V Žebětíně navštívíme výbornou mysliveckou restauraci, kde si dopřejeme chutný oběd a pivo. Podivíme se, kudy že to závodníci museli projíždět, no a potom už po ulici Kohoutovická pokračujeme k absolutně nejsmutnějšímu pietnímu místu na celém okruhu z padesátých let. Ne, ještě nepůjde o onu proslulou a tragickou Baltisbergerovu zatáčku... Ta je situována až o kousek dál, blízko cípu lesní obory zvané Holedná, i když tato zatáčka již dávno vlastně ani není onou původní. Zde však máme na mysli jinou, a sice mírnou pravotočku ve sjezdu od Žebětína, právě kousek před "Hitlerkou" čili Starou dálnicí. 24.srpna roku 1958 se právě tady odehrála naprosto nejděsivější scéna brněnských závodů, mnohem horší nežli byla známá dřívější smrt Hanse Baltisbergera z NSR (26.8.1956, kategorie do 250ccm, stroj NSU-Sportmax) či o něco méně známá smrt Francouze Michela Moutyho (v tentýž den, kubatura do 500ccm, angl.stroj Norton, blízko pumpy v Novém Lískovci). Při premiérovém zařazení sidecarů do programu GP ČSR 1958 v Brně totiž jezdili hned na druhém místě, a sice v závěsu za vedoucí švýcarsko-německou dvojicí Florian Camathias & Horst Kassner, dva tehdy mimořádně oblíbení a úspěšní sajdkáristé: byli to Jacques Drion (Francie) & jeho spolujezdkyně, mladá a krásná Ingeborg Stoll-Laforge z NSR. Pro nás Inge Stollová... Ta se dokonce již roku 1954 stala vůbec první ženou, která kdy absolvovala nejšílenější motoristický podnik na světě - tedy TT, legendární britskou Tourist trophy na ostrově Man, a v roce 1957 si to dokonce zopakovala!

 

Oba protagonisté ze sajdkáry číslo 16 však přišli o svůj život kvůli jedinému děsivém okamžiku právě pod Žebětínem. Křehká, ale hbitá blond kráska Inge byla při naprosto hrůzostrašné havárii vymrštěna ze svého přívěsného vozíku vysoko do vzduchu a po dopadu na povrch silnice byla pravděpodobně ihned mrtvá, avšak vzápětí navíc i přejeta vlastní sajdou a jí znovu vyhozena do vzduchu - přičemž mnoho nechybělo, aby do ní ještě ke všemu narazily dva následující sidecary z NDR (kupodivu šlo o stroje BMW, což bylo v té době v případě východních Němců i jaksi neobvyklé). Jen tak tak prý že se vyhnuly... Jacquesovi byla nárazem do sloupku doslova amputována noha; vyletěl z vozovky doleva dolů a ještě ke všemu na něj plnou vahou dopadla karosérie jejich těžkého Nortonu 500ccm. Zemřel v náručí lékaře v sanitním voze; za mrtvého byl však oficiálně prohlášen až později, zřejmě teprve druhého dne, a sice v jedné z brněnských nemocnic.

 

Traduje se, že zcela konsternovaní diváci, kteří byli očitými svědky tohoto šokujícího neštěstí, se zařekli, že už nikdy na podobné závody nepůjdou. Zvlášť když tam skončila i tak mladá a krásná žena. A ona Inge začínala s těmito závody dokonce již ve svých sedmnácti letech, kdy ovšem soutěžila v přívěsném vozíku sajdkáry svého otce Kurta. V osmadvaceti letech, na jaře r.1958, se provdala za jiného sajdkáristu, totiž za Němce Grunwalda či Grünwalda, i když svoje dívčí příjmení si nadále ponechala. Téhož roku, krátce po Brně, již chtěla pověsit závodění na hřebík... Dnes těžko určit, co původně zavinilo tak hroznou tragédii tam pod Žebětínem. Celkem pravděpodobným důvodem mohlo být podle odborníků to, že Drion a Stollová jezdili v tréninku na Velkou cenu ČSR s přípojným vozíkem Watsonian umístěným na pravé straně, do samotného závodu však nastoupili s tímž vozíkem přimontovaným nalevo - což je potom v zatáčkách mohlo plést. Pro starý brněnský okruh pochopitelně bylo výhodnější mít vozík vlevo, poněvadž více je zde zákrut pravotočivých a řidiči se do nich potom lépe najíždělo. Podle jedněch svědků přítomných blízko místa karambolu ale Drion nezvládl řízení a prudce škrtnul o sloupky, respektive o vysoké patníky, a to možná právě "sajdou"; podle jiných nejprve Stollová narazila do sloupku hlavou; no a podle dalších nesla hlavní vinu právě Stollová, protože prý v zátočině nevyvažovala - tj.že se dostatečně nevykláněla, aby přenesla celkové těžiště blíže vnitřnímu oblouku zatáčky. Nutno však podotknout, že šlo o zákrutu poměrně mírnou... Takže víceméně samé nejasnosti a podivnosti. Kdosi prý také nastínil, že se oba jezdečtí partneři nemuseli moc dobře snášet, či snad že se před startem dokonce pohádali(?). Francouz a Němka, to údajně mohla být teprve třináct let po 2.světové válce značně kuriózní, nesourodá dvojice, i když spolu jezdili už od r.1952. Jiné prameny uvádějí, že Drion byl do Stollové fatálně zamilovaný a její svatbu s jiným mužem v květnu téhož roku tuze špatně snášel - no a proto se rozhodl tento problém až takto tragicky "vyřešit". I takové shakespearovské či jim podobné příběhy a vztahová dramata se, pravda, občas stávají... Nu, kdopak dneska ví, jak tomu tenkrát ve skutečnosti bylo. Proto o tom raději nebudeme nějak více spekulovat. Zajímavé ovšem je, že zatímco před starty na jiných závodech se Inge na všech fotografiích usmívá, pak při nástupu na startovní rošt v Brně je na snímcích jakási zaražená či zakaboněná. Možná to však bylo zapříčiněno tím, že náš brněnský okruh, sice víceméně přírodní, ale zčásti i městský, neměl v té době zrovna nejlepší pověst; býval totiž považován za obtížný, no a hlavně dost nebezpečný. A to zcela oprávněně. Ani zdejší silniční povrch se nejevil v onom čase nikterak ideálním; k jeho výraznému vylepšení došlo teprve až roku 1964, respektive 1965. Vysoké patníky či sloupky v mírné zatáčce pod Žebětínem navíc nebyly tenkrát ani obloženy balíky slámy anebo matracemi. Jako by se zde s možnou havárií prostě vůbec nepočítalo. No a přece k ní došlo!