Místo pohodového léta nás čekal šrumec jako na tržnici v Bangkoku. Během července s naší kanceláří vyrazilo za hranice všedních dnů 150 cestovatelů a v srpnu dokonce neuvěřitelných 228. Malý světoběžník získal svůj pas, který si hlídal jako oko v hlavě, a sbíral do něj razítka z cest. Každý týden na naší zahradě a případně v budově jiné tři destinace ve stylu: přečti - zapamatuj - splň - získej. Během sedmi týdnů děti navštívily 21 destinací. Poslední dva prázdninové týdny byly určeny k tomu, aby si mohly procestovat místa, která jim chyběla. V parném červenci se rozdávaly nanuky, chladnější srpen nabídl pitíčka. Žádné dítě tedy nikdy neodcházelo jen s orazítkovaným pasem. Dohromady jsme jich vydali 150 a kompletně vyplněných se vrátilo 68, z nichž jsme vylosovali deset odměněných hrami na cesty.

Ale co vlastně dobrodruhy čekalo? V Egyptě přemísťovali přes poušť pyramidy, v Mexiku házeli sombrero na kaktus, na Slovensku zdolávali Tatry tatrovkou, v Indii poznávali koření, v Rumunsku se seznamovali s příchutí krevních skupin, v Číně přehazovali rýži hůlkami, v Grónsku stavěli iglú z cukru, ve Francii překládali z Braillova písma, na Kanárských ostrovech určovali ptačí peří, v Norsku přeskakovali přes fjordy, na Antarktidě si hráli s tučňáky, na Velikonočních ostrovech přesunovali sochy Moai, v Japonsku skládali origami, v Německu prasopuzzle, v Brazílii vyráběli masky na karneval, v USA se věnovali světové gastronomii, v Řecku zachraňovali želvy, v Senegalu se kochali flórou, v Dánsku stavěli most, v Itálii zase věž a ve Finsku lovili soby.

A jaké byly reakce cestovatelů? „Jak na to dokážete vůbec přijít?“ „Máte to zase propracované.“ „Vždy, když přijdeme domů, ještě si dané státy dohledáváme.“ „V Rumunsku jsem si musela u krevních skupin toho Draculu odmyslet, jak to bylo dokonale skutečné.“ „Nejvíc mě bavilo USA, ta pípací tabulka.“ „Nejez jim ten cukr. Doma máme taky. Ale když tenhle je knihovnickej.“ „Dělám v kuchyni 20 let, ale kde má prase paždík, jsem se dozvěděla až tady.“ „Mamí, pojedem na oběd do Číny? Tam se musí po obědě krkat.“ „Ten sob má parohy naopak, nemůžu ho chytit, je to těžký. - Kdo tvrdí, že je lehký chytit soba?“