Městská knihovna se uzavírá. Budovu na Poštovní ulici č.22 čeká nákladná dvouroční rekonstrukce. V dubnu se budou muset milovníci "dušení posilovny" zcela obejít bez své knihovny. Od druhé května začne fungovat v náhradních prostorách. Než se naposledy zaklapnou dveře, měla možnost široká veřejnost nahlédnout ve středu 27. března od 15 hodin do budovy stávající, zde ještě v plném provozu, ale těsně před započetím stěhování. O pár desítek metrů níže a o hodinu později také do náhradních prostor v budově zvané Charita na Poštovní č.8. Bylo zde kino, byla zde jídelna, naposledy také sportovní centrum, nyní se zde na dva roky usídlí právě knihovna.

Průvodkyní po provizorních prostorách byla její ředitelka Ivana Vaňková, která účastníky prohlídky nechala nahlédnout opravdu do všech i těch nejmenších místností. Dříve než mohlo být spuštěno stěhování, muselo dojít k nutným úpravám, zejména šlo o výměnu dveří za protipožární, výměnu kotle a výmalbu prostor. Prohlídku jsme začali ve vstupním foyer, kde bude možné například zaparkovat svůj bicykl. Před vstupem najde své místo také oblíbený bibliobox na vracení knih. Chodbou se dostáváme do skladů, které jsou již zaplněny knihami a vedle i rekvizitami. Míříme ke schodišti, pod kterým jsou toalety pro veřejnost. Ty budou dle slov průvodkyně vždy voňavé a přívětivé, takže nikdo nemusí mít strach je v případě nutnosti navštívit. V prvním patře nás čeká zatím prázdná místnost pro divadelní aktivity, které knihovna také pro nejmenší pořádá. Její ředitelka slíbila i nové drobné sportovní náčiní pro různé hry na zabavení dětí. Po úzkých schůdkách míříme do male místnosti, kde bude ředitelna, ta je také zatím prázdná, pouze sousední spisovna se může pochlubit prvním kusem nábytku se spisy.

Z prvního patra zamíříme do největší místnosti, tělocvičny, od nynějška půjčovny knih pro dětského čtenáře. Na podlaze naznačené linie pro míčové sporty, vysoký strop a všudy přítomná ozvěna, nic nedává tušit, že brzy zde budou regály plné knih. Jde o prostory provizorní a všude být nové koberce nemohou, dostátá se nám vysvětlení, proč místnost stále připomíná víc tělocvičnu než knihovnu. Dále míříme do čítárny, ze které vedou schody do zázemí pro zaměstnance. Vidíme jejich společnou kancelář, malou kuchyňku, soc. zařízení a další sklad pro knihovní materiál. V malé místnosti si prohlížíme také s názornou ukázkou obalovnu knih a sklad archivovaných tiskovin. Na úplný závěr míříme do té menší "tělocvičny" s kobercem, kde bude výpůjční prostor pro dospělé čtenáře. Zpět ve foyer si necháme zodpovědět zvídavé otázky a s poděkováním se loučíme. Nezbývá než přát knihovně, aby v příštích dvou letech udržela přízeň svých čtenářů, kteří rádi a s chutí její služby využívají.