A protože jsou následující měsíce v historii našeho státu dějinnými událostmi přímo prošpikovány, pokusím se v několika článcích k těmto událostem se vztahujícím zamyslet se nad našimi moderními dějinami. Dovolím si dodat historická fakta a obalit je některými úvahami. Budu jedině rád, když se nad těmito sondami do historie zamyslíte a přidáte svůj názor či komentář.

Sondy do historie - 1. díl: Konec hnědé totality - začátek rudé

Blíží se výročí ukončení 2. světové války v Evropě a s tímto je nedílně spojeno i ukončení německé okupace českých zemí.

Když ráno 15. března 1939 vtrhla vojska německé branné moci do zbytku okleštěného Československa a následující den - již po odtržení Slovenska - podepsal německý Vůdce Adolf Hitler výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava, zřejmě nikdo z Čechů netušil, že doba okupace bude tak dlouhá - celých 6 let! Vždyť Češi okamžitě přejmenovali Protektorát na Protentokrát a po začátku druhé světové války 1. září 1939 doufali, že toto temné období českých ději rychle skončí vítězstvím spojenců protihitlerovské koalice. Realita byla podstatně delší a stála jenom v českých zemí život minimálně 122 tisíc Čechů….

Měl jsem tu pofidérní čest prožít polovinu svého života v období budování socialismu v Československu a tak jsem byl již od první třídy - spolu s celým českým národem - masírován prosovětskou komunistickou propagandou. Tato propaganda měla jasno - Československo osvobodila slavná Rudá armáda, její vstup do Prahy v ranních hodinách 9. května 1945 byl glorifikován jako osvobození Prahy slavným vojskem maršála Koněva a musíme být po celou svou existenci Sovětskému svazu neskonale vděčni! Moc dobře si pamatuji hesla, která se nosila na 1. Máje - Se sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak! Sovětský svaz náš vzor! atd atd.

A taky si moc dobře pamatuji, jaké zklamání utrpěla má dětská desetiletá duše ze zrady největších přátel, kdy 21. srpna 1968, sovětské tanky opět osvobozují naši zemi, tentokrát ovšem od zbloudilých českých politiků….

Teprve po listopadu 1989 - kdy padla rudá totalita - bylo možno otevřeně hovořit o oněch květnových událostech roku 1945 a postupně bylo možno se dostávat k pravdivým historickým pramenům….

Není účelem tohoto zamyšlení přesně popisovat jednotlivé hodiny tzv Pražského povstání - kdy občané Prahy svým hrdinstvím prakticky donutili zbylou německou moc opustit Prahu, kdy oddíly tzv. „zrádcovské“ Ruské osvobozenecké armády (ROA) generála Vlasová leckde pomohly zabránit masakru Čechů, kdy americká vojska generála Pattona nemohla osvobodit Prahu dříve, protože musela dodržovat politickou dohodu mezi spojenci - to snad si připomeneme později.

Zde se chci jenom zamyslet, co pro Čechy znamenala německá okupace a následně osvobození od ní podstatné části Československa Rudou armádou.

A musíme se vrátit hodně dozadu, abychom pochopili pro nás tak často tak tragickou moderní historii.

Tak už pojem Československo a Čechoslovák je zavádějící. Šlo o umělou konstrukci, aby nově vznikající stát po rozpadu Rakousko - Uherska v roce 1918 měl možnost „odstavit“ druhou největší komunitu na svém území, tj. komunitu německou. Čechoslováci (rozuměj Češi a Slováci) se tak stali většinovým státotvorným národem, Němci třímiliónovou menšinou… A bylo „zaděláno“ na průser, který se plně projevil s nástupem fašismu v sousední zemi a odtržením území s převažující německou většinou (Sudet) a jeho připojením - za mohutné podpory sudetských Němců - k Říši Adolfa Hitlera po 30. září 1938. Toto okleštění naší republiky umožnila neochota západních spojenců - především Francie, kde existovala spojenecká smlouva - ale i Velké Británie si kvůli nějakému Československu pálit prsty s německou říší. Následuje vznik 2. republiky, ta končí odtržením Slovenska a okupací zbytku Čech a Moravy 15.září 1939 německou armádou.

