„Určitě ano, pojďte dál. Jé, pejsek, to je supr,“ zní nadšené odpovědi. Jen málokdo si nechá ujít návštěvu čtyřnohého lékaře lidských duší. Psí dotek vzbuzuje úsměvy na tváři, zahání chmury, nemocní na chvíli přestanou myslet na bolest a trápení. A i po odchodu psího terapeuta v nich přetrvávají příjemné pocity.

Máňa je pes speciálně cvičený pro canisterapii. Se svým páníčkem Sylwestrem Jurczakem třikrát týdně míří do areálu novoměstské nemocnice, aby tam potěšili malé i velké. „Máňa má sedm let. Je pojmenovaná po Máničce ze Spejbla a Hurvínka a je křížencem border kolie a labradora,“ představuje svou svěřenkyni Sylwester Jurczak.

Jako první si Mániččiny terapeutické schopnosti vyzkoušel sám její páníček. „Samota není vždycky jednoduchá a ona mi hodně pomohla. Našel jsem si ji na internetu a už jako štěně byla vynikající terapeut. Je to skvělý společník, dokáže uvolnit atmosféru a pomáhá mi s lidmi naprosto bezproblémově navazovat kontakty,“ potvrzuje Sylwester Jurczak. 

Máňa byla odmalička společenská a aktivní. Měla a má ráda lidi, hlavně děti. „Jednou jsem ji musel vzít s sebou do jednoho sociálního zařízení. Trochu jsem se bál, co řeknou, ale její přítomnost tam měla ohromný úspěch. Řekl jsem si, že by mohla dělat radost i dalším. Tak jsem s ní absolvoval kurz a Máňa pak složila canisterapeutické zkoušky,“ popisuje profesní růst své svěřenkyně její pán.

Terapeutem nemůže být každý pes. Musí mít klidnou povahu, být nekonfliktní a musí také poslechnout na slovo. „A nesmí se snadno vystrašit,“ doplňuje Sylwester Jurczak, který spolu s Máňou míří každé pondělí, středu a pátek do novoměstské nemocnice. Společně navštěvují dětské pacienty i hospitalizované na interním oddělení a na oddělení dlouhodobě nemocných.

Máňa, která rozdává lásku na potkání, léčí hlavně duši. „Hodně pacientů má svého pejska doma a Máňa jim v nemocnici jeho lásku aspoň trošku nahradí. Byli jsme spolu i za jedním pacientem, který je už dlouho upoutaný na lůžko. Když za ním Máňa přišla, začal se usmívat. Sestřičky říkaly, že ho viděly usmát se vůbec poprvé. Podobných příhod mám více. Máňa pozná, když ji někdo potřebuje,“ vypráví o své psí přítelkyni Sylwester Jurczak.

Sedmiletý psí terapeut se také rád předvádí. Umí podávat tlapku a taky umí počítat. „Pacienti si ji mohou pohladit, menší děti si na ni mohou dokonce i lehnout. Nebo ji mohou učesat. Taky se ráda honí za míčkem,“ pokračuje Sylwester Jurczak.

Máňu ale s radostí nevítají jen samotní pacienti. I zdravotnický personál se na ni vždycky velice těší. „Pokaždé se s ní taky pomazlíme. Na naše dětské pacienty má přímo blahodárný účinek. A na nás vlastně taky,“ přitakává s úsměvem vrchní sestra dětského oddělení novoměstské nemocnice Soňa Svatoňová.