Jeli jsme do Liberce se poprat o 3. místo. Obě družstva nastoupila s tím nejlepším, co mají k disposici. Přišla i slušná divácká návštěva, která vytvořila příjemnou kulisu hlavně pro domácí družstvo. Zápas začal vyrovnaně, potom Liberec kolem 10. bodu odskočil a chvílemi měl náskok až 6 bodů. My trpělivou hrou bez chyb jsme ale pozvolna dotahovali a do koncovky jsme šli za vyrovnaného stavu 23:23. Zkažený servis a eso z následného podání soupeře rozhodlo o prohře v tomto setu. Nakonec zřejmě vše mělo vliv na celý zápas. Další sety jsme drželi krok vždy jen do poloviny, potom liberečtí utekli a bylo hotovo. Porážka 0:3. Co dodat? Bylo toho na nás už moc. Psychické i fyzické vypětí s Lvi Praha a Bučovicemi udělalo své. Potom snaha se předvést v Dobřichovicemi v co nejlepším světle. Vše se podařilo a porážky nevadily, jen mrzely.

Poslední zápas byl pro náš tým již za hranou. Už to nešlo. Najít poslední zbytek sil a ještě jednou se kousnout bylo nad naše možnosti. Vidina třetího místa již nebyla taková motivace jak např. semifinále nebo čtvrtfinále. Tým je to však silný a určitě svou sílu potvrdí v další sezóně. Historický úspěch a nejlepší výsledek kolektivního sportu ve Velkém Meziříčí určitě nesmí zapadnout. Ve skoro nevolejbalovém Kraji Vysočina je to určitě výsledek jako hrom. V dávné minulosti v letech 1967-1970 zde hrála nejvyšší soutěž Dukla Jihlava, která potom přesídlila do Liberce, v sezóně 2008/9 se dostala do 1. ligy Jiskra Havlíčkův Brod a potom již od roku 2016 my, Spartak Velké Meziříčí.

Po osmých místech je toto čtvrté místo povzbuzení i závazek do příštích let. Můžeme i výš. Hráče máme, trenérské zázemí rovněž. Trochu nám chybí to sportovní zázemí, neboť na nízkých lavičkách se sedět divákům nechce a ani se to moc nedá. Díky řediteli Jupiter klubu Milanu Dufkovi jsme si mohli z tohoto zařízení půjčit židle na dva naše vrcholy sezóny (Český pohár proti Brnu a semifinále proti Dobřichovicím), čímž jsme kulturu sportovního prostředí přeci jen trochu vylepšili. Sportovní hala je v nedohlednu, takže setrváváme ve školní tělocvičně za kostelem. Nestěžujeme si, ale přejeme si, aby to jednou s tou halou vyšlo. Děkujeme všem příznivcům, že nám fandili, že na nás chodili, a i jinak podporovali. Rovněž všem sponzorům. 1. liga je čistě amatérská soutěž, stojí více jak půl milionu a určitě jsme tolik peněz nesehnali, takže hráči si mnohé také museli sami platit. Za to jim patří dík a hlavně za to, že to brali jako samozřejmost. Snad se to taky jednou zlepší.

Vydržíme a budeme se nejenom s muži, ale i s dorostem a žáky neustále zlepšovat. Mládežnická sezóna ještě nekončí. Čekají nás ještě poslední turnaje U22, U20, kvalifikace mladších (U14) a starších žáků (U16) na Mistrovství ČR.