Více než dvacet let sbírá zkušenosti, radosti i výzvy spojené s Tříkrálovou sbírkou na Měřínsku a Blízkově paní Ludmila Chlubnová. Ptali jsme se jí, co ji motivuje, jak sbírka spojuje lidi a proč stojí za to se zapojit. Její odpovědi vás jistě inspirují.

Rozhovor:

Paní Chlubnová, jak jste se k Tříkrálové sbírce poprvé dostala?

Pamatujete si na svou úplně první koledu na Měřínsku nebo v Blízkově?

Ke sbírce jsem se dostala celkem náhodou více než před dvaceti lety, když si můj předchůdce posteskl, že nejsou ochotní lidé, kteří by se sbírkou vypomohli. To bylo ještě v době, kdy sbírka nebyla tak známá a lidem se muselo vysvětlovat, proč se chodí koledovat, a často jsme se setkávali i s odmítnutím. No a já mu tehdy pověděla, že se neptal všech lidí, například mne. A tak začala moje každoroční cesta nejprve jako vedoucího skupinky, později asistentky sbírky na Měřínsku. A protože úseky byly opravdu dlouhé, chodilo se i více dní, hledala jsem další pomocníky. Zapojila jsem svoji rodinu, známé.

Co vás motivuje každoročně oblékat kostým a vyrazit do ulic?

Nejspíš je to už zažitá tradice, sbírka zkrátka patří k začátku nového roku. Velkou motivací je i zájem dětí nebo vedoucích. Pochopitelně hřeje i pocit z toho, že můžu přispět svými silami k zajištění dobré věci.

Při tolika letech koledování se určitě stalo něco výjimečného nebo nečekaného. Můžete se podělit o nějaký veselý nebo dojemný moment?

Dojemných momentů bývá každoročně dost. Třeba když navštívíme nějaké starší lidi, nemocné nebo někoho, kdo přišel o svého blízkého, a zpíváme sloku: „Bychom přes rok k vám zas přišli a ve zdraví vás tu našli.“ Často mají slzy na krajíčku nebo se rozpláčí.

Podělím se i o příběh dívky, která musela na operaci obou dolních končetin. Rodina si vypůjčila od Charity vozíček, na kterém byl nápis, že byl pořízen za peníze z Tříkrálové sbírky. Rodina byla dojata, neboť dívka se sbírky několik let účastnila. Tudíž si na vozík svým zapojením „vydělala“.

Z těch veselých příhod bych zmínila tu, jež se stala, když mé dceři bylo asi 2,5 roku. Připojila se na část cesty k mé skupince coby čtvrtý král jen tak do počtu. Nesla si malý košíček. Sice s námi nezpívala, ale než jsme stihli zazpívat několik málo slok, vyložila celý obsah košíčku (tedy sladkůstky) na schody a zvedla prázdný košíček nad hlavu a čekala, co do něj nového dostane. Potom vše opět do košíku narovnala, a tak to pokračovalo k dalšímu domu.

 Jak vás vnímají lidé, když přicházíte s koledou? Máte pocit, že místní komunita tradici přijímá s nadšením?

Ano, myslím, že v dnešní době jsou tříkrálové skupinky vítány. Mám velkou radost, že se nám povedlo najít v každé sebemenší vesničce vlastní tříkrálovou partu. Místní skupina je podle mého názoru přijímána vždy srdečněji.

Co podle vás Tříkrálová sbírka přináší nejen těm, kteří darují, ale i těm, kteří koledují?

Většina lidí už na nás netrpělivě čeká. Jsou rádi za návštěvu, dožadují se nápisu požehnanou křídou. Na mnohých je vidět, že peníze do pokladničky dávají s láskou. Pro koledníky mají nachystané balíčky nebo jinou odměnu. Mnohdy i malé pohoštění, které přijde vhod obzvlášť v nepřízni počasí.

Malí králové se těší na vykoledovanou odměnu. Postupně se učí, že pravou radost přináší i něco jiného, mimo jiné třeba i setkání s milými lidmi. Velmi mne těší, že z malých králů nám postupně rostou vedoucí skupinek a že pro mnohé se sbírka stává tradicí jako pro mě.

Máte nějaký osobní rituál nebo tradici, kterou s koledu spojenou dodržujete?

Tradičně začínáme sobotní sbírku společnou mší svatou spojenou s žehnáním koledníků. Na závěr pořídíme společné foto a vedoucí si vezmou požehnanou křídu.

Co byste vzkázala lidem, kteří o koledování uvažují, ale zatím váhají?

Udělejte první krok a ostatní přijde samo. Peníze se vybírají nikoli pro nás, ale pro dobrou věc, tak není čeho se bát. Nikdy nevíte, kdy budete i vy nebo vaši blízcí potřebovat pomoc.