Příběh o korejském Hapkidu začali psát Japonci, když v roce 1911 vyvezli malého Choi Yong-sul v 7 letech do Japonska. Nebyla to studijní cesta. V té době byla Korea Japonskou kolonii a malý Choi, stejně jako spoustu jiných dětí, se staly  v Japonsku otroky. Mírněji řečeno sluhy. Vzhledem k tomu, že Japonci se vždy cítili být božskou rasou. Korejce považovali, v lepším případě, za druhořadý národ. Ve spojení s přirozenou tvrdostí a smyslem pro disciplínu a pořádek, to musel být velký zážitek!

Nicméně Choi měl obrovké štěstí, že skončil v samurajské rodině Takeda Sokaku (1860-1943) údajně 32 potomku zakladatele stylu Daito- ryu Aiki-Jujitsu!! Druhé štěstí bylo, že mistr neměl děti. A přestože na veřejnosti, nikdy nemohl Choie představit, začal ho brát jako svého žáka. Toto si musel Choi zasloužit mimořádnou prací a odhodláním, aby svého „pána“ zaujal tak, že ho začal cvičit. Zajímavostí je, že v 7 letech nastoupil k tomuto mistru malý Morihei Uešiba, budoucí zakladatel stylu AIKIDO. Traduje se několik legend o tom, že Choi bojoval v soubojích za čest svého mistra, ale realita bude taková, že šlo o nelegální zápasy a samozřejmě o peníze. Nicméně se Choi stal mistrem a po smrti svého pána 25. dubna 1943. vrátil se do Taegu. Po vybojování nezávislosti, Choi daroval své zemi HAPKIDO. V začátcích své výuky učil své následovníky čistý styl Aiki jiutsu. Později Choi také začal ve svém stylu praktikovat agresivní techniky úderů nohama a rukama, charakteristické pro starodávné korejské bojové umění a tak vzniklo HAPKIDO.

Učitelé hapkida v Koreji často bývají součastně léčiteli. Při hapkidu se učí speciální technika dýchání, která složí ke koncentraci síly. Hapkido se vyvíjelo v průběhu staletí a dnes sestává ze tří částí:

1. Bránění rukama a pěstmi, bránění nohama a metody obrany se zbraní.

2. Obrané techniky, které spočívají na principu kruhu hapkido, to znamená síla proti ní působící síla, se doplňují a vytvářejí kruh.

3. Útočné metody, které spočívají na principu proudu řeky hapkido. To znamená, že vlastní síla je před akcí nadržena jako řeka a následující útok se potom podobá vypuštění masy vody. Při hapkidu se používají kopy nohou a skoky, údery pěstmi, úchopy, porazy a další techniky sebeobrany.

 Při tomto sportu se také provádí test rozbití předmětu úderem a učí se technikám zbraní, např. "krátké a dlouhé holi". Protože je hapkido uměním sebeobrany, nepěstují se v Koreji žádné zápasy. V Evropě a v Americe však byly zavedeny soutěže, při kterých účastníci předvedou určitý počet technik sebeobrany, kterou odpovídají žákovskému či případně mistrovskému stupni. Zkušební komise je hodnotí bodovým systémem. Existuje devět stupňů zvaných kup a deset danů.

Hodně technik z Hapkida je využiváno v moderních sebeobraných stylech. Které jsou určené pro vojenské nebo policejní jednodky.

Příkladem může být Dr. Frank Zota (Německo,Air Marshal instruktor), který je držitelem 3.Dan v Hapkido, a je zakladatelem International Kapap Union www.kapap.ws. S Frankem se osobně známe a měl se možnost se od něho učit. Proto za sebe mohu prohlásit, že Hapkido patří rozhodně mezi velmi efektivní bojové umění.

Více na: http://www.sebeobranavb.cz/

Video na YouTube.com: