Už v pondělí večer to nevypadalo dobře, když se auto pořád samo zastavovalo. „Mechanici na tom makali celou noc, když rozebrali skoro celý vůz. Věděli, že jde o elektroniku, takže vytahali všechny svazky. Všechno proměřovali. Náš španělský inženýr přes elektroniku tu bohužel nejen kvůli Covidu není. Takže řešíme vše na dálku, ale internet je tady mizerný. O to byla situace složitější,“ přibližuje Tomáš Ouředníček.

I přes celonoční práci ráno těsně před odjezdem Hilux nestartoval. Po konzultaci s inženýrem na dálku tým usoudil, že půjde o problém přímo v řídící jednotce. Ta sice dostávala napájení, ale nevydávala žádné příkazy. „Šel jsem se proto zeptat na časovou kontrolu, do kdy můžeme odstartovat do etapy. Dostali jsme k dobru 20 minut, ale už nám běžela penalizace, že jsme nedodrželi náš čas startu. Vypadalo to už beznadějně, když mechanik David Borkovec vzal řídící jednotku, rozdělal jí a mravenčí prací tam našel spálenou část spoje. Pět minut před naším posledním termínem pro odjezd s pájkou v ruce v bivaku opravoval řídící jednotku. Když to dodělal, dali jsme ji zpátky a auto hned naběhlo. Prostě zázrak!“

Tomáš s Davidem naházeli pár věcí do auta a vyjeli ven z bivaku na časovou kontrolu. „Ale pořadatelé nám ukazovali, že nemáme spodní krytí, boky atd. My na to, že jen potřebujeme vyjet do etapy a pak se vrátíme do servisu. Tam jsme se s Davidem rychle převlékli a kluci mezitím auto nastrojili. Bez snídaně jsme skočili do auta a vyjeli jsme,“ vzpomíná na hektické chvilky Tomáš.

Posádka měla na přejezd dlouhý asi sto kilometrů jen padesát minut. Pak už pořadatelé zavírali časovou kontrolu pro start do rychlostní zkoušky. „Najednou v GPS pípla odbočka, tak jsme na ní najeli, ale cesta nikam nevedla. Takže jsem se ztratili na přejezdu. V GPS byla chyba, ale to nám nikdo neřekl. Po návratu na hlavní cestu šel z auta obrovský dým. Zastavili jsme, dívali se na to, ale utíkal nám drahocenný čas. Zjistili jsme, že teče olej kolem filtru a stříká na motor i tlumiče. David opět svým optimismem zahnal chmurné myšlenky a pustili jsem se do díla a filtr utáhli.“

Čas na dojezd do startovní časové kontroly se opět zkrátil. Teď už šlo o vteřiny. „Jeli jsme, co to dalo, ovšem s omezením rychlosti 130 km/hod na přejezdech. Takže furt 129. Přiznám se, že poprvé v životě jsem jel i na červenou, abych to stihl.  Samozřejmě jsem viděl, že tím nikoho neohrozím. Když jsme dorazili na časovou kontrolu, tam už bylo všechno zabaleno. Chlapy, co už seděli v autobusech, zírali, co tam děláme. Ale přijeli jsme tam dvě minuty před oficiálním uzavřením kontroly, tedy dvě minuty před naším vyloučením z Dakaru,“ oddechl si Tomáš.

Pořadatelé dali české posádce čas na to, aby se napila a připravila ke startu do rychlostní zkoušky. „Poprvé v životě jsme jeli jako úplně poslední vozidlo. Trať byla krásná včetně těžkých dun a už po deseti kilometrech jsme nebyli poslední, protože jsme míjeli rozbitý kamion. Potkali jsme taky Dušana Randýska z asistenčního kamionu Martina Prokopa. A to nás uklidnilo, že už je za námi někdo, kdo by nám případně pomohl.“

Na závodní trati s měřeným úsekem dlouhým 403 kilometrů číhaly i náročné ostré duny. Tomáš s Davidem je ale zvládli na jedničku. „V tempu jsme projeli i nebezpečné rychlé úseky, kde byly odstavené havarované vozy. Sami už jsme zastavili jen jednou na kontrolu úniku oleje a vody, ale všechno fungovalo, jak má. A my jsme dobyli vytoužený cíl. I když nás čekají velké penalizace, jsme šťastní, že jsme tady,“ doplnil Tomáše navigátor David Křípal.   

V cíli to znamenalo 50. místo, v celkovém pořadí aut figuruje Tomáš s Davidem na 46. příčce. „Pro nás už není rozhodující výsledek. Ale pořád platí zavazující týmové motto Nikdy to nevzdám! Chci poděkovat mechanikům a hlavně Davidovi, který je bojovník a pomáhá mi překonat někdy až nepřekonatelné. A zítra společně bojujeme dál,“ doplňuje bojovně naladěný pilot týmu Ultimate Dakar Racing Tomáš Ouředníček.

Ve středu se jede čtvrtá etapa Wadi Ad-Dawasir – Rijád s měřeným úsekem dlouhým 337 kilometrů.