývá požádat o svatořečení.Někteří vzpomínají Koreu.Taky fanatici,jen z rozdílnými aktéry.Celý život kostel nepotřeboval,pohřbívají ho nejvyšší hodnostáři.Zajímavé.Doslechl jsem se,že v nedaleké farnosti byl obřad odmítnut,z důvodu nechození do kostela.Tak kde je pravda a láska.14,vidím,že opět má co sdělit.Co statek v Balinách?Padá,stále padá.To bylo řečí.

[18] Vložil: 50 na 50, 23.12.2011, 20:46:10

For all...Že by pravda byla někde uprostřed........

Žádné lepší potraviny či nemocnice už nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíc potřebují. - Projev V. Havla z 1.1.1990

Milí spoluobčané, čtyřicet let jste v tento den slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž: jak naše země vzkvétá, kolik dalších miliónů tun oceli jsme vyrobili, jak jsme všichni šťastni, jak věříme své vládě a jaké krásné perspektivy se před námi otevírají.

Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal.

Naše země nevzkvétá. Velký tvůrčí a duchovní potenciál našich národů není smysluplně využit. Celá odvětví průmyslu vyrábějí věci, o které není zájem, zatímco toho, co potřebujeme, se nám nedostává. Stát, který se nazývá státem dělníků, dělníky ponižuje a vykořisťuje. Naše zastaralé hospodářství plýtvá energií, které máme málo. Země, která mohla být kdysi hrdá na vzdělanost svého lidu, vydává na vzdělání tak málo, že je dnes na dvaasedmdesátém místě na světě. Zkazili jsme si půdu, řeky i lesy, jež nám naši předkové odkázali, a máme dnes nejhorší životní prostředí v celé Evropě. Dospělí lidé u nás umírají dřív, než ve většině evropských zemí.

Dovolte mi malý osobní zážitek: když jsem nedávno letěl do Bratislavy, nalezl jsem při různých jednáních čas k tomu, abych pohlédl z okna. Viděl jsem komplex Slovnaftu a hned za ním velkoměsto Petržalku. Ten pohled mi stačil k tomu, abych pochopil, že naši státníci a političtí činitelé se po desítiletí nedívali nebo nechtěli dívat ani z oken svých letadel. Žádná četba statistik, které mám k dispozici, by mi neumožnila rychleji a snadněji pochopit stav, do něhož jsme se dostali.

Ale to všechno není stále ještě to hlavní. Nejhorší je, že žijeme ve zkaženém mravním prostředí. Morálně jsme onemocněli, protože jsme si zvykli něco jiného říkat a něco jiného si myslet. Naučili jsme se v nic nevěřit, nevšímat si jeden druhého, starat se jen o sebe. Pojmy jako láska, přátelství, soucit, pokora či odpuštění ztratily svou hloubku a rozměr a pro mnohé z nás znamenají jen jakési psychologické zvláštnosti, anebo se jeví jako zatoulané pozdravy z dávných časů, poněkud směšné v éře počítačů a kosmických raket. Jen málokteří z nás dokázali nahlas zvolat, že mocní by neměli být všemocní a že zvláštní farmy, které pro ně pěstují ekologicky čisté a kvalitní potraviny, by měly své produkty posílat do škol, dětských internátů a nemocnic, když už je naše zemědělství nemůže zatím nabízet všem. Dosavadní režim - vyzbrojen svou pyšnou a nesnášenlivou ideologií - ponížil člověka na výrobní sílu a přírodu na výrobní nástroj. Zaútočil tím na samu jejich podstatu i na jejich vzájemný vztah. Z nadaných a svéprávných lidí, důmyslně hospodařících ve své zemi, udělal šroubky jakéhosi obludně velkého, rachotícího a páchnoucího stroje, o němž nikdo neví, jaký má vlastně smysl. Nedokáže nic víc, než zvolna, ale nezadržitelně opotřebovávat sám sebe a všechny své šroubky.

Mluvím-li o zkaženém mravním ovzduší, nemluvím tím pouze o pánech, kteří jedí ekologicky čistou zeleninu a nedívají se z oken letadel. Mluvím o nás všech. Všichni jsme si totiž na totalitní systém zvykli a přijali ho za nezměnitelný fakt a tím ho vlastně udržovali. Jinými slovy: všichni jsme - byť pochopitelně každý v jiné míře - za chod totalitní mašinérie odpovědni, nikdo nejsme jen její obětí, ale všichni jsme zároveň jejími spolutvůrci.