Následuje 6 let bezbřehého teroru, plán této fašistické totality byl jasný - po vítězné válce bude část Čechů zlikvidována, část poněmčena a část přesídlena na Východ. Jsou známa slova zastupujícího říšského protektora Reinharda Heidricha - konec konců Čech nemá v tomto prostoru co pohledávat…

V Evropě končí 2. světová válka, Slovensko - coby stát spolupracující s fašistickým Německem - si zachraňuje své renomé Slovenským národním povstáním a Češi, kteří se nevzpamatovali ze zrady západních spojenců v roce 1938 se radikalizují, zametají s ideály a principy první republiky, včetně principu pluralitní parlamentní demokracie a vzhlížejí na své osvoboditele z Východu jako na šanci, začít znovu a lépe. Toto proruské a prosovětské nadšení je však podporováno nejen z Moskvy (Klement Gottwald), ale bohužel i z Londýna (Eduard Beneš). E. Beneš již v prosinci 1943 podepisuje spolu se Stalinem Čs. sovětskou smlouvu o vzájemné spolupráci a tím je opět zaděláno na další dějinný průser….

Takže období, kdy jásající davy vítají své osvoboditele - Rudou armádu (a podobně na západě Čech americkou armádu) je zároveň obdobím, kdy se český (a zároveň i slovenský) národ více méně dobrovolně přesouvá z totality hnědé (rozuměj fašistické, nacistické) do totality rudé (rozuměj sovětské, komunistické). A Stalin postupně zavádí sovětskou komunistickou totalitu na všech místech, která osvobodila jeho armáda (s výjimkou Rakouska). Zbytky demokracie umírají u nás v únoru 1948…. Nová, sovětská totalita za podpory českých komunistů v čele s Klementem Gottwaldem a se svým vůdcem Stalinem se od té nacistické liší především kvantitativně - Stalin nemá zájem o likvidaci českého národa, stačí mu pouze jeho absolutní vazalství - vazalství ideologické, politické i ekonomické. Stalinistické metody však s těmi nacistickými si v mnohém nezadají, faktičtí či potencionální odpůrci nastupujícího režimu jsou nemilosrdně likvidováni….

A tak lze jen konstatovat, že Rudá armáda v rámci totální likvidace svého nepřítele - armády wehrmachtu - musela osvobodit i Československo. Vojska Rudé armády musela osvobodit Prahu (i když americká vojska by tam jistojistě byla o několik dní dříve), Američané nesměli - i když americký tříhvězdičkový generál Patton toto akceptoval se skřípěním zubů - přejet se svými Shermany demarkační linii Karlovy Vary - Plzeň- České Budějovice.

A tak na jedné straně Rudá armáda osvobozuje převážnou část Československa (včetně Prahy, ovšem ta je již bez přítomnosti wehrmachtu, bojují zbylé jednotky SS) a na druhé straně přiváží s sebou na svých tancích zárodky další, tentokrát rudé totality. A tyto zárodky dopadají na velmi úrodnou půdu - Češi i Slováci vidí ve svém velkém východním bratrovi šanci na lepší, spravedlivější svět….

Prvními obětmi rudé totality se tak stávají českoslovenští občané ruského původu, kteří emigrovali do předválečného Československa před bolševiky a které prakticky okamžitě za přijíždějícími sovětskými tanky nechává do pověstných sovětských gulagů odvléci sovětská kontrarozvědka Směrš… většina se již nikdy zpět nevrátí….

Važme si padlých osvoboditelů - nejen vojáků Rudé armády, ale i armády rumunské a polské, važme si padlých čechoslováků pod vedením nám - svým místem narození - blízkým generálem Svobodou, važme si padlých Američanů….

Ale zdaleka vše nebylo tak jasné, tak perspektivní a tak optimistické, jak si většinově náš národ představoval v oněch květnových dnech Léta Páně 1945….