Letos se posunul žákovský věk o jeden rok dolů (takže žáci jsou 2003 a mladší), tím pádem mohou kadeti hrát svou soutěž tři soutěžní období. V této kategorii výsledky nejsou až tak moc důležité jako předvedená hra a to, kolik hráčů bude schopno hrát za juniory. Tam jsou již výsledky mnohem důležitější. Přesto není zanedbatelné jak hrají. Výsledek je nakonec jediné měřítko práce trenérů, i když přímá úměra zde určitě není. Tedy úplně neplatí, že čím lepší výsledek, tím trenéři pracují lépe. Je to pouze jeden z faktorů. Za poslední 4 roky to bylo takto: 9.,7., 4., 11. místo. Z toho lze usoudit, jak dozrávala generace hráčů 1998, kteří v kadetech své snažení završili "bramborovou" medailí. Výsledek v letošní sezóně zatím nic moc není. Zklamání to trochu je. Vzhledem k nadějným výsledkům a i předvedené hře v přípravě a nakonec i v prvním turnaji v extralize (1. místo na turnaji v Brně, 2. místo ve Znojmě a 2. místo v prvním extraligovém kole v Brně a postup do druhé výkonnostní skupiny) se nečekal výbuch na 2. turnaji v Karlových Varech. 4 porážky jsme nečekali. Ambice postupu do finálového turnaje se pomalu rozplývají. Nyní budeme hrát 3. výkonnostní skupinu (11.-15. místo), postup výše je naším cílem, ale také víme, jak to bude těžké.

Co se stalo, že jdeme s výkonem dolů? Na to je těžká odpověď. Jeden z problémů je nekonsolidovaná sestava. Také individuální výkony nejsou nic moc. Hlavně v útoku jsme nedůslední a bojíme se tvrdě útočit. Chybí nejvíce odvaha rozhodnout. Paradoxně z toho pramení chyby. Nejsme schopni (většinou, ne vždy) dát ránu, protože se bojíme chyby. To je cesta do pekla a začarovaný kruh. Přitom si myslím, že odvážné hráče máme. Je jen třeba je "odbrzdit". Strach z chyby není vrozený, takže se dá odstranit. Ono je to taková "autocenzura". I když jim nikdo chybu nevyčítá, přesto se sami úkolují chyby nedělat a proto hrají na jistotu a snaží se neriskovat. Na druhé straně např. Martin Smetana riskuje správně, ale vzhledem k tomu, že nemá zkušenosti, tak se neumí vyrovnat s tím, že není úspěšný. Proto upadá do šedi průměrnosti jako ti, co neriskují a jen přehazují. Cesta z toho ven je jen přes trénink. Další problém: trénujeme hodně, ale účast kadetů (trénujeme 2 x společně s juniory a 2x sami) zvláště na samostatných trénincích je rozdílná. Někdy zabrání účasti taneční (pochopitelné), jindy špatný prospěch (pochopitelné také, ale již se to bere jako osobní selhání), někdy i nemoc (totální osobní selhání). Naděje je. Když to vezmu pragmaticky, tak nám stačí zachránit extraligu. To se asi povede. Ale to je málo!!. Hráči mají na víc. A vizitka trenéra je ta, že z hráčů udělá tým a z týmu dostane více, než na co má!!! To je naše heslo. Proto bojujeme dále.

Sestava: na nahrávce máme až 4 nahrávače: Tomáš Pokorný, Honza Krejčí, Šimon Alexa a Petr Novák. Ze smečařů nejvíce příležitostí dostali Ondra Částka a Kuba Němec. Zde je právě ten problém s chybovostí, odvahou a rozhodností. Na lavičce je ještě Matyáš Pospíšil. Blokaři jsou největší problém. Jirka Vojtíšek je již hráč základní šestky juniorů, ale za ním již je velká propast. Ríša Žáček přestal chodit, snad kvůli škole,ale spíš je to věc motivace hrát vrcholový volejbal. Adam Peňáz chce být spíš diagonální hráč a s blokem se ještě pere. V záloze je ještě Sebastian Wilk, ten však také tíhne k diagonálnímu hráči. V tom ani jednomu nemůžeme bránit. Máme ještě dalšího diagonálního hráče a tím je Martin Smetana. O něm jsem již psal. Libera máme dvě Míra Pecina a Vítek Vybíral. To je nyní celý tým. Nyní nás o víkendu 25.-26.11. čeká další turnaj. Jsme nyní v třetí výkonnostní skupině. Turnaj je v Hradci Králové a postupně se utkáme se Zlínem, Opavou, Prahou-Prosekem a Hradcem Králové. První dva celky postupují do druhé výkonnostní skupiny a poslední dva celky sestoupí do čtvrté skupiny.