Osmihodinové cestování bylo náročné. Bohužel při příjezdu nebyl moc čas na odpočinek. Po snídani se jelo na tréninky, kde nás čekalo velmi nepříjemné překvapení. Startovalo se na 3 stavech. Muži, Muži B a Ženy. Každá závodní dráha měla ale jiný materiál. Na každém stavu se našla jedna či více hadic, které byly příliš těžké nebo naopak podezřele lehké. Sací vedení, které se skládá ze 4 savic vůbec nepatřilo k sobě a nešlo zapojit. Přišlo nám, jako by pořadatelé nikdy nic podobného nechystali.

Nikomu se nedařilo. Domácí se dušovali, že jim se nikdy nic nerozpojí a s tímto materiálem jsou zvyklí běhat. My jsme zvyklí na ledasco, ale tohle už bylo moc. Tréninkům jsme věnovali dobrou hodinu času, místo obvyklých 10 minut. Nešlo to jinak. Pořád se něco zasekávalo, rozpojovalo nebo rozpadávalo. Opravdu nás to mrzelo, protože jsme čekali daleko víc. Nebo minimálně všechno tak precizně nachystané, jak to bývá na závodech v České republice.

Čas na oběd a čas strávený při odpočinku nám dodal energii, ale ne pocit spokojenosti z blížících se závodů. Spolu s družstvem mužů jsme odjeli na ostré starty. K překvapení všeho nebyl ani slavnostní nástup, zahájení nebo představní národů. Jak kdo přijel a chtěl, tak běžel.

V prvním pokuse, i s tak drsným materiálem, se nám podařilo zaběhnout čas 41:30, který by mohl být naším novým rekordním časem. Jak se ale nikdy nikomu nemohly rozpojit savice na našem stavu, jak nás ubezpečovali rozhodčí, tak nám se rozpojily. Nemohly jsme tomu uvěřit, nám se to nikdy nepovedlo na domácích závodech a tam ten materiál je prý perfektní. Tak v čem byla chyba? Druhý pokus jsme si mohly odběhnout ihned po tom prvním. Jak svítilo sluníčko a bylo opravdu teplo, byly jsme o to víc unavené. Čas 42:25 by nebyl zas tak strašný, ale bohužel, stalo se to samé a to doslova. Na stejném místě, opět rozpojené savice. Všichni rozhodčí na to koukali s otevřenými ústy, že je nemožné. Další pokus jsme ale nedostaly a tak nám bylo jasné, že z těchto závodů pohár nedovezeme.

Štafeta probíhala na oválu bez překážek. Časem 64:63 jsme čas sice o kousek vylepšily, ale výsledky už byly předem jasné. Nic moc. Ve večerních hodinách jsme jeli na slavnostní vyhlášení s živou hudbou. Ve výsledku jsme měly druhý nejrychlejší čas na útoku a druhý nejrychlejší čas na štafetě. Bohužel, trestné chyby nás shodily na čtvrté místo.

Na druhou stranu jsme zas viděly, že i s tak nestejným materiálem se dá udělat krásný čas. Který tedy hodláme předvést na domácí soutěži a samozřejmě na Olympiádě ve Villachu. Tam budeme mít na tréninky celé dva dny a to se vždy s rozhodčími domlouváme, co bychom mohli dělat jinak a lépe.

Děkujeme všem sponzorům a fanouškům za podporu při zahraničních soutěžích. Moc si toho vážíme, že díky Vám, jsme tam, kde jsme.