ROTANA: Hledáme nové posily do týmu
Dnes je 23. června 2021, svátek má Zdeňka, zítra Jan.
  • Rozšiřování městského hřbitova na Karlově pokračuje. Nově i výsadbou zeleně.
  • Začalo frézování pásu středu vozovky na ulici Nad Gymnáziem. Objízdná trasa vede po Bezděkově, Čechově a Gen. Jaroše. Objížďka nad hřbitovem na Karlově v současné době není možná z důvodu opravy této cesty.
  • Firma Colas se pustila do opravy cest nad hřbitovem a do zahrádkářské oblasti vpravo nad železničním viaduktem. Více foto na našem Facebooku.
  • Akce Kola pro Afriku se letos setkala s nižším zájmem než loni, i přesto se nějaká jízdní kola podařilo nashromáždit.
  • Co a jak do budoucna čeká naše město se dnes v kině dozvěděli všichni, kteří přišli na veřejné projednání integrovaného plánu rozvoje města.

Nadlidé

OSTATNÍ - OD VÁS - 6. 2. 2021 - komentářů 0

Martin Klement.
Martin Klement.

Nebýt toho zatracenýho očkování, procházel bych životem stejně jako ostatní děti mého věku. Jedna jehla, jedna dávka látky zaručující imunitu vůči chřipkovým onemocněním a můj život se od základu změnil.


„Váš syn měl nečekanou reakci na očkování.“ Slyšel jsem toho chlapa v bílém plášti. Věděl jsem jak mu matka říká, jen jsem si nemohl zaboha vzpomenout. „Pane doktore,“ (aha, to je ono) „vždyť ještě včera hrál s ostatními fotbálek na plácku za barákem. A ráno jsme ho našli už takhle. Jakoby nás nevnímal…“ Ale já vnímám. Pozoroval jsem své ruce. Kůže, maso, kosti, šlachy… Ruce, jakoby zprůhledněly a já tak viděl, jak se při pohybu hýbají svaly. Soustředil jsem pozornost na žíly a sledoval, jak v nich tepe krev. Vnímám. Vnímám všechno, jen netuším, jak to ostatním sdělit. „Mám…“ zazněl můj hlas. Opřel jsem si hlavu o ruku a hleděl přitom do prázdna. „Co? Co máš?“ Vrhla se matka ke mně a třásla mým ramenem. Nevím, jak jí to říct. Mám radost, že jí slyším. Mám tušení, že jsem něco ztratil, ale sílí ve mně divný pocit, že jsem také něco získal. Zmohutněla moje součást, vnímající cokoli okolo mě. Hlavou mi létají myšlenky rychlostí, o níž jsem neměl ani ponětí. Ta skříň. Rysy dřeva napovídají, že se jedná o dub. Má však jinou barvu, je tedy mořené, aby jí získal, a je na ní lak, proto se tak nádherně leskne. To mi jen prolétlo hlavou a už jsem se soustředil na knihy v knihovně. Roste ve mně touha vědět vše, co v nich je. Ztratil jsem však možnost, sdělit to ostatním. Žiju si teď ve svém vlastním světě a nehodlám do něj kohokoli pustit…

 

Být autistou je zvláštní. Netuším, jak běží čas, vím jen, že běží. Mnoho věcí jsem se naučil. Tedy spíš mě je naučila máma. Jen díky ní vím, kdy je čas na jídlo, jak si říct o pití když mám žízeň, či kdy jít spát. Život by se stlačil jen na to, uspokojit své potřeby a zachovávat naučený řád. Ale byly tu knihy. Přečetl jsem vše, co se nacházelo v našem domě. Knihy, časopisy, dokonce i návody spotřebičů. Po konzultaci s odborníky mně máma začala brát do veřejné knihovny. Denně se mi tam nabízely tituly, které bych doma nenašel. Konfucius, dějiny celého světa, neuvěřitelně zajímavé myšlenky starých filozofů, ale i dobrodružné či detektivní romány. Vše se mi v hlavě skládalo do různých souvislostí, které bych bez svého postižení nikdy neviděl. A čas šel dál…

 

Byl to hrozný šok, zakázali mi chodit do knihovny. Vztekal bych se, ale byla tu moje nejdražší máma. Nikdy mně sice nedonutila k tomu, abych si dal na ústa a nos ten protivnej hadr, ale stejně jsme chodili pravidelně k okýnku v knihovně, kde mi moc hodná paní nechala nahlížet do seznamu, a já jen ukazoval, které knihy si odnesu domů. Ale svět bláznil dál a stále hůř.