Proč o tom mluvím: bylo by velmi nerozumné chápat smutné dědictví posledních čtyřiceti let jako cosi cizího, co nám odkázal vzdálený příbuzný. Musíme toto dědictví naopak přijmout jako něco, čeho jsme se my sami na sobě dopustili. Přijmeme-li to tak, pochopíme, že jen na nás všech je, abychom s tím něco udělali. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit povinnost, která dnes stojí před každým z nás, totiž povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat. Nemylme se: sebelepší vláda, sebelepší parlament i sebelepší prezident toho sami mnoho nezmohou. A bylo by i hluboce nesprávné čekat obecnou nápravu jen od nich. Svoboda a demokracie znamená přece spoluúčast a tudíž spoluodpovědnost všech.

Uvědomíme-li si to, pak se nám okamžitě všechny hrůzy, které nová československá demokracie zdědila, přestanou jevit tak hrůzné. Uvědomíme-li si to, vrátí se do našich srdcí naděje.

V nápravě věcí obecných se máme oč opřít. Poslední doba - a zvláště posledních šest týdnů naší pokojné revoluce - ukázala, jak velký obecně lidský, mravní a duchovní náboj a jak velká občanská kultura dřímaly v naší společnosti pod vnucenou maskou apatie. Kdykoli mi někdo o nás kategoricky tvrdil, že jsme tací nebo onací, vždycky jsem namítal, že společnost je velmi tajemné stvoření a že nikdy není dobré věřit pouze té její tváři, kterou právě ukazuje. Jsem šťasten, že jsem se nemýlil. Všude ve světě se lidé diví, kde se v těch poddajných, ponížených, skeptických a zdánlivě už v nic nevěřících občanech Československa vzala náhle ta úžasná síla za několik týdnů zcela slušným a mírumilovným způsobem setřást ze svých beder totalitní systém. My sami se tomu divíme. A ptáme se: odkud vlastně mladí lidé, kteří nikdy jiný systém nepoznali, čerpají svou touhu po pravdě, svou svobodomyslnost, svou politickou fantazii, svou občanskou odvahu i občanský rozmysl? Jak to, že i jejich rodiče - tedy přesně ta generace, která byla považována za ztracenou - se k nim přidali? Jak je vůbec možné, že tolik lidí okamžitě pochopilo, co dělat, a nikdo z nich k tomu nepotřebuje žádné rady a instrukce?

Myslím, že tato nadějeplná tvář naší dnešní situace má dvě hlavní příčiny: člověk především nikdy není jen produktem vnějšího světa, ale vždycky je také schopen vztahovat se k něčemu vyššímu, byť by tuto schopnost v něm vnější svět jakkoli systematicky hubil; za druhé to je tím, že humanistické a demokratické tradice, o nichž se tak často planě hovořilo, přeci jen kdesi v nevědomí našich národů a národních menšin dřímaly a nenápadně se přenášely z generace na generaci, aby je v pravou chvíli každý z nás v sobě objevil a proměnil je ve skutek.

Za svou dnešní svobodu jsme ovšem museli i my zaplatit. Mnoho našich občanů zahynulo v padesátých letech ve věznicích, mnozí byli popraveni, tisíce lidských životů bylo zničeno, statisíce talentovaných lidí bylo vypuzeno do zahraničí. Pronásledováni byli ti, kteří za války zachraňovali čest našich národů, ti, kteří se vzepřeli totalitní vládě, i ti, kteří dokázali prostě být sami sebou a myslet svobodně. Na nikoho, kdo za naši dnešní svobodu tak či onak zaplatil, by nemělo být zapomenuto. Nezávislé soudy by měly spravedlivě zvážit případnou vinu těch, kdo jsou za to odpovědni, aby vyšla plná pravda o naší nedávné minulosti najevo.

Zapomenout ovšem nesmíme ani na to, že jiné národy zaplatily za svou dnešní svobodu ještě tvrději a že tím platily nepřímo i za nás. Potoky krve, které protekly v Maďarsku, Polsku, Německu a nedávno tak otřásajícím způsobem v Rumunsku, jakož i moře krve, které prolily národy Sovětského svazu, nesmí být zapomenuty především proto, že každé lidské utrpení se týká každé lidské bytosti.Ale nejen to: nesmí být zapomenuty i proto, že právě tyto velké oběti jsou tragickým pozadím dnešní svobody či postupného osvobozování národů sovětského bloku, tedy pozadím i naší čerstvě nabyté svobody. Bez změn v Sovětském svazu, Polsku, Maďarsku a Německé demokratické republice by se asi u nás těžko stalo to, co se stalo, a pokud by se to stalo, rozhodně by to nemělo tak krásně pokojný charakter.

