Začíná ale přibývat lidí, jež hledají příčiny této nebývalé vlny přistěhovalců, kde je vlastně počátek této vlny? V úplně první řadě států, jejichž rozbití má na tomto problému největší vinu je bývalá Jugoslávie. Poté, co se sjednotilo Německo, nastává v okolí jen dělení bývalých socialistických států. Na rozdíl od Československa, kde sice proběhlo rozdělení bez referenda, ale v klidu, napadlo (pod vymyšlenou záminkou a bez požehnání Rady bezpečnosti OSN) NATO Srbsko, jako jeden z nástupnických států Jugoslávie a násilím tak vzniká na historickém Srbském území samostatné Kosovo, kde je hned poté vystavěna největší základna USA v Evropě. Tohle bylo první povzbuzení muslimů, které jim zdvihlo sebevědomí. Napadení Iráku a Afghánistánu destabilizovalo země, kde do té doby žili jejich obyvatelé sice pod pevnou rukou, ale bezpečněji, než po dodání „demokracie a svobody“.

V Libyi trpěli lidé pod diktátorem Kaddáfím blahobytem a mladí Libyjci se zdarma vzdělávali po celé Evropě. Byla nutná změna, zvláště poté, co chtěl diktátor vrátit dluhy, které měli odběratelé Libyjského ropného průmyslu. Muammar Kaddáfí byl zavražděn a Libye se stala bojištěm, kterým zůstala dodnes. Islamisté tak získali další území, kde si ihned začali vynucovat své zákony, jako je i právo Šaría. Boje se začali šířit po celé Africe a mocní tohoto světa neváhali napadat další země, které do té doby vzkvétaly, o čemž mohou vyprávět i obyvatelé Sýrie.

Důsledkem rozvracení států je vznik Islámského státu. (Jehož vznik, podle odtajněných dokumentů Pentagonu plánovaly USA už od roku 2012 jako nástroj ke svržení Assada.) K boji proti IS se dnes může připojit každý, a když je dobrým kamarádem se světovým četníkem, může si při tom i vyřizovat účty s kdekým. Tak jako Turecko, které bombarduje se souhlasem NATO nepohodlné Kurdy (dosud nejúspěšnější bojovníky v pozemních bojích s IS, kteří získávají díky straně HDP stále větší zastoupení v Tureckém parlamentu) a to nejen na území Turecka.

Nikdo se nemůže divit, že se lidé snaží uprchnout ze své vlasti, kde jim může každou chvíli někdo uříznout hlavu a zavraždit jejich potomky. Otázkou však zůstává, kam uprchnout? Ti, kteří těmto nešťastníkům rozbili jejich vlast, o žádné uprchlíky nestojí. Proč si také ničit svou ekonomiku, když se může o uprchlíky postarat někdo jiný? Někdo, kdo je rozbíječům států trnem v oku. I navzdory umělému odtržení Ruska od EU jsou totiž Evropské státy stále ještě ekonomicky dost silné. Příliv uprchlíků však může vše změnit. Lidé se rozhádají, státní pokladny budou čpět prázdnotou a v tu chvíli přijde nabídka na podepsání smlouvy TTIP (transatlantická obchodní a investiční smlouva). Bude schopna Evropa tuto jednostranně výhodnou smlouvu odmítnout?

Na každý problém je vždy potřeba nahlížet v širších souvislostech a v době, kdy se destabilizace EU začíná obávat i David Cameron je zřejmé, že se opravdu „něco děje“.