30. dubna v roce 2000 postoupili junioři do juniorské nejvyšší soutěže, extraligy, a jsou v ní dodnes. Tedy slavíme 20leté nepřetržité působení v této soutěži. Pro tak malý klub je to doslova rarita jak ve srovnání s většími volejbalovými kluby, tak i ve srovnání s přiměřeně stejně velkými oddíly i mezi jinými kolektivními sporty. Na Vysočině je to kromě hokejové Dukly jediné družstvo, které hraje nepřetržitě nejvyšší soutěž a ve volejbalovém prostředí je to rekord sotva kdy dosažitelný. A to jsme neřekli poslední slovo. Vždyť i takové kluby jakými jsou České Budějovice, nebo Zlín nemají takovou historii. Jak k tomu došlo? Když jsem v roce 1998 přišel za prací do Nemocnice sv. Zdislavy v Mostištích, kde jsme zakládali ortopedické oddělení, tak ve volejbalovém oddílu nebylo žádné dorostenecké družstvo. Byli zde žáci a muži. Oba týmy hráli krajské přebory. Žákovské družstvo si vybojovalo účast v Přeboru ČR vítězstvím v této soutěži tehdy ještě jihomoravského kraje a v něm skončilo na výborném 5. místě (jen jednou skončili naši žáci výše, v roce 2005 byli stříbrní). I když vlastně z tohoto družstva pokračovalo dále 4-5 hráčů, neodradilo nás to a my založili družstvo juniorů (tehdy straších dorostenců). Kluci přivedli spolužáky. My jsme trénovali nejprve 4x týdně, ale téměř ihned jsme přidali i tréninky i v neděli, takže objemově to bylo výborné. Zázemí bylo na venkovních kurtech v Areálu zdraví na Světlé. S tělocvičnou to bylo zpočátku horší, ale to jsme v červnu 2000 neřešili.

Trénovali jsme celý červen a potom opět v srpnu, bylo i soustředění. Od Dukovan jsme získali dorosteneckou ligu a v září jsme tréninky přesunuli do tělocvičny za kostelem, kde jsme zůstali dodnes. Podařil se i navršit objem tréninků, jak jsme chtěli a začali hrát soutěž. Zpočátku to nebylo nic moc, ale postupem času jsme najednou začali vyhrávat a nakonec jako outsideři jsme skončili na druhém místě za Zlínem. Nebylo pro nás jiné řešení a jiná výzva, než další ročník vyhrát a pokusit se postoupit do juniorské extraligy. Tak jak jsme si předsevzali, tak jsme i splnili. Sezónu jsme vyhráli s přehledem, i když bylo několik klíčových okamžiků. Prvním byla Česká Lípa náš největší soupeř, který rovněž chtěl výš. V bilanci zápasů 3:1 jsme ukázali, kdo bude blíže kvalifikaci. Pak jsme si to trochu zkomplikovali. Poslali jsme dva naše klíčové hráče Martina Kryštofa a Romana Vašíčka do Havlíčkova Brodu, který v tu dobu hrál extraligu juniorů a potřeboval se zachránit (to se nakonec nepodařilo, i když přičiněním Martina Kryštofa zaznamenal alespoň jediné vítězství v soutěži). Další komplikací byla zlomená kost v přednoží Tomáše Rohlíka Doležala. Přidaly se i porážky, ale nakonec byl náš náskok tak velký, že jsme ho uhájili a tím jsme postoupili po dvou letech budování týmu do kvalifikace o extraligu.

Tenkrát postoupili tři vítězové skupin dorostenecké ligy: my, Ervěnice a Zlín. Dalšími účastníky byl 10. a 11. tým z extraligy: Brno a Česká Třebová. Přímo sestoupil Havlíčkův Brod. Hrálo se tedy o 3 postupová místa systémem každý s každým. První den kvalifikace jsme se utkali s Brnem a hned v začátku jsme po boji prohráli 1:3. Čekali nás Ervěnice, které byli považováni za největšího favorita. My vyhráli první set jasně 25:16. V druhém setu otěže zápasu převzal soupeř a vedl již 24:18. Vyhráli jsme ho ale my 27:25 a v třetím setu to byla již naše exhibice.

Tím nám druhý den stačilo vyhrát jeden zápas a byli jsme tam. Vyhráli jsme oba. S Třebovou 3:0 a se Zlínem 3:1. Hrálo se v Brně, takže jsme měli i hodně diváků na naší straně hlavně z řad rodičů. Oslava byla veliká a končila slibem, že se alespoň v tom dalším ročníku udržíme. A jsme tam nyní 20 let!! O postup se tehdy zasloužili: Petr Vašíček, Martin Kryštof, Tomáš Doležal, Michal Novák, Roman Bém, Standa Hybášek, Ondřej Bachr, Tomáš a Jirka Homolovi. Na vítězství v lize se ještě podílel Roman Vašíček, ale ten již kvalifikaci hrát nemohl (možná jsem na někoho zapomněl, tak se omlouvám)

Další články: Letem světem dvacetiletím

Významní hráči, trenéři a funkcionáři (to dá tak na dva články)