Tento seriál tak trochu navazuje na onen, který se týkal okruhu Velké ceny u Brna. Tam jsme totiž v rámci jeho posledního dílu pojednali také o pádu sestřelené sovětské stíhačky Lavočkin La-7, což se stalo 25.dubna 1945 v prostoru dnešní lesní obory Holedná u Kohoutovic. Na místě, kde podporučík/mládšij lejtěnánt Viktor Sergejevič Kašutin přišel o život, dnes stojí pomník.

Podobných událostí se na jižní Moravě, ale také na Vysočině přihodívalo více, a to pochopitelně že zejména v neblahém čase druhé světové války. Dnes si tedy povíme o další z nich.

Z vyprávění svého otce dodnes vím, že u Dolních Heřmanic se v časech protektorátu zřítilo velké německé letadlo. Můj otec sice pocházel z Osové Bítýšky, avšak svými rodiči byl jako nejstarší z pěti dětí předán na výchovu k prarodičům do Tasova, aby tam svému dědovi a své babičce vypomáhal v jejich hospodářství. Jeho děda tam dříve býval řídícím učitelem a on i jeho manželka svého bítýšského vnuka do domu rádi přijali. Mému tátovi se v Tasově líbilo; zapadl do místní komunity dobře, získal nové známé a kamarády. Ostatně, vždyť právě tam se později seznámil se svou budoucí ženou, mojí mámou.

No ale zpět k tématu. V neděli 26.září roku 1943 se prý o půl jedenácté dopoledne ozvala jakási tlumená rána a po chvíli stoupal nad obzor sloupec hustého černého dýmu. To samozřejmě upoutalo pozornost obyvatel... Táta nelenil, rychle vyskočil na bicykl a fofrem šlapal ve směru k oněm Tasovu tak blízkým Dolním Heřmanicím. Později mi vyprávěl, co se přihodilo: zřítilo se zde veliké německé letadlo, nějaký bombardér... Uviděl společně se seběhnuvšími se i vyděšenými, i zvědavými Heřmaničáky, že v kostře hořícího vraku se nachází asi pět malých zčernalých postaviček, které vypadaly, jako by šlo spíš jen o loutky. Byla to torza ohněm a žárem scvrklých těl Němců, kteří po havárii jejich velkostroje zůstali uvnitř a uhořeli. Dvěma dalším se v krutých bolestech podařilo nějak se odplazit bokem, anebo je snad vytáhli místní občané. Později přijela vojenská sanita a křičící raněné odvezla s vážnými popáleninami do nemocnice v Jihlavě. Otec mi říkal, že viděl, jak jednoho z nich dávají do zvláštní vany s olejovou lázní; ale nevím, jestli si jeho výpověď po tolika letech pamatuji úplně přesně. Hned prý přijela také policie, snad německá Schupo (Schutzpolizei, tehdy se jim posměšně říkalo šupáci) anebo možná i čeští četníci, pak vojáci - no a přihlížející občané museli místo ihned opustit. Namísto nich sem přispěchali mladíci z blízkého tábora hitlerjugend (fakt nevím; snad se nacházel někde u řeky Oslavy?). Ti pomáhali se zajištěním lokality a později i se sbíráním a nakládáním ohořelých trosek na korby náklaďáků plus s úklidem zbytků. Oblast potom byla uzavřena a hlídána ještě po několik dní.

Původně se spekulovalo, co za letoun se tam vlastně zřítilo. V podezření byl střední bombardér Heinkel He-111 a ještě více Junkers Ju-88; jenže už jen onen neobvykle vysoký počet členů posádky, totiž sedm, a také plocha dopadiště jaksi naznačovaly, že tady půjde o něco podstatně většího.

