Československo již tři roky neexistuje. Existuje Protektorát Čechy a Morava, Boehmen und Maehren, plně v područí Němců.

Před auto značky Mercedes 320B, které v zatáčce musí zpomalit, vbíhá muž, odhazuje plášť a odkrývá tím svůj samopal značky Sten-Gun. Po chvíli jej , aniž by vyšel výstřel, odhazuje a další muž, stojící na chodníku na Mercedes vrhá oválný předmět. Ozve se silná rána. Kolem projíždějící tramvaji tlakovou vlnou výbuchu vypadává sklo okna, Mercedes je těžce poškozen v pravé zadní části. Vysoký stojící dlouhán na místě spolujezdce sice stojí a tasí svou krátkou zbraň, za chvíli ale pro silnou bolest a slabost usedá zpět. Šofér vyskakuje a pronásleduje atentátníka.

Je 10 hodin 31 minut, Praha. Právě se píší dějiny. Nejenom českého národa.

Slovák Gabčík a Čech Kubiš, jinak příslušníci paraskupiny s krycím názvem Anthropoid, vyslané z Anglie, právě splnili svůj úkol.

Provedli atentát na zastupujícího říšského protektora, SS obergruppenfuehrera a generála policie, šéfa Hlavního úřadu říšské bezpečnosti a Bezpečnostní služby Reinharda Tristana Eugena Heydricha.

Právě se píší dějiny. Právě byl zneškodněn třetí muž Třetí říše. Velmi inteligentní, hudebně a sportovně nadaný technokrat nacistické moci. Jeden z největších válečných zločinců dvacátého století, vrah českého národa a strůjce vyvražďování národa židovského - holokaustu.

Právě začala heydrichiáda. Msta nacistů, či Němců, obé je správné, na odbojářích  či obecně na Češích, taky je obé správné. Následující dny a týdny ukáží, čeho všeho jsou lidé - okouzlení mocí a zblbnutí ideologií - schopni.

Vypálené Lidice, Ležáky, popravčí místa na Kobyliské střelnici, v Kounicových kolejích v Brně, v lese v Lubech u Kladna, na Zámečku v Pardubicích…tady všude umírají Češi. Někteří proto, že našli odvahu a bojovali proti nacistům, někteří třeba jen pro své jméno a svoji příbuznost s parašutisty….

Český národ přežije plánovanou genocidu ze strany národa německého a vítá v květnu roku 1945 svoje osvoboditele. Americká armáda postupem času jaksi ve výkladu historie ustupuje do pozadí, Rudá armáda naopak je maximálně glorifikována. A vítězný národ se poraženému národu mstí. Žádný soucit, žádná velkorysost a často ani žádná spravedlnost.

Postoloprty, Švédské šance u Přerova, ústecký most, brněnský pochod smrti - opět umírají starci, ženy, děti, Tentokrát pro změnu německé…..

Následující dny a týdny po osvobození opět ukazují, čeho všeho jsou lidé - okouzlení mocí z vítězství a touhou po pomstě - schopni…. Tři roky velmi relativní svobody a opět totalita. Hnědá je vystřídána rudou. A opět umírají lidé - pro svoje přesvědčení, názory, pro  svoje společenské postavení, pro svůj majetek, pro svoji víru v boha a někteří dokonce i pro svoji víru v Lenina - to když revoluce požírá své děti.

Svoboda přichází po více než 40 letech….Diktatura ideologická je nahrazena diktaturou peněz. Přesto demokracie - i když někdy velmi ztěžka -  se postupně začíná prosazovat.

A paradoxy dějin?

Stát, za který umírali naši předci, za který bojovali naši příslušníci zahraničních armád jak na Východě, tak na Západě, již neexistuje. Dva páni u kafíčka jej prostě a jednoduše rozdělili. Umělý národ československý - jak si naši předkové říkali - my Čechoslováci - se rozplynul jako ta  pára nad oním kafíčkem. Vážnost našich nejvyšších představitelů se smrskla na historické minimum a hrdost Čechů na svůj národ  - občas - vyvstane jen  při vítězném hokejovém utkání.

A v Evropě je opět válka. Naši tehdejší osvoboditelé jsou nyní naši úhlavní nepřátelé a ještě úhlavnější agresoři. Naši tehdejší nepřátelé na život a na smrt jsou nyní naši vojenští spojenci a nejsilnější ekonomičtí partneři…

A to vše se stalo během necelých sto let…..