Že jsme měli příznivé mezinárodní podmínky, neznamená ovšem, že nám v těchto týdnech někdo bezprostředně pomáhal. Po staletích se vlastně oba naše národy napřímily samy, neopřeny o žádnou pomoc mocnějších států či velmocí. Zdá se mi, že v tom je velký mravní vklad této chvíle: skrývá v sobě naději, že napříště už nebudeme trpět komplexem těch, kteří musí trvale někomu za něco děkovat. Teď záleží jen na nás, zda se tato naděje naplní a zda se historicky docela novým způsobem probudí naše občanské, národní i politické sebevědomí.

Sebevědomí není pýcha.

Právě naopak: jedině člověk nebo národ v tom nejlepším slova smyslu sebevědomý je schopen naslouchat hlasu druhých, přijímat je jako sobě rovné, odpouštět svým nepřátelům a litovat vlastních vin. Pokusme se takto chápané sebevědomí vnést jako lidé do života naší pospolitosti a jako národy do našeho chování na mezinárodním jevišti. Jedině tak získáme opět úctu k sobě samým, k sobě navzájem i úctu jiných národů.

Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoli jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout.

Náš první prezident napsal: Ježíš, nikoli Caesar. Navazoval tím na Chelčického i Komenského. Dnes tato idea v nás opět ožila. Troufám si říct, že snad dokonce máme možnost šířit ji dál a vnést tak do evropské i světové politiky nový prvek. Z naší země, budeme-li chtít, může už natrvalo vyzařovat láska, touha po porozumění, síla ducha a myšlenky. Toto záření může být přesně tím, co můžeme nabídnout jako náš osobitý příspěvek světové politice.

Masaryk zakládal politiku na mravnosti. Zkusme v nové době novým způsobem obnovit toto pojetí politiky. Učme sami sebe i druhé, že politika by měla být výrazem touhy přispět ke štěstí obce, a nikoli potřeby obec podvést nebo ji znásilnit. Učme sami sebe i druhé, že politika nemusí být jen uměním možného, zvlášť pokud se tím myslí umění spekulací, kalkulací, intrik, tajných dohod a pragmatického manévrování, ale že může být i uměním nemožného, totiž uměním udělat lepšími sebe i svět.

Jsme malá země, ale přesto jsme byli kdysi duchovní křižovatkou Evropy. Proč bychom se jí opět nemohli stát? Nebyl by to další vklad, jímž bychom mohli oplácet jiným pomoc, kterou budeme od nich potřebovat?

Domácí mafie těch, kteří se nedívají z oken svých letadel a jedí speciálně vykrmená prasata, sice ještě žije a občas kalí vody, ale není už naším hlavním nepřítelem. Tím méně je jím jakákoli mafie mezinárodní. Naším největším nepřítelem jsou dnes naše vlastní špatné vlastnosti. Lhostejnost k věcem obecným, ješitnost, ctižádost, sobectví, osobní ambice a rivality. Na tomto poli nás čeká teprve hlavní zápas.

Máme před sebou svobodné volby a tudíž i předvolební boj. Nedopusťme, aby tento boj zašpinil dosud čistou tvář naší vlídné revoluce. Zabraňme tomu, abychom sympatie světa, které jsme tak rychle získali, stejně rychle ztratili tím, že se zapleteme do houštiny mocenských šarvátek. Nedopusťme, aby pod vznešeným hávem touhy sloužit věcem obecným rozkvetla opět jen touha posloužit každý sám sobě. Teď už opravdu nejde o to, která strana, klub či skupina zvítězí ve volbách. Teď jde o to, aby v nich zvítězili - bez ohledu na své legitimace - ti mravně, občansky, politicky i odborně nejlepší z nás. Budoucí politika i prestiž našeho státu bude záviset na tom, jaké osobnosti si vybereme a posléze zvolíme do svých zastupitelských sborů.

Milí spoluobčané!

Před třemi dny jsem se stal z vaší vůle, tlumočené poslanci Federálního shromáždění, prezidentem této republiky. Očekáváte tedy právem, že se zmíním o úkolech, které před sebou jako váš prezident vidím.

