Kořeny Panantukan jsou někde v Silatu, Kali nebo něčeho jiného :), co se cvičí na Filipínách. K tomuto základu se přidali techniky boxu, který na Filipíny dovezli Američani.  USA okolo roku 1904 válčili na Filipínách. Zajímavostí je, že americký slangový název pro námořní pěchotu, "Leathernecks" vznikl, právě v tomto konfliktu. Kdy bylo vojákům doporučeno nosit límec z tvrdé kůže, protože velmi často končili „mariňáci“ s proříznutým hrdlem. Dalším vynálezem z tohoto konfliktu, byl vznik legendární pistole Colt 1911. Američani zjistili, že jejich standardní revolver Colt v ráži cal. 38.,  s šesti náboji je nedostatečný. Prostě adrenalinem ( možná i něčím jiným) našlápnuté Filipínce nezastaví. Proto dostali Coltovi závody, zakázku na sestrojení osobní zbraně s minimální ráží cal. 45. a rychle vyměnitelným zásobníkem. Tak vznikl Colt 1911.

Jako již uvedené styly, Panantukan je založen na technikách nože a tyče, které byly upraveny pro boj beze zbraně. Jsou zde obsaženy nejen údery pěstí, ale také dlaněmi, malíkovými hranami, prsty, lokty, hlavou, předloktím, útoky kolenem, kopy na dolní pásmo, strhy,podmety, páky, vychylování atd. Hlavním znakem je udržování krátké vzdálenosti od soupeře, úhyby, finty, zásahy a stažení. Nejčastěji jsou atakovány soupeřovi končetiny /ruce, nohy/, genitálie, oči, nos, krk a čelist. Známé je slovo "gunting", které označuje útoky na nervové body a svaly doprovázené současným blokem. To znamená, že obránce útočí přímo na soupeřovu ruku nebo nohu, která provádí útok.

Je to velmi efektivní systém sebeobrany, měl jsem možnost si  zatrénovat s Peterem Weckaufem, který se tento bojový styl učil na Filipínách. Je považován za jednoho z nejlepších instruktoru boje s nožem v Evropě. Proto z vlastní zkušenosti, mohu říci, že je velká škoda, že tento styl není vůbec u nás známí a rozšířený.

Video: