„Lepové pásy proti škůdcům instalované na ovocných stromech představují vážný problémem pro menší pěvce. Pěnice, rehky, ale také pěnkavy a sýkory, které loví potravu pro svá mláďata, může lákat dobře viditelný hmyz přilepený na pásce, ve snaze ulovit ho se však sami přilepí,“ vysvětluje Petra Hulvová ze záchranné stanice s tím, že pěvci nemají šanci se z pasti sami dostat a ani v případě lidské pomoci nemají vyhráno. „Křídla jim totiž zůstávají slepená, a proto nejsou schopni letu. Často jim navíc chybí větší množství velkých per - letek, která nezbytně potřebují,“ doplňuje Petra Hulvová.

Na pásy se chytají i netopýři

S podobným problémem se potýkají také netopýři, zejména druhy lovící drobný hmyz v okolí stromů, jako je například netopýr ušatý nebo netopýr dlouhouchý. Lákadlo snadné kořisti je zavede přímo do lepové pasti. Jemná netopýří křídla jsou zpravidla po noci strávené na lepu polámaná. „Pokud se člověk snaží netopýra z pevného lepidla vyprostit, vznikají v létajících blánách díry, které zpravidla nikdy nesrostou. Polepený netopýr není schopen letu a ani v záchranné stanici nemá mnoho šancí se plně zotavit,“ přibližuje smutnou realitu Petra Hulvová.

Pracovníci záchranné stanice přitom čím dál častěji řeší případy, kdy nešťastní lidé volají, že se na lep chytil pěvec nebo právě netopýr. Zpravidla pak sami naštvaně strhávají tyto pasti ze stromů s tím, že ublížit pěvci nebo netopýrovi rozhodně nechtěli. Návod k použití lepových pásů přitom podobná rizika vůbec nezmiňuje.

Zahrada je ekosystém, do kterého se vyplatí zasahovat pouze s mírou. Množství chemických a ochranných prostředků spíše škodí a hubí i ty, kteří si to nezaslouží. Pokud dáme přírodě příležitost, často se i s přemnoženým škůdcem vypořádá sama, například se ve větší míře objeví hmyzí predátoři. Zahrady tak mohou být oázou biodiverzity hostící motýly, různé druhy včel, pestřenky, zlatoočky a brouky, kteří jinak obtížně hledají místo ve využívané zemědělské krajině.