Začátek ničemu zlému nenasvědčoval. Systém extraligy je turnajový. Nejprve rozřaďovací turnaj do výkonnostních skupin a potom jednotlivé turnaje, kdy nejlepší dva postupují výše a nejhorší dva sestupují níže. My začali skvěle. O jeden set nám unikl postup mezi nejlepší pětici. To nám vůbec nevadilo, neboť skutečná výkonnost se pohybovala někde kolem 10. místa. Druhý turnaj v Kojetíně jsme neodehráli dobře, nicméně poslední zápas s domácími jsme po výborném výkonu vyhráli. Sice sestup, ale s nadějí na brzký návrat. Ale ouha. Překvapivě po vítězném zápase nám dva hráči, jeden ze základní sestavy druhý jako první střídač na smeč, oznámili, že končí. Pro nás nepochopitelné, neboť právě v posledním zápase hráli skvěle, povzbuzovali a nic nenasvědčovalo tomu, že již s námi hrát nebudou. Stalo se. Další turnaj v Opavě v třetí výkonnostní skupině byl tak vyrovnaný, že ani 3 vítězství a jedna porážka nestačily na postup výše. Další turnaj ve Zlíně nás zastihnul již v útlumi a jediná výhra nás odsoudila k sestupu do čtvrté skupiny. A opět ztráta. Blokař základní sestavy a náhradní nahrávač také náhle ukončili svou činnost. To jsme již krváceli hodně. Cíle se měnili, naštěstí jsme již díky prvním turnajům byli téměř zachráněni. Ale bojovali jsme. To se ukázalo v předposledním turnaji v Brně. Tam jsme otočili prohraný zápas s Karlovarskem, sehráli naprosto vyrovnaný zápas s domácím favoritem a porazili Svitavy, Škoda první porážky s Lanškrounem. Takhle nám unikl postup výše. Poslední turnaj se dohrával již jen z povinnosti. Na nás dolehla ztráta opor a neustálé improvizování se sestavou. Jediný získaný bod za porážku 2:3 s Příbramí. Skončili jsme tedy na 13. místě s pohodlým náskokem nad družstvy které čekala baráž nebo sestup. Sezónu nám pokazili již výše zmíněné odchody 4 hráčů shodou okolností všichni jsou z Velkého Meziříčí. Jejich důvody byly nedospělé, chtěli mít pro sebe více volného času. Zatímco dojíždějícím hráčům z Jihlavy, Polné, Žďáru nad Sázavou nebo dokonce z Nového Rychnova volný čas nescházel. Dělat vrcholový sport na nejvyšší úrovni je řehole, ale přináší tu největší radost. Kromě výše zmíněných nečekaných problémů byla i pozitiva. Přišel nadějný Patrik Švoma ze Žďáru n.S., dvojčata Robin a Šimon Veselí vyrůstají v naše budoucí opory, Matěj Janák svým výkonnostním vzestupem míří hodně vysoko, Adam Dobrovolný se lepší zápas od zápasu. Překvapením je Jakub Sklenář. Tento sportovec-nesportovec byl okolnostmi přinucen hrát poslední tři turnaje v základní sestavě a zhostil se jí nad naše očekávání dobře. Ondra Opršal, posila z Polné, nezklamal, ale bude muset ještě na sobě více zapracovat, hlavně na razanci útoku. Matěj Vlk na liberu se stále lepšil a stal se postupně nepostradatelnou oporou. Škoda, že v posledním turnaji pro nemoc chyběl. Většinu zápasů nahrával Radek Hlávka. Jeho prstová technika je technicky dokonalá. Pokud k ní přidá i rychlejší pohyb k míči a zvolí správnou taktiku, bude výraznou oporou s velkou perspektivou. K družstvu patřili ještě Jakub Musil na liberu a Adam Vidlák na bloku. Dostávali příležitost zatím jen sporadicky, ale jejich tréninková píle jednou přinese ještě větší ovoce.

Sezóna je za námi, nakonec to žádný průšvih nebyl, ale také žádná paráda. Další sezóny budou stejně obtížné jako tato a my trenéři již nyní musíme sestavovat družstva pro příští soutěžní období. Uspět chceme, chuť do toho máme. Takže jsme přesvědčení, že to dopadne dobře!! Naší kulturou je tvrdá práce. Takové máme heslo, a tak také pracujeme.