Jeho životní rytmus je nastavený jakoby opačně než u většiny ostatních druhů ryb. Zatímco ostatní ryby v chladné vodě utlumují svoji aktivitu, u mníka je tomu naopak. Mníkova chladnomilnost odkazuje na vznik druhu daleko na sever od našeho území. Nejaktivnější je při teplotě vody kolem 5 °C. Při teplotě nad 15 °C upadá do jakési letargie, omezuje svoji aktivitu i příjem potravy.

Původně byl řazen mezi treskovité ryby, v nedávné době ale byla zavedena čeleď mníkovití a mník je u nás jediným jejím zástupcem. Navíc je jediným druhem této čeledi, který se přizpůsobil životu ve sladké vodě. Mník je naší původní rybou, která byla dříve naprosto běžná. Kvůli zneprůchodnění vodních toků a jeho poměrně velké náročností na čistotu vody a dostatek vhodných úkrytů se v současnosti jedná o nepříliš početný druh. Na Vysočině se dnes vyskytuje např. v řece Jihlavě, ale i na některých menších potocích. Mník však dokáže žít velmi skrytě a tak nelze zcela přesně hovořit o jeho rozšíření a početnosti. Je to ryba s noční aktivitou, přes den se zdržuje v úkrytech. Svým způsobem života se v některých ohledech podobá úhoři. Stejně jako úhoř se ale někdy vydává na lov i za dne, obvykle za podmračeného počasí a zakalené vody.

Poznat mníka je poměrně jednoduché, i když se s ním většina rybářů nejspíš nesetkala. Má mramorované tělo s širokou hlavou a typický společný znak treskovitých a mníkovitých ryb – jediný vous trčící směrem dopředu.

Stavy mníka v 80. letech minulého století klesly doslova na hranici faktického vyhubení na většině našeho území. Zhruba v této době bylo započato s umělým výtěrem mníka a odchovem plůdku na rybnících, což se místy projevilo nárůstem jeho početnosti. Nadále je však zařazen mezi ohrožené druhy. V Kraji Vysočina se odchovu mníka věnují některé rybářské svazy, prostřednictvím svých místních organizací či pobočných spolků a komerční rybářské společnosti.