Na začátku byla snaha velkomeziříčské pobočky Charity pečovat o nemocné a chudé občany. Vyjednávala tedy s kongregací sester Těšitelek v Rajhradu o zřízení filiálního domu. Ve městě však nebyla vhodná budova, a tak sestry nejdříve bydlely v Mostištích, kde pro ně Charita pronajala novou vilu učitelky Anežky Šimkové. Ta jim bydlení poskytla zdarma. Po nutných úpravách se tam dne 19. listopadu 1932 nastěhovaly čtyři sestry a začaly pečovat o potřebné. Chudé nemocné ošetřovaly zdarma, připravovaly umírající k přijetí svátostí, a celkově „přispívaly k duchovnímu i tělesnému dobru chudých věřících“, jak se píše ve farní kronice.

Útulek sester Těšitelek. (kliknutím zvětšíte)

V roce 1935 byla postavena budova kláštera na Zámecké ulici. Potřebný pozemek poskytl zdarma majitel velkostatku František Harrach, který klášteru věnoval část zámecké užitkové zahrady. Klášter měl jedno poschodí a tři podkrovní pokoje, nechyběla ani kaple. Na stavbu poskytla odbočka Charity, velkomeziříčská „Ludmila“, 20 tisíc korun. Největší částku, přibližně 100 tisíc korun, zaplatil mateřský klášter v Rajhradu, kterému také budova patřila. Při stavbě zedníkům pomáhaly i sestry. V neděli 20. října 1935 byl nový klášter posvěcen brněnským biskupem Dr. Josefem Kupkou. Byl zařízen pro šest sester, na jejichž vydržování se „Ludmila“ zavázala přispívat měsíčně 500 korun.

V roce 1950 byl klášter zrušen, sestry byly i s vybavením přesunuty do mateřského kláštera v Rajhradu (kde byl klášter zrušen jen o rok později), a v budově byly 18.2.1951 otevřeny dětské jesle. Posledními uživateli pak byli příslušníci Policie ČR, původně Veřejné bezpečnosti, kteří se do bývalého kláštera nastěhovali v roce 1983.