Přišel k nám v roce 2000 z vísky Jakub na Kutnohorsku. Moc se mu nechtělo, ale na nátlak rodičů přeci jenom přestoupil do školy a do klubu. Zdravě konfliktní, doslova se vyžíval ve výzvách zdánlivě nepřekonatelných. To, že s výškou pod 190 cm hrál dobře blokaře v juniorské extralize není ani tak velké překvapení, ale on byl nejlepší blokař i po přestupu do Brna v 1. lize a po postupu do extraligy byl i nejlepším blokařem tohoto týmu. Jeho největší devízou byla vášeň. Vášeň ke všemu, co dělal. Bydlel u mě a když skončil školu, pracoval od 7 rána do 5 odpoledne a rovnou chodil na tréninky. A přitom žádná únava. Nyní má několik restaurací na brněnské přehradě a když jsme slavili 15 let v extralize, ochotně a zcela na své náklady uspořádal pro návštěvníky i aktéry velký raut.

Dalším hráčem, který i přes své volejbalové „neparametry“ se prosadil a prosazuje v nejvyšší soutěži je současně nejlépe bodující hráč extraligy Daniel Římal (1996). Ze sportu mu šlo všechno. Typicky kluk z vesnice (i když Nový Rychnov je městys), který na co sáhl, to uměl. U nás strávil 4 roky. Levoruký diagonální hráč s výborným příjmem. Typický útočník. V Brně trvalo celé dva roky, než pochopili, že nejlepší jeho post je univezál, i když na něj nemá parametry. Letos to dokázal. Byl nejvíce bodujícím hráčem extraligy!! Nebyl to „hodný“ kluk. Měl a má svou hlavu a uměl se mně postavit, když s něčím nesouhlasil. Na druhé straně byl hnacím motorem do trénování a zblbnul i ostatní hráče, takže s nějakou absencí jsme i díky jemu neměli problémy.

Honza Barák (1989). Asi nejlepší nahrávač, kterého jsme zde měli. Dotáhl to až na kapitána juniorské reprezentace, byl mistrem ČR za Kladno, kariéru ukončil ve Zlíně. Myslím, že mohl hrát i déle, ale bylo to jeho rozhodnutí a jeho život. Tomáš Doležal (1984) známější pod přezdívkou Rohlík. Strašný dříč. Nedostal nic zadarmo. Vše musel vydřít. Pro nás klíčový smečař. Byl i v kadetské a juniorské reprezentaci a já si ho vzal s sebou do Brna, kde okusil i mužskou extraligu. Skončil dřív, než by mohl. Myslím ale, že je stále šťastný a volejbal v srdci stále má.

Zdeněk Málek (1990), jeden z nejkomplexnějších hráčů, které jsme zde měli. Začal na bloku, rychle přešel na smeč. Měl výborné podání, příjem, smeč i pole. Po konci u nás, měl nabídky ze čtyř extraligových klubů. Zvolil Příbram a odtud pokračoval do Karlovarska. Zranění mu ukončilo předčasně kariéru.

Michal Novák (Záclona) (1982) patřil k „zakládajícím“ členům našeho týmu. Naše první libero, potom univerzál. Extraligu si zahrál za MFF Praha a Brno. Nyní je trenérem prvoligového ČZU Praha (mimochodem, letos nás dvakrát porazil).

Víťa Jakubec (1996). Přišel k nám se Znojma v roce 2014 a strávil zde dva medailové roky 2015 a 2016 na bloku. Od nás odešel do Brna, kde z něho dělají smečaře nebo univerzála. Zatím toho v nejvyšší soutěži moc odehráno nemá, ale je trpělivý a jeho čas jistě přijde. Dostal se i do vysokoškolské reprezentace, hned s ní uspěl na světové univerziádě na postu… blokaře.

Honza Kasan (1998) další posila ze Znojma. Zažil zde 4 roky jako nahrávač a postupně se vypracoval v naší nahrávačskou jedničku. Podobně jako Víťa Jakubec byl strůjcem všech našich úspěchů, tedy 2.,3., 4 a 5. místa. Dostal nabídku hrát v Ústí n.L. extraligu, které využil a nyní má již první rok v profesionálním volejbale za sebou.

Dalším z řady extraligistů je Luboš Pospíchal (1995). Blokař, který se postupně vypracoval na hráče, který dostával nabídky z nejvyšší mužské soutěže. Také je využil. Nejprve v Liberci, potom v Brně.

Mirek Bláha (1995) u nás smečař, odešel již v juniorském věku do Zlína na post libera. Extraligu hrál několik let, nyní působí v prvoligovém Starém Městě.

Posledním z plejády hráčů, kteří se dostali do nejvyšší soutěže dospělých je Matěj Uchytil (1994) . Naše cesty se rozešly hodně brzy. Již v kadetském věku odešel do Zlína, nejprve do juniorské soutěže a později hrál stabilně v základu extraligového družstva na postu smečaře.

Ty byl výčet našich hráčů, kteří pokračovali ve volejbalové kariéře i po odchodu od nás a volejbal se alespoň na čas stal i jejich zaměstnáním. Já doufám, že jsem na někoho nezapomněl. V příštím pokračování se budu věnovat některým hráčům, kteří se volejbalu dále profesionálně nevěnovali, ale u nás patřili k nezapomenutelným.