Přesto - anebo právě proto - je potřeba před pány Gabčíky, Kubišem a dalšími hrdiny smeknout.

Zřejmě měli za co a za koho bojovat a umírat…….

Za léta následující skutečně nemohou……

27.květen 1942

Je krásné květnové ráno. Středa, 27. května 1942. Vysoký, plavovlasý a modrooký mladý muž si nechává svou asketickou tvář ovívat jarním teplým vánkem. Sedí totiž vedle svého řidiče ve svém služebním dvou a půl tunovém otevřeném kabrioletu značky Mercedes 320 B a řítí se pražskou Kirchmayerovou třídou, která jeho vůz záhy dovede do ulice v Holešovičkách. Plánuje se jen krátce zastavit ve svém úřadě na Hradě. Usměje se při představě, co jej čeká dále. Jistě klidný a příjemný let do Berlína za Vůdcem….

Má mu o čem referovat. V Protektorátě je klid, dělnictvo díky jeho politice cukru a biče řádně pracuje ve prospěch Říše a zbytek toho zparchantělého, zpupného českého národa stačil  od podzimu 1941, kdy nastoupil na svůj úřad zastupujícího říšského protektora Protektorátu Čechy a Morava, pěkně zdecimovat…Vůdce jeho zásluhy jistě náležitě ocení…

Mladý, vysoký - a nejen svou postavou 190 centimetrů - nacista ještě stačí zaregistrovat náhle vzniklou nepřehlednou situaci. Jeho řidič SS-Scharfuerer Johannes Klein se musí v ostré pravotočivé zatáčce vyhýbat právě zastavující tramvaji a v protisměru se řítící další tramvaji.

Pak se zornice Reinharda nevěřícně rozšíří. Pár metrů před jeho autem se mihne postava chlapa, který drží ve svých rukách baloňák a náhle…náhle hledí do hlavně automatu. Proboha, co to znamená, ještě mu bleskne hlavou…copak si zde, v německém městě zvaném Prag, může někdo k NĚMU NĚCO takového vůbec dovolit???!!!

Halt, sofort halten! Zastavit, okamžitě zastavit! Zařve na svého řidiče! Ten, zvyklý poslouchat rozkazy, ihned poslechne.

Reinhard Tristan Eugen Heydrich, SS obergruppenfuehrer a generál policie, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti /RSHA/ a Bezpečnostní služby /SD/, zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava, třetí muž Třetí říše, si právě tímto výkřikem podepisuje ortel smrti.

Jan Kubiš, rodák z Dolních Vilémovic u Třebíče, jinak rotmistr 1. pěšího praporu čsl. Smíšené brigády v Anglii, jinak člen paradesantu Anthropoid, vysazeném na území tzv. Protektorátu Čechy a Morava,  má tak dostatek času splnit svůj vojenský a vlastenecký úkol.

Poté, co selhal anglický samopal značky Sten-Gun MK FF 209 jeho přítele Slováka Gabčíka a co ten jím vztekle mrštil o zem, Kubiš hmatem profesionála cvičeného k destrukcím odjistí na své bombě ukryté v kožené aktovce roznětku a bombu vysokým obloukem hází za vozem pana Zastupujícího říšského protektora.

Obrovská detonace. Plášť pana generála jako pták zasažený v letu pomalu klesá na dráty tramvajového vedení.

Je středa, 27.května 1942, 10 hodin 31 minuta. Právě byl spáchán jeden z nejdramatičtějších a nejúspěšnějších atentátů moderní historie. Je 27.květen 1942 a Heydrichovi ještě zbývá osm dní života na nemocničním lůžku v nemocnici na Bulovce.

Kubišovi a Gabčíkovi začíná odpočet posledních 22 dnů života psanců.

Obyvatelé Lidic  také ještě netuší svůj osud a obyvatelům Ležáků také pomalu začíná klepat smrt na dveře. Protektorát má ještě před sebou tři roky šedé existence v rámci Velkoněmecké říše a umírá až s jejím pádem v květnu roku 1945. A Dolní Vilémovice teprve za dlouhou, velmi dlouho dobu po výbuchu Kubišovy bomby mohou důstojně uctít svého hrdinu……