 

„A co mám podle vás dělat?“ Slyšel jsem mámu. Věděl jsem, že tam s ní nikdo není, ale uklidňovalo mně, že se s tou malou krabičkou, do které mluvila, ukryla za roh. Věděla moc dobře, jak mě tato její činnost znervózňuje. „Manžel musel zavřít živnost a snaží se vydělávat jako řidič kamionu, ale opravdu teď nemůžeme platit své závazky, když nám nikdo nepomůže!“ Její nervozita a smutek rostly každým dnem. Bezmoc z toho, že jí nemohu pomoct, mi drásala srdce a ani četba knih mně nedokázala uklidnit. Máma skončila hovor a pomalu přišla až ke mně. Smutně se mi podívala do očí. „Už pomalu nevím, jak dál Mirečku. Je to pořád horší. Ráda bych věděla, kdo stojí o to, aby se žádný živnostník neuživil. Kdyby tak ty zatracený peníze všechny shořely, bylo by hned na světě líp.“

 

Ano, peníze… Dokud se platilo jen zbožím a drahými kovy, či nerosty, bylo to opravdu jiné. Kde nastal zlom? Mohlo to, jak proběhly změny cenin být jen dílem náhody, nebo byl za vším záměr? Nikdy nebudu moct nikomu říct to, co jsem si spojil během čtení knih, ale myslím, že bys to mami chtěla vědět…

 

Touha po moci a nadvládě nad jinými není lidstvu vůbec cizí. Už v dobách, kdy se lidé sdružovali do větších skupin, které měli větší naději na přežití, začali někteří jedinci zneužívat vyššího IQ k ovládání ostatních. Bylo zřejmé, že člověk k tomu nepotřebuje být tím nejsilnějším v tlupě, ale byla tu nutnost ovládat právě toho, kdo jí vedl. I náčelník se tak podřizoval šamanovi, vysvětlujícímu, že on jediný dokáže mluvit s mocnostmi, vládnoucími silami života a smrti. V podstatě však jen chápali sílu přírody a dokázali její vrtochy využít ve svůj prospěch. Čím větší společenství bylo, tím rostla i moc takovýchto vykuků, sdružujících kolem sebe další, kteří jim pomáhali v utvrzování víry v nějaké vyšší jsoucno, ovládající lidské životy. Takovýto duchovní vůdci pak měli často větší moc, než náčelníci a později panovníci. Přesto šlo jen o skupinky lidí, nehledící do daleké budoucnosti. Největším nebezpečím pro ostatní se však stali ti, kteří nehledali moc pro sebe v přítomnosti, ale pro svůj rod do budoucna. Od mládí proto vychovávali své potomky ve víře, že jen oni a hlavně jejich budoucí generace jsou předurčeni k vládě nad celým světem. Nikoli však okázalým bohatstvím a mocí, ale trpělivým, plíživým manipulováním. Věděli, že hornin a vzácných nerostů není nekonečné množství a že sedět na hromadě zlata a drahých kamenů není zárukou moci. Svět se musí změnit, ale ty změny musí přicházet pomalu, tak aby se zdálo, že přišli samy od sebe, pouhým vývojem. Ten se ale musí správně usměrňovat. Žádný panovník, král či císař nesmí ani tušit, že je manipulován. Proto ho musí manipulátor správně přečíst. Stojí pak ve tmě a sám neviděn přesvědčuje pána o jeho moci, po které touží. Válečné výboje se hodí stejně jako hromadění bohatství. Známé „rozděl a panuj“ je dvojnásobně výhodnější pro manipulátory. Pro ty je vždy lepší centralizace. Ovládání mocného panovníka, poroučejícího mnoha menších je snazší, než získávat přízeň mnoha malých. Pro myšlenku jediného vládce obrovského území se ukázali být nejvhodnějšími Asiaté. V Evropě měli k takovémuto řádu větší odpor, ale i zde našli manipulátoři řešení. Víra se ukázala být v jejich snažení tou nejlepší cestou. Víra, kterou si museli pro její přitažlivé myšlenky vymoci obyčejní lidé i za cenu obětí a násilí použitému proti nim. Víra potlačovaná, aby se jako zakázané ovoce rozrostla v tu nejpočetnější a jedinou. Aby však mohla dobře manipulátorům sloužit, musela i zde zvítězit centralizace, vytvořením nejvyššího představitele církve s neomezenou mocí rozkazujícího i králům, stále však (díky způsobu jeho volby) podléhajícího jejich vlivu.

