V režii Barbory Klocové vznikl film plný výpovědí dětí, které na Vysočině žijí, mají tu chaty, chodí na výlety, jezdí na tábory. Těmto dětem jejich lesy zmizely během pár let. Film vznikl jako reakce na kůrovcovou kalamitu nebývalých rozměrů. Původně šlo o psychologickou kvalitativní studii, která přerostla v půlhodinový dokument.

Film ale kromě negativních emocí, které se změnou v krajině souvisí, přináší i naději. Naději v podobě nových lesů a také v projektu Školní les. Více o projektu: www.skolniles.cz

O pořadu:

Děti z Vysočiny teskní po lese. Ještě nedávno husté, svěží lesy na Vysočině se mění ve vyprahlé paseky zbrázděné kolejemi po těžkých strojích. I malé děti tu ještě mají v paměti, jak si chodily hrát do lesa, větší vzpomínají na lesní tábory a další na to, jak s rodiči jezdili do lesa na výlety. Jak prožívají odlesňování krajiny ve svém bezprostředním okolí? Jak vidí budoucnost lesů, ale i svou a svých vlastních dětí? Budou mít ještě někdy šanci trávit čas v lese? V čem spatřují příčinu devastace krajiny a jak se s ní vyrovnávají? A vidí nějaký způsob, jak by samy mohly lesům pomoci?

Na tyto a mnohé další otázky hledala odpověď environmentalistka Barbora Klocová v rámci studie ve spolupráci se vzdělávacím centrem Chaloupky a s environmentálním psychologem Janem Krajhanzlem z Masarykovy univerzity. Na kameru natočila celkem 31 osobních rozhovorů s dětmi a dospívajícími z Vysočiny ve věku 8 až 18 let. Z rozhovorů vyplývá, že masový ústup lesů děti citelně poznamenává. Skoro u všech dětí, které pocházely ze základních škol v Kamenici, Moravských Budějovicích, Brtnici a z gymnázia Jihlava, se autorka setkala se smutkem a steskem, u některých až s pocitem bezmoci nebo beznaděje.

Způsoby, jimiž se děti a dospívající vyrovnávají s tímto lesním žalem, se různí. Někteří se snaží takové myšlenky vytěsnit, utíkají do virtuálního světa počítačů a her. Jiní nacházejí útěchu v pomoci přírodě. Stav lesů chtějí aktivně zlepšit sázením a setím stromků. A právě to jim umožňuje projekt ekocentra Chaloupky Školní les. Kousek pozemku, o který se jeho majitel nestíhá starat, je věnován škole. Děti se v něm učí o přírodních procesech, biologii lesa, pozorují, jakými cestami se příroda vyrovnává s kůrovcovou kalamitou, a v neposlední řadě je zde právě proto, aby se s celou situací mohly děti vyrovnat a neztrácely naději.

V dokumentu vystupuje i pár dospělých, mezi kterými je například programový ředitel Chaloupek Martin Kříž. Vypráví, jak celý nápad školního lesa vznikl, jaké možnosti do výuky přináší, a proč je důležité vyvézt žáky z lavic ven do světa. Dokumentární film, který z těchto rozhovorů vznikl, umožní divákům nahlédnout do zdevastované krajiny a do duší místních dětí a poodhalit jejich názory na to, co se u nás s lesy děje. Hlavně ale nabízí naději, že ještě není pozdě na záchranu.

- Česká televize