Pod pojem "letadla" musíme ovšem v tomto našem seriálu zahrnout i helikoptéry. Nu což: vždyť přece také létají, no ne? Jsou to rovněž létající stroje těžší nežli vzduch, tož jaképak copak.

A tak nás dnes bohužel čeká popsat jedno ještě mnohem horší neštěstí, než jaké se přihodilo tehdy v sedmapadesátém u Březejce... Došlo k němu v úterý 12.září 1972 v 16:20 hod. (jiné prameny ale uvádějí čas 15:25!), kdy v samotném závěru vojenského cvičení armád Varšavské smlouvy "Štít '72" zahynulo po pádu vrtulníku typu Mil Mi-4 hned deset lidí. Stalo se tak v těsné blízkosti obce Rudíkov; takže již na Třebíčsku, ale přesto ještě jakoby v oblasti Velkomeziříčska. Jde o místo velmi blízké hlavní silnici z Třebíče do Velkého Meziříčí, kde se dnes poblíž třpytí hladina rybníka Visílka, onoho s ostrůvkem a se sochou hastrmana. Nedaleko, namísto tehdejších objektů JZD, stojí dnes už jakoby poměrně dlouho areál výrobní firmy betonových i jiných stavebnin Edite Rudíkov - a také čerpací stanice pohonných hmot, totiž normální benzínka.

Stroj patřil k 2.vrtulníkovému roji 4.stíhacího leteckého pluku v Pardubicích a toho dne vzlétl na Slovensku, konkrétně z Malacek; po mezipřistáních v Hlohovci a v Žilině zamířil směrem k Jihlavě. Byl součástí malé skupiny, v jejíž sestavě letěl coby vedoucí mašina na špici klínové formace, a sice ve výšce asi sto metrů. Tříčlenná posádka měla za úkol přepravit sedm důležitých armádních osob; vesměs podplukovníky, majory a kapitány, ale i jednoho svobodníka v záloze. Tyto tři vrtulníky měly mezi sebou ve vzduchu průběžné bezpečnostní rozestupy - rozuměj, že mezery - od padesáti do sta metrů a vpřed se pohybovaly onou původně stanovenou, vlastně přímo nařízenou rychlostí 130 km/h.

V prostoru Rudíkova se z uvedené velitelské helikoptéry náhle cosi odlomilo; jen tak tak prý že ona věc podletěla jednu ze dvou následujících mašin - to by pak asi došlo ke katastrofě ještě mnohem hroznější, kdyby došlo k zásahu! -, nu a pak tatáž věc vířivě padala k zemi. Tak alespoň onu událost popisovali očití svědkové z vesnice (buďto z Přeckova, nebo z Rudíkova), kteří nedaleko právě tou dobou trhali z keřů šípky, ale to samé tvrdili také ohromně překvapení, ba úplně zkoprnělí řidiči aut, vzápětí svorně zastavujících na nedaleké vozovce. Lidé rychle vyskakovali ze svých fofrem odstavených vozů a nevěřícně zírali na dílo zkázy a utrpení. Onou odlomenou částí létajícího stroje byl velký list od hlavního rotoru, takže vrtulník se potom již vůbec nemohl udržet ve vzduchu. Při jeho zřícení se dolů se mu ulomila také ocasní část; poté došlo k přetočení na bok a posléze i k úplnému převrácení rotorem dolů - a poté stroj vybuchl a vzňal se. Pochopitelně že explodovala jeho palivová nádrž. Nikdo z cestujících neměl po tomto pádu a následném výbuchu bohužel vůbec žádnou šanci přežít.

Pozdější vyšetřování prokázalo, že příčinou havárie byla únava materiálu na čepu patřícímu k závěsu hlavy rotoru - no a hlavně chyba či přímo šlendrián mechaniků při údržbě a generální opravě v leteckých opravnách v Trenčíně. Ti totiž ztratili nový tištěný manuál dodaný sovětským výrobcem, v němž se díky zkušenostem s podobnou tragédií v SSSR doporučovalo vyměňovat tyto čepy po osmi stech nalétaných hodin, respektive při každé GO, neboť při jejich výrobě zřejmě nebyl použit zrovna ideální kovový materiál. Zatížení a namáhání při tak objemném, těžkém stroji a při velké ploše listu vrtule bylo právě pro tuto nekvalitní součástku mnohdy již neúnosné, no a pokud se včas neobměnila, reálně hrozící katastrofa se pak opravdu stávala prakticky už jen pouhou otázkou času.

Oba doprovodné vrtulníky téhož typu vzápětí přistály v bezpečné vzdálenosti, aby jejich posádky zjistily situaci; jenže hned bylo evidentní, že zachraňovat už není koho. Ostatně, kvůli velkému žáru se žádná osoba nemohla k hořícímu vraku ani přiblížit. Strašlivý osud havarovaného Mi-4 a zejména lidí cestujících v něm byl již chvíli předtím zpečetěn. V požářišti navíc postupně explodovaly i náboje osobních a palubních zbraní.

Zajímavé je, že tehdy se rozsah katastrofy podařilo našim vládnoucím a vojenským kruhům po dlouhou dobu tajit a širší veřejnost se o něm jen tak snadno dozvědět nemohla. Případ se vláda i armáda opravdu snažily co nejvíce ututlat. Aby také ne, když podléhal vojenskému tajemství. Jen tak zamést pod koberec ho ale také nešlo. V utajení proto začalo velmi přísné vyšetřování...

A u vrtulníků zůstaneme i příště. V roce 2004 totiž u Kuroslep poněkud raritně havaroval britský vojenský stroj Lynx, když piloti ve vzduchu i na mapě přehlédli dráty elektrovodu. U řeky Oslavy zemřelo v plamenech šest cizích státních příslušníků, kteří se na letišti Náměšť-Sedlec zúčastnili leteckého cvičení Flying rhino čili Létající nosorožec.