 

Vládnout pomocí manipulací s vládci však bylo jen součástí toho, jak ovládnout svět. Další důležitou částí bylo, zbavit se měny závislé na přírodních zdrojích. Drobnými krůčky, nenápadnými zkouškami jak přejít na peněžní systém, kde by měna neměla nic společného s krytím vzácnými kovy, se manipulátoři blížili k neomezené vládě. Velcí vládci se dali snadno přesvědčit k tomu, aby bez rizika ztráty svého nerostného bohatství donutili poddané platit bezcenným papírem. Císař Kao Tsung podlehl už roku 650 našeho letopočtu a dal možnost manipulátorům k jedné z prvních zkoušek. Začalo to však mnohem dřív. Obchodníci často přemýšleli o tom, jak bez rizika provádět své transakce a už ve středověku začali místo pytlíků s mincemi uzavírat obchody pomocí úvěrových úpisů. Velkým krokem kupředu se staly první peněžní ústavy. Po uložení skutečných peněz, tedy mincí z drahého kovu, jste dostali papírovou směnku vystavenou na vás, nebo na doručitele. Z nich se v Číně už v jedenáctém století vyvinuly státní bankovky. V Anglii začali s papírem ve své původní podobě, tedy pomocí dřevěných hůlek se zářezy (Tally sticks), které označovaly sumu a byly rozděleny v půlce tak, že jedna část zůstávala plátci, jako potvrzení o platbě. Ale první bankovky se v Evropě objevily až v roce 1661, kdy je (prý) z nedostatku stříbrných mincí začala vydávat stockholmská banka. Časem se tak papírové peníze staly hlavní měnou i přesto, že již během pár desetiletí přestaly být kryté skutečnou hodnotou. Manipulátoři nechali tisknout stále víc a víc bankovek a lidé se stali pouhým zdrojem k vytváření hodnot, za kterou byli odměněni bezcenným papírem.

 

Nemění se však jen svět, mění se i sami manipulátoři. Jejich moc nad stále globalizovanějšími společnostmi je začala víc a víc ovládat. I ti nejbohatší jedinci jsou vlastně jen jejich sloužícími. Dovolíme ti získat až neskutečné bohatství, ale budeš pracovat pro nás. Jestli-že se vzepřeš, nejen že o vše přijdeš, ale budeš dehonestován tak, že skončíš jako lidská troska. Skrytí manipulátoři nikomu neumožňují poznat, kdo ve skutečnosti vládne. Díky vědě a biotechnologiím žijí stále déle a z lidské rasy se mají stát jen otroci jejich zájmů. Jak však dosáhnout toho, aby už člověk nikdy nebyl svobodným jedincem, ale jen lidským zdrojem, jako je i jiné přírodní bohatství? Je zapotřebí poslední změna měny. Bankovky je nutné změnit na jedinou virtuální kriptoměnu, aby všechny platby byly jen v počítačové podobě. Dostat všechny peněžní toky do této podoby je nutné k tomu, aby tu vznikl ekonomický totalismus. Tedy všechny transakce jen v rukou manipulátorů.

Zavedení transhumanistické technokracie má však jednoho velkého nepřítele a tím je lidstvo samo. Kolik práce dalo jen potlačení myšlenek na systém založený na rovnosti všech lidí. Člověk je totiž od přírody tvor zvídavý a přemýšlivý. Mnozí se nedají oblbnout masáží sdělovacích prostředků a vlád ovládaných manipulátory. Žel věda a biotechnologie je v rukou manipulátorů, kteří tak mají v rukou technologie, o nichž nemají lidé ani tušení. Mají k dispozici vše potřebné. Vojsko tak vysílá do vesmíru stále více satelitů s počítačovými systémy a farmaceutické firmy vyrábí na zakázku vakcínu, jejichž obsah pomáhali vytvořit vědci, kteří dokázali díky nanotechnologiím vytvořit most mezi mozkem a počítačem. Otroctví bylo vždy nejvýdělečnějším byznysem a otroky se má stát celé lidstvo. Pokud se podaří dostat do lidí technologie, která umožní propojení jejich mozku s počítačem, bude moct být každý jeden z nich sledován lépe, než pomocí mobilu či platební karty. Díky kriptoměně se pak každý jedinec stává figurkou v rukou manipulátorů. Nechováš se tak, jak bys měl? Odřízneme tě od peněz. A až vylepšíme technologii, pak už ti tvé chování upravíme dle našich přání. To je totální vítězství samozvaných nadlidí, nad zbytkem světa. Ale jak donutit lidi k aplikaci něčeho, co ve svém těle nechtějí? Musíme v nich vyvolat strach. Strach z něčeho, co nemohou ovlivnit a co je tak neviditelné, že si nemohou ověřit existenci nebezpečí. Obava o zdraví a život je lidská přirozenost, proto se náhle objeví hrozný nepřítel. Smrtelně nebezpečný virus, jenž může být poražen jen vakcínou, vyrobenou již dávno, pro plán o totální nadvládě pár desítek lidí nad celosvětovou populací. Potom už budou moci manipulátoři regulovat vše. I porodnost a tím i počet svých otroků. Roboty ještě neumí vyrobit vše a tak jsou lidé ještě zapotřebí…

