Pamatuji si, že v onom roce 1964 na počest vítěze hráli tam u Brna i československou hymnu. V kubatuře do 350ccm totiž zvítězil náš borec Stanislav Malina. My vždycky stáli či seděli - a někdy dokonce i leželi - v místech mezi vískou Veselka a slavnou Farinovou zatáčkou, poblíže Žebětína a Kohoutovic. A pokud třeba začalo pršet, vztyčili jsme starou vojenskou celtu, tož takový ten jakoby kuželovitý anebo jehlanovitý stan bez podlážky. Pouze jednou jsme závod sledovali zčásti také přímo v Kohoutovicích, potom v Libušině údolí a pak i na západním okraji Pisárek.
Po Redmanovi, Hintonovi, Hockingovi, Taverim, Katayamovi, po několika Rakušanech i po Frantovi Šťastném a Gustavu Havlovi převzali postupně, a to už v rámci MS, vedoucí otěže hlavních závodních kubatur Phil Read, Mike Hailwood, Giacomo Agostini, dále Passolini z Itálie + Fin Saarinen, Australané Findlay a Carruthers, Novozélanďan Moloy, Němec Dieter Braun, v nižších obsahových třídách pak Španěl Angel Nieto a další borci. Nejlepší jezdci sedlali sportovní mašiny značky MV Agusta, Honda, Yamaha, Suzuki, Kawasaki, Bultaco, Aermacchi, Norton, Morbidelli, Benelli, Derbi (ano, v tomto případě skutečně s měkkým -i !), Kreidler, Rotax a snad i KTM... ale jezdilo se samozřejmě také na jawách, čézetách, emzetách a myslím i na zündappech [cyndapech]. Vzpomínám si ovšem také na to, jakým překvapením v podniku mistrovství světa v Brně se jednou stalo 3.místo sovětského nováčka Sevasťjanova, jedoucího v kubatuře do 250ccm na originálním motocyklu Vostok. Dopadl mnohem lépe než naše jawy. On měl vlastně stejné příjmení jako slavný kosmonaut - no a jeho stroj se jmenoval stejně jako kosmická loď. Startovaly tu dokonce i Voschody (což bylo také označení jisté vesmírné lodi). Zajímavé.
Např.v roce 1965 i později, cca do r.1967, byl do programu MS motocyklů vložen také závod automobilů formule 3. Zde kralovali východoněmečtí piloti monopostů značky Melkus; a to zejména i onen přímo závodící drážďanský konstruktér s příjmením Melkus, vedle něj Seifert či Siebert (?) a jiní. Zajímavé je, že při silničních motocyklových závodech u Hrbova a Svařenova tomu bylo podobně - auta F3 zde také pár let účinkovala jako samostatná kategorie, a sice v letech 1967 až 1969 a později už ne. Tady u nás, totiž u Velkého Meziříčí, dominovaly spíše vozy značky Škoda než melkusy, a vítězily zejména dva exempláře značky Lotus. Za volanty všech těchto automobilů zde ale usedali čeští závodníci.
Šedesátá léta minulého století byla opravdu pohodová, zlatá a uvolněná - a kdo je nezažil, má věru čeho litovat. Šlo o dobový fenomén, jaký se bohužel už nikdy nebude opakovat. Škoda!
S přítomností na závodech se neodmyslitelně pojí vnímání odéru ze spáleného benzínu - ale zejména z velmi aromatického ricinového oleje! -, tak překrásně namíchané s vjemy všelijakých jiných vůní, tolik vábivě se linoucích od prodejních stánků s občerstvením. Párky a klobásky na bělostných papírových táccích, pivečko a limonáda v kelímcích z voskovaného papíru, vždy s nějakou obrázkovou dekorací, lákavé kafíčko, cigaretky... kouř z udíren... ajajáj! Báječná směsice. Ano, to bývala podivně omamná kombinace! A věru, provázela ji kouzelná atmosféra.
(Pokračování příště.)