Zhlédla jsem videa z jatek v Heřmanicích a Českém Dvoře, kde zaměstnanci týrají zvířata. Po mé osobní zkušenosti s KVS a SVS jsem se tomu ani nedivila. Pokud nebudou provedena protikorupční opatření a stát nezvýší sankce za týrání zvířat, tak se tato zoufalá situace nezmění.

Elektrické pohaněče by měli veterináři u imobilních zvířat zakázat. Když se zvíře nemůže postavit na vlastní nohy, tak je to úplně zbytečné týrání a nic se tím nevyřeší. Zaměstnanci si jen tak na zvířatech vybíjí svůj vztek, protože jsou naštvaní, že se s nimi musí tahat. Sami dobře ví, že se ty ubohé bytosti na nohy nepostaví. Jak to, že na jatkách nemají žádný mobilní pás anebo jiné technické opatření při manipulaci se zvířaty, která se kvůli svému zdravotnímu stavu nemohou hýbat? V těchto středověkých podmínkách nemají zaměstnanci jinou možnost než je tahat, vláčet a smýkat a tak jim způsobují ještě větší bolest. Zvířata byla ve velice špatném zdravotním stavu a to znamená, že nemají patřičnou veterinární péči a podmínky v chovech jsou zoufalé.

Hrůzostrašný případ dlouholetého týrání skotu na Velkomeziříčsku je důkazem nefunkčního systému, který by se měl od základu změnit. Stát zvířatům nezajistil žádnou ochranu před necitlivým a sadistickým majitelem. Kdybych se do toho nevložila, tak by chovatel týral skot dodnes.

Zvířata byla kvůli špatným podmínkám chovu zakrslá, byla držena na hraně mezi životem a smrtí. Musela žít v příšerných hygienických podmínkách a nepořádku. Tento chov neměl žádný význam, jenom týrání zvířat a znečišťování životního prostředí. Měla to být kategorie výkrm, ale bylo očividné, že to výkrm nebyl a že zvířata byla týrána již delší dobu. Majitel dostával dokonce i dotace. Když jsem se ptala na radnici MěÚ Velké Meziříčí, proč již po druhém oznámení v r. 2020 tento chov nezavřeli, tak mi odpověděli, že dle zprávy  KVS majitel nevhodné podmínky odstranil. Ještě dodnes mi nesdělili, jak je odstranil. Osobně jsem neviděla, že by se něco změnilo. Stáj, kterou majitel dostal od svého otce, byla v havarijním stavu nevhodná pro chov jakýchkoliv zvířat. Podmínky k chování skotu byly absolutně nevyhovující.

Když jsme tam přišli koncem dubna v r. 2022 zkontrolovat, jestli instituce týrání zvířat zastavily, nečekali jsme, že tam uvidíme takovou hrůzu. Zvířata potřebovala pomoc a tak jsme jeli na policii, kde nás nechtěli ani pustit na stanici, prý se máme obrátit na KVS. Vysvětlila jsem jim, že zvířata potřebují okamžitou pomoc a že máme s KVS špatné zkušenosti.

Nakonec s námi jeli na místo dva policisté. Zavedli jsme je do otevřené, polozbořené stáje kde byl býk s hluboko zařezaným řetězem, kolem sebe měl postavenou vanu z vlastního trusu, musel stát ve 20 cm hluboké kaluži močůvky. Měl opruzenou celou spodní část těla. Z úst mu kapala pěna, asi proto, že měl žízeň.  Naproti němu byla na hromadě hnoje ustájená jalovice, také bez vody a krmení. Obě zvířata byla velmi vyděšená. Policisté vše nafotili. Vysvětlila jsem jim, jak to zvíře ukrutně trpí a upozornila  je, že ve stáji “ kobka”, (kterou chovatel zdědil v r. 2021 po svém otci)  je další hrůza, že majitel je doma ať za ním jdou a podívají se i tam. Neudělali to.

Asi za tři hodiny jsme se vrátili na policejní stanici, abychom se zeptali, jestli byla zvířatům poskytnuta pomoc. Na příjmu byl stejný policista menšího vzrůstu a řekl nám, že tam zítra někdo půjde. Druhý den dopoledne při cestě domů jsem volala na policii, abych se zeptala, co se zvířaty bude? Odpověděli mi, že už jsem proto udělala dost, že se postarají instituce. A tak jsem byla docela klidná.

 Jelikož mě instituce o průběhu šetření neinformovaly, tak jsem zavolala vedoucímu oddělení péče o pohodu zvířat pro Kraj Vysočina. Byl to pro mě šok, když mi bylo sděleno, že zvířata nechali jejich trýzniteli a aby se netrápila, tak půjdou na porážku. Ten úředník mě chtěl namluvit, že v ČR nejsou útulky pro hospodářská zvířata. Existují privátní útulky, kde jsou zvířata řádně registrována a tak o tom SVS musí vědět. Neprojevil žádnou lítost a empatii k týraným zvířatům.

Chtěla jsem si mučeného býka se zařezaným řetězem adoptovat, ale nedovolili mi to. O trýzněné býky, kteří přežili projevily zájem hned dvě majitelky privátních útulků. Kdyby mi dali pár dní čas, mohla bych je zachránit oba. Proč museli být býci poraženi a spáleni v kafilerii? Protože jejich těla byla důkazem krutého a sadistického trýznění a tak museli zmizet? Čtyři jalovice byly dle zprávy SVS určeny ke konzumu. Jak to mohli veterináři dovolit? V jiných zemích by je dali nejmíň na 14 dní do alternativního ustájení, aby z nich vyprchal čpavek a stresové hormony.

Kontroly na Vysočině jsou velice podivné. Provádí je jen jeden úředník. V jiných zemích chodí nejméně dva, aby nedocházelo ke korupci. Policie neposlala nikoho, aby zvířatům pomohl. Na KVS to nahlásili až za dva dny. Jeden ze tří trýzněných býků mezitím bez pomoci uhynul. Proč terénní inspektor čekal s kontrolou tak dlouho? Dobře věděl, že tam k týrání zvířat již docházelo. Inspektor majitele den dopředu telefonicky varoval, že přijde. To by neměl, protože tak dává chovateli čas odstranit důkazy.

Zpráva z provedené kontroly byla velice povrchní. K úhynu býka došlo podle inspektora před několika dny. Je podivné, že veterinář neumí odhadnout úmrtí zvířete přesněji. Kadáver byl značně znečištěný, to znamená, že býk ležel dlouho v hnoji mezi ostatními zvířaty. Dle tvrzení majitele býk uhynul z důvodu napadení jiným zvířetem. Jakým zvířetem? Medvědem? Mě to tedy tak nepřipadalo, ale zahlédla jsem ho jen pár vteřin. Protože jsme byli majitelem vyrušeni, tak jsme ho nemohli vyfotit. Byl ještě živý, ale dobře mu nebylo. Inspektor ani přesně nepopsal, o jaké zranění se jednalo. Požádala jsem tedy SVS v Jihlavě o fotku uhynulého býka, abych zjistila příčinu smrti. Jsem zootechnička a tak o hospodářských zvířatech něco vím. Napsali mi, že jí nedisponují. Je podivné, že terénní inspektor mrtvolu uhynulého býka nenafotil. To je velký nedostatek.

Podala jsem stížnost na policii ve Velkém Meziříčí, že nezajistili zvířatům pomoc. Odpověď z Krajského ředitelství policie Kraje Vysočina byla otřesná. Napsali mi, že terénní inspektor KVS jim sdělil, že pokud zvíře není v agonii, nekrvácí, stojí v klidu  na všech čtyřech nohách a bez problému dýchá, nevyžaduje okamžitou pomoc. Takže dle norem ČR zvířata mohou trpět žízní, hladem, bolestmi a policie a instituce je mohou nechat v tomto stavu bez pomoci? To neodpovídá mezinárodním normám. Třeba ten býk s hluboko zařezaným řetězem nemohl bolestmi ani spát. Hlavu musel držet vodorovně, nemohl ji zvednout, protože se škrtil na řetězu. Lehnout si nemohl, protože měl opruzenou spodní část těla a pod sebou měl kaluž močůvky, která leptá pokožku. Takže musel v klidu stát na čtyřech nohách, nic jiného mu nezbývalo. Nemluvě o tom chudákovi co uhynul příšernou smrtí po dlouhé agonii. Koho to posílá KVS na kontroly?

Další šok byl, když si mě pozval poručík z Oddělení hospodářské kriminality k výslechu. Čekala jsem, že po mě bude požadovat relevantní informace, protože já a můj manžel jsme byli přímí svědci. Dozvěděla jsem se, že majitel 4 dny po našem oznámení začal zvířata přemísťovat a pozval si k tomu i pomocníka. Asi ho někdo varoval. Policie, která to nahlásila na KVS až za 2 dny a terénní inspektor, který přišel na kontrolu až za 8 dnů po oznámení, měl hodně času k tomu, aby zametl stopy krutého trýznění skotu. Pana poručíka však informace o týraných zvířatech a dalších trestných činech chovatele nezajímaly. Urážel mě a snažil se mě vyprovokovat. Dle otázek, které mi dával, to vypadalo, že si myslí, že jsem ty zvířata týrala já. Chytal se nepravdivých irelevantních drbů, které s týráním zvířat vůbec nesouvisely. Ty drby asi získal od osoby, která týrání zvířat podporovala. Ptala jsem se, jestli tu osobu policie vyšetřovala jako spolupachatelku. Odpověděli mi, že ne jenom od ní brali informace. Proč policie nechtěla brát informace také od osob, které se snažily dlouholeté týrání skotu zastavit a hodně tím trpěly? Na ty irelevantní drby se mě mohl pan poručík zeptat po telefonu a nemusela jsem kvůli tomu jet 900 km do ČR. Otázka, která mě nejvíc rozčílila byla: „Co Vás vedlo k tomu podat na majitele trestní oznámení na policii a zřejmě na několik dalších institucí?“ Pan poručík neví, že existuje občanská a morální povinnost? Byla to z mé strany velká odvaha. Za to by mě měl pochválit a né se tak hloupě ptát. Kdybych si to vymyslela, tak by ta otázka byla na místě, ale ta zvířata opravdu týraná byla. Já jsem to vždy jen oznámila, nepodala jsem trestní oznámení. Nenechala jsem se zastrašit a ani vyprovokovat a tak to museli řešit, i když hodně povrchně.

Chovatel šel nakonec před Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou, kde byl uznán vinným. Byla mu udělena směšná pokuta ve výši 40.000 Kč a zákaz chovu skotu na 5 let. To svědčí o tom, že v této zemi nejsou žádné morální hodnoty a úcta k životu. Bydlím skoro 30 let v zahraničí a takové kruté a dlouholeté trýznění zvířat jsem v žádné jiné zemi neviděla.

"Velikost a mravní pokrok národa se pozná podle toho, jak zachází se zvířaty." Mahátma Gándhí.

Související článek:

Veterinární správa prověřuje týrání zvířat na jatkách v Dolních Heřmanicích - 14.7.2023