 

Trochu mě bolí hlava mami. Otevřely se mi nečekané možnosti uvažování. Má mysl pracuje, až se toho lekám. Jsem však uzamčen ve svém vlastním vědomí a nedokážu ti říct, že všechno má své řešení. Řešení je totiž ve vás, ve všech lidech. Ani nevíš, jakou máte moc. Kolikrát se už v minulosti stalo, že se lid vzbouřil a zabil tyrany, kteří jim vládli. Mámo, přestaň dávat své peníze k dispozici bance. Neplať už kartou. Řekni tátovi, ať se spojí s ostatními, kteří přišli o svou živnost a nejen s nimi. Odmítněte příkazy a zákazy, které vás všechny nutí stát se otroky. Zastavte to šílenství. Jste svobodní lidé a nikdo vám nemůže zakázat samostatně přemýšlet. Pokud to neuděláte, skončíte stejně jako já. Uzamčeni ve své mysli, bez možnosti říci ostatním co si myslíte, jak vám je a hlavně to hlavní – miluji vás oba…mami.


Autor: Martin Klement

Publikoval: -red-

Čtěte také

18. 6. 2021 - 108 pozdravů slunci 2021

Oslava Letního Slunovratu.

25. 5. 2021 - Vysočina přišla o 100.000 odborníků a zdravotnictví kolabuje dál

Kdo se domnívá, že následující řádky budou o covidu, tak ho musím zklamat.

15. 11. 2020 - MUSÍME SI POMÁHAT …

Situace ve společnosti je zoufalá a chaotická. Naše vláda vyhlásila, zcela pochopitelně, nutná omezující opatření. Souběžně s tím hned informovala o státní podpoře živnostníkům a dalším podnikatelům.

2. 2. 2021 - Senátorská záložka Josefa Klementa

Vážení občané, plně vnímám Vaše obavy a starosti ohledně coronavirové situace i Vaše problémy způsobené nařízeným nouzovým stavem.


Komentáře ke článku


Facebook Twitter INSTAGRAM Youtube
BUILDINGcentrum-HSV, s.r.o.: Přijmeme kolegu na pozici VEDOUCÍ SKLADU
Nejnovější Nejdiskutovanější Nejčtenější

NovinyVM.cz - nezávislé internetové noviny pro Velké Meziříčí, mikroregion Velkomeziříčsko a kraj Vysočina.
Publikování nebo další šíření obsahu serveru NovinyVM.cz je bez písemného souhlasu ZAKÁZÁNO.
Pokud chcete informace o inzerci nebo napsat redakci - pište na email redakce@novinyvm.cz.
Příspěvky v sekci "Od Vás" nevyjadřují názor redakce, jejich obsah není redigován.
Redakce upřednostňuje rychlost zveřejnění a aktuálnost před gramaticky a slohově bezchybnými články.

Prodávejte on-line na kvalitním a responzivním e-shopu.

×

Váš prohlížeč blokuje reklamu

Vážený uživateli, jelikož jste naším pravidelným návštěvníkem, zvažte prosím vypnutí AdBlocku na této doméně.
Příjmy z reklamy nám umožňují nabízet čtenářům obsah zdarma.

V horním panelu prohlížeče klikněte na ikonku ruky na červeném pozadí a zvolte
“Nespouštět na stránkách na této doméně”. Děkujeme!

GREMIS: Ferobet plotové tvárnice
TOPlist