Dnes již mají badatelé jasno, a to i díky německým archivním záznamům. U Dolních Heřmanic se vinou přehřátí jednoho z motorů a jeho následného vzplanutí zřítil těžký bombardér Heinkel He-177 A-1 "Greif" (="Gryf"); jeden z nemnoha, které Třetí říše provozovala. Nacistické Německo sice mělo dost středních bombardérů, leč oněch těžkých docela pomálu. Heinkel He-177 byl ovšem značně problémový typ, u pilotů velmi neoblíbený, protože trpěl právě oním častým přehříváním pohonných jednotek, od nichž pak snadno chytla i nebezpečně blízká olejová soustava a pak i palivo. A přesně to se tedy stalo příčinou havárie jednoho z nich u našich D.Heřmanic. Jeho velitelem a zároveň jedním ze tří střídajících se pilotů byl oberleutnant (nadporučík) Walter Dietrich. S piloty do trupu letadla před startem usedli ještě palubní radista, dva palubní mechanici a rovněž jeden mechanik pozemního personálu. Stroj s celou jeho posádkou přiletěl od severovýchodu již v malé výšce, s viditelně hořícím motorem se ještě přenesl přes vesnická stavení, a to ve směru na Oslavu, jenže záchrana asi nebyla možná, no a alespoň jakés takés nouzové přistání už také ne... Za války spadla na českém území údajně celkem čtyři takováto monstra, přičemž to dolnoheřmanické bylo vlastně již třetím v pořadí. No a všem se před jejich pádem vzňal jeden z přehřátých motorů.

Heinkel He-177 A-1 byl letoun de facto čtyřmotorový, i když na fotografiích vypadá, jako by měl motory pouze dva. Ve skutečnosti měl podle informací na internetu dva zdvojené - takže dohromady opravdu čtyři. U nich šlo o typ DB 606. Alespoň to se o něm lze dočíst. Mimochodem, právě i od Heinkelu 177 hitlerovští plánovači a projektanti ve vývojovém středisku luftwaffe v Rechlinu odvozovali svá zamýšlená budoucí superletadla, jakými měly být tzv.Ural Bomber a Amerika Bomber. Zatím byl nepříliš úspěšně používán k útokům na spojenecké loďstvo a speciálně k náletům na konvoje, proti nimž tato letadla někdy vypouštěla i dálkově řízené klouzavé bomby, čerstvou novinku své doby.

Místo tragédie byste našli hned za obcí, jakoby směrem k vesničce Oslava - což je územně odloučená místní část Dolních Heřmanic. Dopadištěm letadla byl svah a skála kousek za areálem dnešních zemědělských objektů. Ještě poměrně nedávno tam údajně bylo možno občas najít nějaké malé kovové úlomky, nesoucí na sobě stopy po velkém žáru a po spečení. O něco níže odtud roste nevelký, převážně borový les, k němuž jsme s tátou vždycky v říjnu jezdívali z Medříče na skútru, a sice za účelem sběru komprd a zelinek. Tak totiž můj tatínek kdysi označoval podzimní houby čirůvky havelky a čirůvky zelánky, které tam na nás nesměle vykukovaly zpod starého popadaného jehličí. Dělal z nich potom doma cosi jako dršťkovku, no a také je nakládal do octového láku a pak zavařoval. Právě tady v blízkém lese mi často vyprávěl o svých zážitcích spojených s pádem onoho velkého bombardéru tam opodál.

A co že je to ten gryf, v němčině tedy Greif? - Inu, starodávný bájný tvor, taková jakoby dost bizarní kombinace orla a lva. Zkrátka, taky jakási velká a divná příšera... Jméno pro námi popisované letadlo tedy bylo zvoleno určitě příhodně, ba velmi výstižně. Avšak u našich Dolních Heřmanic v září třiačtyřicátého roku jeden z takových skutečně velikých gryfů nešťastně a tragicky dogryfoval. Jeho piloti a celá posádka prostě neměli štěstí, anebo jim pro jeho řízení možná chyběl i ten správný grif.

Tím ovšem nechceme jejich osud nějak zlehčovat, anebo jim ho snad nedejbože dokonce přát. Míra lidského utrpení byla za války opravdu nepředstavitelná... Posadit tak do podobně závadových letadel všechny politiky, kteří chtějí válku - to by jářku bylo! I někteří čeští by se tam určitě vešli. A bylo by po problému.