Prvním z nich je využít všech svých pravomocí i svého vlivu k tomu, abychom brzy a důstojně předstoupili všichni před volební urny ve svobodných volbách a aby naše cesta k tomuto historickému mezníku byla slušná a pokojná.

Mým druhým úkolem je bdít nad tím, abychom k těmto volbám přistoupili jako dva skutečně svéprávné národy, které navzájem ctí své zájmy, národní svébytnost, náboženské tradice i své symboly. Jako Čech v prezidentském úřadu, který složil slib do rukou významného a sobě blízkého Slováka, cítím po různých trpkých zkušenostech, které měli Slováci v minulosti, zvláštní povinnost bdít nad tím, aby byly respektovány všechny zájmy slovenského národa a aby mu nebyl v budoucnosti uzavřen přístup k žádné státní funkci, včetně té nejvyšší.

Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoli důvodů hůře, než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice už nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíc potřebují.

Jako vrchní velitel branných sil chci být zárukou, že obranyschopnost našeho státu nebude nikomu už záminkou k tomu, aby mařil odvážné mírové iniciativy, včetně zkracování vojenské služby, zřizování náhradní vojenské služby a celkové humanizace vojenského života.

V naší zemi je mnoho vězňů, kteří se sice vážně provinili a jsou za to potrestáni, kteří však museli projít - navzdory dobré vůli některých vyšetřovatelů, soudců a především advokátů - pokleslou justicí, jež zkracovala jejich práva, a musí žít ve věznicích, které se nesnaží probouzet to lepší, co je v každém člověku, ale naopak lidi ponižují a fyzicky i duševně ničí. S ohledem na tuto skutečnost jsem se rozhodl vyhlásit poměrně širokou amnestii. Vězně zároveň vyzývám, aby pochopili, že čtyřicet let špatného vyšetřování, souzení a věznění nelze odstranit ze dne na den, a aby chápali, že všechny urychleně chystané proměny si přeci jen vyžádají určitý čas. Vzpourami nepomohou ani této společnosti, ani sobě. Veřejnost pak žádám, aby se propuštěných vězňů nebála, neztrpčovala jim život a pomáhala jim v křesťanském duchu po jejich návratu mezi nás nalézat v sobě to, co v nich nedokázaly nalézt věznice: schopnost pokání a touhu řádně žít.

Mým čestným úkolem je posílit autoritu naší země ve světě. Rád bych, aby si nás jiné státy vážily za to, že prokážeme porozumění, toleranci a lásku k míru. Byl bych šťasten, kdyby ještě před volbami navštívili naši zemi - byť na jeden jediný den - papež Jan Pavel II. a tibetský dalajlama. Byl bych šťasten, kdyby se posílily naše přátelské vztahy se všemi národy. Byl bych šťasten, kdyby se nám podařilo ještě před volbami navázat diplomatické styky s Vatikánem a Izraelem. K míru chci přispět i svou zítřejší krátkou návštěvou našich dvou navzájem spřízněných sousedů, totiž Německé demokratické republiky a Spolkové republiky Německa. Nezapomenu ani na naše další sousedy - bratrské Polsko a stále nám bližší Maďarsko a Rakousko.

Na závěr bych rád řekl, že chci být prezidentem, který bude méně mluvit, ale víc pracovat. Prezidentem, který se bude nejen dobře dívat z oken svého letadla, ale který - a to hlavně - bude trvale přítomen mezi svými spoluobčany a dobře jim naslouchat.

Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: o republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku a proto má naději, že i člověk poslouží jí. O republice všestranně vzdělaných lidí, protože bez nich nelze řešit žádný z našich problémů. Lidských, ekonomických, ekologických, sociálních i politických.

Můj nejvýznačnější předchůdce zahájil svůj první projev citátem z Komenského. Dovolte mi, abych já svůj první projev ukončil vlastní parafrází téhož výroku:

Tvá vláda, lide, se k tobě navrátila!

citováno z prezidentského webu

[19] Vložil: M.Klement, 23.12.2011, 21:12:46

Děkuji všem, za komentáře. Z některých je patrné, že jejich pisatel o věci popřemýšlel, jiné jsou psány "v duchu doby". Komentář s číslem 18 však doporučuji všem, zkuste polemizovat o něm...

[20] Vložil: severo_korejec!, 24.12.2011, 12:18:38

Maaame hlad!

[21] Vložil: opaleny_kubanec, 24.12.2011, 13:46:29

Co hlad,ja bych chtel mit SVOJE auto

[22] Vložil: Český občan, 26.12.2011, 15:54:40

Chci zpět svou zemi !

