Pro pilota Tomáš Ouředníčka ty byl jeden z nejhorších dnů v jeho bohaté dakarské kariéře. „Tento ročník vypadá, že se zařadí k mým nejtěžším Dakarům. Chtěli jsme dneska s Davidem zabodovat. Posunout se z chvostu startovního pole dopředu. A chtěli jsme mít všechno nachystáno, aby se tak stalo. Jenže člověk míní a Rallye Dakar mění. A navíc se projevuje skutečnost, že jsme kvůli covidu nemohli nové auto testovat někde v podobných podmínkách, třeba v Africe a lépe se připravit. Máme silnější motor, který nebylo možné vyzkoušet v extrémních podmínkách.“ uvědomuje si Tomáš.

Stejně jako v úterý, i tentokrát se Toyota Hilux ocitla na přejezdu v kouři. Šlo ale o ještě dramatičtější momenty. „Když jsme zastavili, najednou slyším, jak David volá: Hoří! Vyběhl jsem z auta s hasícím přístrojem a viděl, že z levé části šlehaly plameny. Podařilo se to celkem rychle uhasit. Byla to poloosa. Asi byla vadná už několik dní. A naší interní týmovou chybou se tu závadu nepodařilo včas odhalit. A ve čtvrté etapě se projevila naplno.“

To znamenalo, že Tomáš s Davidem musí poloosu vyměnit. „David se do toho pustil s vervou, já mu asistoval. Jenže se tak zapekla, že nešla odmontovat. Kolemjedoucí Arabové se nám snažili pomoct, jeden z nich nám půjčil páčidlo, které nám nakonec pomohlo. Trvalo to ale hodinu a půl, než jsme ji vyměnili. Prostě trápení,“ vzpomíná na nepříjemné chvíle Tomáš Ouředníček.

Na start posádka přijela pozdě, takže automaticky dostala penalizaci. To byl ale ten menší problém. „Když jsme startovali, tak jsme věděli, že už nemáme náhradní poloosu. I tak jsme jeli v ostřejším tempu a hodně jsme předjížděli. Za chvíli asi 30 pomalejších aut, bugin a kamionů. V tempu jsme zvládali i dunové pole.“

Jenže právě v dunách se znovu objevil otravný zápach. Bohužel opět poloosa. „Úplně stejná, tedy levá přední. Naštěstí byla odtržená jen manžeta, ještě to nebylo tak horké, jako minule. Ale byla potřeba výměna, ale nebylo za co. Situace se zdála úplně beznadějná. Stáli jsme uprostřed dun a nikde nikdo. Zkoušeli jsme se spojit s týmem, ale nedařilo se,“ říká Tomáš.

Nakonec se kluci přes satelitní telefon dovolali do Čech, aby dali vědět mechanikům přes internet, co se děje. Jenže ti byli daleko, takže nemělo smysl upínat se na jejich pomoc. „Proto jsme se rozhodli s načatou poloosou dojet. David přišel s tím, že by se manžeta dala natáhnout zpátky a s použitím pásky upevnit. Úplně špinavý od vazelíny to tam navlíkl a provizorně spravil. Čekalo nás ještě osm kilometrů dun a pak rovina. Od cíle jsme byli vzdáleni asi 160 kilometrů. Dlouho jsme se rozmýšleli, jestli ty duny dáme nebo se to pokusíme objet, abychom si nepřivodili úplný konec v závodě. To by ale znamenalo další penalizaci.“

Pak se zjevili dakarští fanoušci z Dubaje. Tomáš je poprosil o pomoc, aby jeli za jeho závodní Toyotou. „Kdyby se něco stalo, mohli by nám pomoct nebo pro někoho zajet, případně nás odvézt někam, kde je signál. Tak jsme jeli s výrazně vyfouklými koly opatrně a pomalu s jištěním v zádech. Věděli jsme, že když pojedeme agresivně, tak to spadne a začne to znovu hořet.“ Do řeči ale Tomášovi skáče navigátor David Křípal: „Ty vole, tys jel ale kilo!“ (smích) A Tomáš pobaveně reaguje: „No vždyť říkám pomalinku.“ (smích)

Mezitím se začalo smrákat. Už od půl šesté je teď v Saudské Arábii šero a v šest úplná tma. „Takže šedesát kilometrů od cíle už jsme jeli ve tmě. David tam ukázal svoje navigátorské kvality, když jsme se jen jednou ztratili v místě, kam přijeli další dva závodníci. Pomohl nám kamion, který měl výkonná světla, takže našel správnou cestu.“

Manžeta to naštěstí vydržela. „Já nevím, kdo nám chystá tyhle zkoušky. Je to nápor na psychiku. Ale jsme dostatečně silní na to, abychom bez ohledu na výsledek bojovali dál a dojeli do vytouženého dakarského cíle. Naše nová Toyota Hilux si to zaslouží. A pro toho, kdo nás opakovaně zkouší, máme s Davidem vzkaz: Nikdo to nevzdáme!“ říká jasně pilot Tomáš Ouředníček.

Ve čtvrtek se jede pátá etapa Rijád - Al Qaisumah s měřeným úsekem dlouhým 456 kilometrů.