U policie slouží od roku 1993 a své zkušenosti sbíral zejména na různých pozicích úseku služby kriminální policie a vyšetřování. Jeho posledním působištěm před jmenováním do funkce žďárského ředitele byl odbor obecné kriminality Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, kde zastával pozici zástupce vedoucího odboru. Jeho denním chlebem tak byla ta nejzávažnější trestná činnost, její objasňování, ale také nezbytná manažerská činnost v souvislosti s řízením a chodem odboru.

Podle Vašeho dlouholetého působiště v řadách kriminalistů je zřejmé, že se jedná o Vaší srdeční záležitost. Chtěl jste vždy být kriminalistou, a tudíž jste si šel za svým cílem, nebo to byla náhoda, co Vás přivedla do řad kriminální policie a vyšetřování?

Ano, jedná se skutečně o srdeční záležitost, avšak nejsem si jistý, zda jsem odjakživa chtěl být přímo kriminalistou. Již na základní škole, v nejnižších ročnících, když jsme malovali povolání, které bychom v dospělosti chtěli vykonávat, jsem maloval policistu, tehdy však ještě v zelené uniformě a žlutobílém autě s nápisem VB J. Nicméně, když jsem k policii v roce 1993 nastoupil, vzpomínám si, že při nějakém prvotním rozhovoru jsem uváděl, že bych chtěl někdy v budoucnu vyšetřovat vraždy. Tomuto snu a cíli jsem šel celou dobu naproti. Po několika letech strávených v uniformě na obvodních odděleních, jsem byl přijat na oddělení obecné kriminality ve Žďáru nad Sázavou, kde jsem pracoval na různých problematikách asi 9 let. Když poté, v roce 2010, vzniklo krajské ředitelství v Jihlavě, přihlásil jsem se do výběrového řízení a uspěl jsem. Společně s kolegou, který přišel z Brna, jsme měli přidělenou problematiku násilné trestné činnosti, která mimo jiné zahrnovala i vyšetřovaní a objasňování vražd. Splnil se mi můj sen a troufám si říct, že celá moje cesta byla úspěšná, neboť za celou dobu mého působení, se nám společně s týmem odboru podařilo všechny vraždy na Vysočině objasnit. Po delší době se pak naskytla nabídka, podílet se na vedení celého odboru krajské kriminálky. Takže jsem poslední tři roky působil na pozici zástupce vedoucího odboru obecné kriminality.

Pokud byste se mohl vrátit v čase, vydal byste se tím stejným směrem a stal se policistou? A co byste popřípadě na své cestě změnil?

V čase bych se vrátil hrozně rád, ať už třeba jen proto, že bych mohl promluvit se spoustou vrahů, kteří zbytečně zmařili životy druhých. Mnohdy se tak dělo jen z banálních a nepochopitelných důvodů. Když jsem s pachateli,  po jejich doznání, motiv k vraždění rozebíral, chtěli by všichni, až na dvě výjimky, čas vrátit.

Co se ale týká mého rozhodnutí stát se policistou, tak bych rozhodně nic neměnil. Svoji práci jsem se snažil vždy dělat s nejvyšším nasazením a i po téměř třiceti letech, mě práce stále baví, uspokojuje a jsem rád, že ji můžu vykonávat.

Není moc věcí, co bych chtěl změnit. I v případě, kdy by tady ta možnost byla, nechal bych nejspíš vše ve starých kolejích.

Jak byste pár slovy charakterizoval začínajícího policistu Miroslava Buchtu a jak plk. Mgr. Miroslava Buchtu? Máte nějaké své oblíbené životní moudro, kterým se často řídíte?

Začínajícího nadstrážmistra Miroslava Buchtu bych popsal asi jako většinu začínajících pracujících nevyjímaje policistů, kteří si myslí, že právě oni jsou ti, kteří spasí Svět, že přinesou něco zásadního a převratnéhoJ. Až čas ale ukáže, co všechno je možné či naopak nemožné změnit. Myslím si, že policejní práce má mnohá specifika, jedním z nich je, že zkušenosti, které pro její výkon potřebujete, nezískáte jinak, než že si je zažijete na vlastní kůži u konkrétních případů a následně osvojíte. A skrze tohle bych asi charakterizoval současného Miroslava Buchtu, jako policistu, který za dobu svého služebního poměru prošel řadou situací a míst, kde získal zkušenosti a nadhled.

Můj životní postoj, kterým se snažím řídit, je chovat se k ostatním tak, jak bych chtěl, aby se oni chovali ke mně.

Můžete uvést jednu ze zkušeností z Vašeho policejního života, které si nejvíce ceníte nebo která nějak zásadně zasáhla, či se promítla do Vašeho pohledu na svět?

Nejvíce si asi cením toho, že jsem se za dobu svého služebního poměru měl možnost setkat i s opravdovými legendami české kriminalistiky. Dále, že jsem měl možnost sloužit a pracovat s kolegy, kterým šlo vždy hlavně o to, jak neznámý případ dotáhnout do úspěšného konce, usvědčit  pachatele a předat ho soudu do rukou spravedlnosti.

Událost, která mne za dobu mé praxe nejvíce zasáhla, byla lidská lhostejnost a bezcitnost jednoho z vrahů, který se podílel na vraždě mladé dívky. On, jako spolupachatel, mohl fatálnímu konci zabránit, ale neudělal to. Zničil nejen život mladé dívky a ten svůj, ale poznamenal životy celé její rodiny, životy jejích kamarádů a všech jejich rodin.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna v této nové profesní pozici? Můžete zmínit alespoň jeden cíl, kterého chcete docílit?

Hlavní cíl, kterého bych chtěl dosáhnout, je být pro své podřízené spravedlivým a dobrým „velitelem“. Byl bych rád, když by se nám dařilo dělat vše pro to, aby se nejen obyvatelé našeho okresu cítili bezpečně a u policie vždy našli oporu, zastání a pomoc. Zároveň bych byl rád, aby všichni policisté, kteří na Žďársku pracují, a kterých je okolo dvou stovek, mohli svoji práci vykonávat v takových podmínkách a takovém prostředí, které jsou adekvátní náročnosti jejich práce. Do budoucna mám v plánu předávat své zkušenosti nováčkům z řad Policie ČR a posouvat je tak v jejich profesní kariéře.

Cíl, který osobně považuji za velmi podstatný, a budu na něm v nejbližší době intenzivně pracovat, je doplnění policistů na volná pracovní/služební místa, kterých máme k dnešnímu dni na územním odboru celkem osm. Stejně tak jako soukromý sektor, se i policie v poslední době potýká s nedostatkem pracovníků. Rád bych do našeho týmu získal nové kvalitní kolegy, kteří se mohou těšit na pestrou, zajímavou, zodpovědnou a hlavně záslužnou práci.