[23] Vložil: Rybizovykomar, 28.12.2011, 09:12:48

Ačkoli se nerad uchylují k násilí, tak teď bych s chutí a rád panu Klementovi dal facku, stejně tak jak by to určitě udělal i pán Werich, na kterého se ve článku odvolává ( mimochodem pán Werich byl rodiným přítelem Havlových). A co víte o bombardování Srbska a o tom, co si myslí Srbové? Byl jste tam někdy v poslední době? ( tipuji že spíše ne.... Ale hlavně že máte jasno co si tam lidi myslí)

[24] Vložil: vlastenec, 29.12.2011, 10:04:58

23.Další uplakánek.Když k nám v roce 68 vtrhla vojska,byla to okupace.Když naši gerojové dělali pořádek v Srbsku,byla to humanitární pomoc.Asi nevadí,že tam umírali civilisté,a je mi jedno,či muslimové,nebo katolíci.Je potřeba uvažovat vlastním mozkem,ne žrát úvahy servilních novinářů.Ti jsou poplatni každému režimu,to historicky stále ukazují.Dal jsem si práci a čas,a probral příspěvek 18.Příměr 50 na 50 je hodně nadsazený.Většinou jen kecy,kecy,pravda jiná.Až bude opět Kalousek posílat šeky,kolik každý dlužíme,tak tam bude suma taky za to týdení představení.To taky nebylo zadarmo.Smějete se se Kimům,a co bylo tady?Jinak,pokud vím,pan Werich nefackoval,to jen Macek a Kalousek.

[25] Vložil: Tom, 6.1.2012, 08:45:34

Vážený vlastenče a podobně smýšlející.
Rozdíl mezi pohřbem Kima a Havla je v tom, že v případě Havla jste měli možnost se truchlení nezúčastnit a na 1. prezidenta ČR jste mohli beztrestně třeba kydat hnůj. I v době státního smutku jste si mohli pustit TV, která o Havlovi nemluvila, taková Nova například program státnímu smutku výrazněji neupravila, zprávy ze světa i z domova jste mohli nalézt jak na ČT24 tak na internetu. Omezení se podle zákona týkalo téměř výhradně heren. Nic víc vás na vašich právech neomezilo. Souhlas?
Projev lítosti nad skonem této významné osobnosti 20. století jste mohli, ale nemuseli vyjádřit taktéž. Vidíte už rozdíl mezi pohřbem Čonga a Havla?
Vzdání pocty zesnulému bylo veřejnou možností, nikoli příkazem.
Závěrem si uvědomte, že i když s vašimi názory na tuto problematiku současný mainstream nesouhlasí, samotný Havel (řečeno slovy klasika) do smrti bojoval, abyste měli právo je říkat.

[26] Vložil: Ho Chi Min, 6.1.2012, 13:04:44

Je to přesně tak, jak píše 25. Ovšem obávám se, Tome, že v následujících dnech přijdou tradiční bolševické komentáře pojednávající o následujících tématech: jste zmanipulován prorežimní televizí; papouškujete mf dnes či jiná (západnímu kapitálu) zaprodaná média; jste válečný štváč a agresor; nevíte nic o bídě obyčejných lidí a nemůžete srovnat tragiku dneška s blahobytem socialismu, protože jste tehdy jezdil v kočárku a tak dále... Naopak se dočkáte duchaplných závistivých výroků házejících špínu na všechny lidi, kteří mají byť o korunu víc, protože si vše jistě nakradli; ve jménu všech "slušných" lidí budete zatracován za svůj názor a nakonec se dozvíte, že autor naslouchá starším, čte si "nezávislé" internetové články, dělá si z toho všeho vlastní názor a nezřídka dosáhl osvícení a všichni ostatní se mýlí... Nic si z toho nedělejte, již Dr. Husák mluvil o "malých lidech," nejspíše myslel právě tyto ustavičné hospodské stěžovatele na všechno;)

[27] Vložil: Tom, 6.1.2012, 20:04:31

26: Nevadí, myslím, že s tím dokážu žít. :-)

[28] Vložil: jeenny, 11.1.2012, 17:38:22

vážení,chtěla bych , aby si všichni uvědomili, že demokracie není volnost , ale především velká zodpovědnost,soudy nad lidmi budou vynášet Jiní a my všichni se snažme , vychovávat svým vlastním dobrým příkladem.