Českým vězňům, kteří se po celou noc polonazí tísnili venku na dvoře koncentračního tábora Mauthausen, promrzlí a mokří od deště a mokrého sněhu, byl nacistickými „nadlidmi“ dopřán poslední luxus v jejich životě. Luxus příjemného prostředí a vlídného zacházení…

Je 8.30 hodin dne 24. října 1942. K výškoměru, umístěnému v koutu „vyšetřovací“ místnosti, se staví první z 262 zadržených příbuzných a spolupracovníků československých parašutistů, vyslaných z Anglie na území Protektorátu Čechy a Morava.

Onou osobou, která právě čeká na „změření“ v koutu „vyšetřovací“ místnosti je MUDr. Milada Frantová, roz. Reimová, 36ti letá oční lékařka z Prahy. Ošetřovala po atentátu na zastupujícího protektora Reinharda Heydricha Janu Kubišovo zraněné oko.

Tiché prásknutí malorážní zbraně díky puštěné hudbě prakticky není ani slyšet.

Tělo paní doktorky se bezhlesně hroutí na zem. Z malého otvoru v jejím týlu vytéká proužek krve. Ten není na červené xylolitové podlaze ani pořádně vidět.
Bleskurychle vybíhají do té doby schovaní vězňové, odtahují mrtvé tělo a vyčistí podlahu. Vše trvá pouhé dvě minuty. A může přijít další vyšetřovaný…

Onen vražedný kout se nazývá v řeči katanů „Genickschussecke“ - přeloženo jako kout, kde se střílí do šíje. Jde o výškoměr se svislou rýhou, krytou černým plátnem - po nastavení výškoměru vzadu schovaný popravčí přesně ví, kam oběť střílet… důmyslné vraždící zařízení.

Vše je dokonale naaranžováno tak, aby vraždění lidé do poslední chvíle netušili, co je čeká a nekladli tak žádný odpor. Jdou přece na prohlídku…

U oné míry je tak postupně v rozmezí devíti hodin zavražděno 262 Čechů. Mužů, žen i dětí… Vše je pečlivě zadokumentováno na úmrtním listě vystaveném matričním úřadem města Mauthausenu.

Jsou vyvražděny celé odbojářské či příbuzenské rodiny, nebo většina rodiny. Alespoň tedy vzpomeňme rodinu Fafkovu, kdy nejmladší Liboslavě bylo 20 let. Nebo rodinu Královu, kdy Heleně bylo v době popravy také 17 let. Rodina Kubišova - Jitka byla stará opět jen 17 let. Z rodiny Marečků byla nejmladší Libuše. Zase jen 17ti letá… Popravě neujde ani Vlastimil Moravec, zvaný Aťa. Zastřelen ranou do týlu v 21 letech. Z něho nacisti vymlátili místo úkrytu parašutistů… Nováková Jindřiška. Nejmladší členka odbojářské rodiny Nováků. Ta dívka, která odvedla zakrvácené kolo Jana Kubiše z místa atentátu. V okamžiku, kdy zazní výstřel, je jí teprve 14 let… A pak třeba Pískáček Miroslav - umírá rukou vrahů jako15ti letý…

V ten den je zavražděno ve vyhlazovacím táboře Mauthausen poblíž rakouského Lince 262 Čechů. Odsouzeni stanným německým soudem, u kterého ani fyzicky nebyli přítomni.

Někteří se aktivně podíleli na přípravě atentátu na protektora Reinharda Heydricha. Někteří se provinili pouze tím, že byli příbuzní atentátníka…

(vyhlazeni byli příbuzní Jana Kubiše, který hodil na Heydrichovo auto bombu a pocházel z Dolních Vilémovic u Třebíče. Druhý atentátník - Jozef Gabčík - pocházel ze Slovenska, a tak se jeho rodina vyhnula persekucím. Slovenskou bylo pro Německo spřátelený stát).

Od té doby uplynulo 81 let

Letos, při návratu z dovolené z italského Brixenu, jsme udělali malou odbočku a ono tragické místo jsme navštívili. Projeli jsme Mauthausenem - městysem s 4900 obyvateli, vzdáleném cca 20 km od Lince.

Podobných městeček je v dnešním Rakousku desítky… Ale Mauthausen - na rozdíl od podobných městeček - má šílenou temnou minulost. Ona minulost se před námi objevila po stoupání do přilehlého vrchu (vězni tady chodili pěšky od nádraží v Mauthausenu, popohánění nacistickými dozorci). Mohutná kamenná pevnost, strážní věže. A brána smrti… I když dnes v rámci památníku byly provedeny některé diskutabilní úpravy, přesto objekt působí tísnivě…

Vyhledal jsem místo s oním „střílícím měřidlem“. Je dnes částečně zrekonstruované, místnost a podlaha jsou však autentické. A každému, kdo zde postojí a vzpomene na desítky a stovky obětí, pro které toto místo bylo to poslední, co ve svém životě viděly, se musí zabývat otázkou o životě a smrti.

O odvaze a hrdinství. O lásce k vlasti. O riziku a jeho míře. O tom, zda může láska k vlasti a ideálům převýšit lásku k rodině. O tom, zda mohu, jako otec rodiny, riskovat její život… a pro koho a za co. O riziku jakékoliv fanatické ideologie. O tom, jak rychle se může svoboda ztratit.

Ještě nedávno jsem myslel, že v 21. století se nic podobného nemůže opakovat. Že se lidé nemůžou jen tak vraždit. Ve jménu ideologie, náboženství, či snad národa… Bohužel opak je pravdou. Stačí si pustiti televizi či internet…

PŘEDCHOZÍ DÍLY SERIÁLU:
Sondy do historie - 1. díl: Konec hnědé totality - začátek rudé

Sondy do historie - 2. díl: Smrt pražského kata

Sondy do historie - 3. díl: Heydrichiáda - šílená krvavá pomsta

Sondy do historie - 4. díl: Bratrská pomoc - 21. srpen 1968

Sondy do historie - 5. díl: Noc, která zničila Československu přítomnost i budoucnost