Dobrou zprávou hned na začátek je to, že naši junioři nakonec v extralize zůstali a tím pádem v ní budeme 20 let bez přerušení. To je závazek číslo 1. Závazek číslo 2. je, že nestačí se jen udržet, ale že musíme zamířit zase tam, kam patříme. Tedy do horních pater tabulky.V tomto ohledu bylo soustředění plánováno. Pojali jsme ho velkolepě. Jelo celkem 15 hráčů dorosteneckého věku, 16 žáků, 2 dívky hrající volejbal a 6 trenérů. Spolu s námi jela ještě žákovská dívčí část házenkářského Sokola a mix dětí basketbalového BK Velké Meziříčí. Celkem více jak 70 osob!!. Z prvotních obav se vyklubala nebývalá spolupráce mezi všemi trenéry, družstvy a nakonec i hráči a hráčkami. My volejbalisté jsme si zajistili ubytování v kempu pod vlastními stany, ostatní měli zajištěný penzion. Juniory a kadety jsme si řídili my s Ondrou Žabou, žáky Michal Janák a Štěpán Žaba. Vzali jsme s sebou na kondiční přípravu i Davida Oudu a Míšu Dvorskou. A díky jim chytlo soustředění úplně jiný šmrnc než všechna předcházející. „Boxerský“ trénink probudil emoce bojovníků, které se potom uplatnily a vybily ve vlastním volejbalovém tréninku a co víc, i v chování mimo tréninky. To je naučil trénink Davida Oudy a působení nově určeného kapitána týmu Martina Smetany. O něm jsme již přemýšleli dlouho a rozhodnutí to bylo správné. Ne, že by doposud disciplína nebyla. To rozhodně ne. Ale semknutost týmu, jakou předvedli junioři, tu jsem už dlouho nezažil. Za to patří „Smetákovi“ velký dík. Naposledy tomu bylo za časů Danka Římala a Michala Kacafírka. Tedy 4-5 roků zpět. Proto z toho nakonec vyznělo jedno z nejlepších soustředění, co jsme kdy absolvovali. Proč jsme zvolili Davida Oudu a jeho tréninky? To je přesně to, co kluci v dospívajícím věku potřebují. Akci, vybít se a zároveň posilovat. To David přesně splnil. Navíc Míša přidala posilování stabilizačního systému těla a svým ženským šarmem a půvabem z kluků také dostala, co chtěla. V neposlední řadě (ostatně kvůli tomu jsme tam byli) následoval volejbal a my jsme jen zírali, jak do všeho jdou na plný plyn. Musí nám to vydržet, abychom na konci sezóny byli spokojeni. Přístup juniorů strhnul do trénování všechny. Naši žáci konečně měli před sebou své potencionální vzory. Takže o nasazení nebyla nouze. Nakonec se nechali zblbnout Davidem i oni a trénovali i to, co junioři a se stejným zaujetím. David s Míšou pobláznili všechny, takže nakonec dělali tréninky pro házenkářské a basketbalové naděje. Házenkářky mě mile překvapili svým přístupem i způsobem trénování. Ilona s Kateřinou Záviškovými jako trenérky předvedly jak se má pracovat se žákyněmi, kteří ještě nejsou posedlí vyhráváním jako např. kluci. Z nich by si měl vzít příklad nejeden volejbalový trenér dívčích složek. Navíc ukázali nový druh sportovního oblečení vylepšenými krátkými sukýnkami, čímž zdůraznili svou ženskost, která se ztrácí v  trenýrkách, v kterých holky ve většině klubů (i volejbalových) trénují a hrají. Sukýnky jsou mnohem půvabnější. Ale zpět k našim. Vyvrcholením celého soustředění byl běh kolem ostrova Murter na němž se větší část Tisna rozprostírá. Zúčastnili se všichni junioři včetně trenéra Ondry Žaby. Ze dvou tratí jsme vybrali sice tu kratší 9kilometrovou (proti 21 km), ale v konkurenci běžců specialistů, kterých se sešlo celkem 250(!), jsme obsadili v první dvacítce hned 5 míst. Nejlepší byl Martin Smetana na 7. místě, další Kuba Janíček, Dominik Medek, Kuba Němec nebo Matyáš Pospíšil. Ani ostatní včetně Čabase se neztratili. I to je volejbal!! Vraceli jsme se jako jedna velká parta, která se bude scházet i mimo tréninky nebo zápasy. Já jen doufám, že nám to vydrží i přes prázdniny a hlavně v celé následující sezóně.