Konkrétně půjde o velký, robustní typ Junkers Ju-88, jenž z technických příčin havaroval v lese u Pavlínova (okres ZR), dále pak o Messerschmitt Me-109 Bf, spadnuvší z neznámého důvodu na okraj pole asi jeden kilometr jihovýchodně od Koněšína (okres TR), tedy vlastně nedaleko od břehů dnešní Dalešické přehrady, a o Focke-Wulf Fw-190, který, jsa sestřelen sovětskými stíhači, žuchnul do velkého rybníka Rathan u Náměště nad Oslavou. Jen tak pro pořádek připomínám, že rybník téhož jména se nachází rovněž ve vesnici Vídeň u Velkého Meziříčí, leč ten je docela malý a místně se mu říká spíše "Rachtán"; snad proto, že se v něm ráchají či rachtají děti.

* Pavlínov 1944

5.března roku 1944 se západně od našeho Pavlínova přihodila havárie velkého Junkersu Ju-88 A-4. Došlo k tomu na Kovandově kopci, což je jakoby docela odlehlé, navíc zalesněné místo. Jeden člen posádky při tomto incidentu zahynul; konkrétně šlo o untroficíra (Uffz.) Rudolfa Waltera Kühnela. Ostatním maníkům se podařilo ještě včas vyskočit z jejich náhle neovladatelného stroje a za pomoci padáků si zachránit život. Trosky byly brzy odklizeny rychle dorazivší německou technickou skupinou, a to velice pečlivě. Ve zmíněné lokalitě se prý však dodneška dají najít nějaké malé úlomky.
Junkers 88 byl dvoumotorové víceúčelové bojové letadlo. Sloužil jako bombardér, noční stíhač, střemhlavý bombardér, nosič torpéd shazovaných do vody ze vzduchu, dále také coby průzkumný letoun, těžký stíhač a v samotném konci války dokonce i jako létající puma (podivný kombinovaný projekt "Mistel" neboli "Jmelí").

Tento typ poprvé vzlétl 21.prosince 1936, zařazen byl v r.1939. Celkem se jich v mezidobí 1936 až 1945 vyrobilo více než patnáct tisíc kusů.

* Koněšín 1945

Přesné datum sice není známo, avšak faktem je, že v březnu či v dubnu posledního válečného roku spadl asi jeden kilometr jihovýchodně od obce Koněšín na Třebíčsku nejznámější německý stíhací letoun Messerschmitt Me-109 Bf. Příčina jeho havárie také není objasněna - nicméně pravdou zůstává, že se zaryl do země na poli a částečně shořel. Pilot z něj stihnul ještě předtím v kritické chvíli vyskočit a díky pohotovému otevření padáku spasit svůj život. Stroj se sice později nepodařilo co do jeho imatrikulace a zařazení úplně přesně identifikovat, ale zbytky letadla byly vyzdviženy, a to včetně motoru Daimler-Benz 605.
Tvůrcem pověstné vrtulové stíhačky s pístovým motorem byl známý konstruktér Willy Messerschmitt. Létala s ní nejznámější hitlerovská soubojová esa, a to jak při letecké bitvě o Británii, tak na východní frontě či nad severoafrickými pouštními písky - jakož i jinde. Jejich produkce dosáhla téměř čtyřiatřiceti tisíc kusů. Od Messerschmittů Me-109 Bf výrobně přímo odvozených československých stíhaček Avia S-199 "Mezek" pak bylo smontováno 603 kusů a podobně příbuzných španělských letounů Hispano HA-1112 "Buchón" 239 ks.

* Náměšť nad Oslavou 1945

Víceúčelové stíhací letadlo Focke-Wulf Fw-190 označované jako "Würger" ("Ťuhýk") bylo schopné střílet z palubních kulometů či z leteckého kanónu, ale také svrhávat pumy. Proto bylo používáno nejen při vzdušných soubojích, nýbrž rovněž i k napadání pozemních cílů.

A právě za účelem zničení sovětských dělostřeleckých palpostů kroužil 17.dubna roku 1945 Oberfeldwebel Adolf Rohde kdesi nad Bučovicemi či Hustopečemi. Dostal se však do zorného pole sovětských stíhačů, kteří se ihned rozhodli rázně s ním skoncovat. Rozstřílený Fw-190 se sice vzduchem nakonec dovlekl až k Náměšti nad Oslavou, tam se však zřítil do známého velkého rybníka Rathan. Pilot Rohde zahynul. Pohřben byl v Náměšti, avšak později bylo jeho tělo exhumováno a převezeno na německý vojenský hřbitov v Chebu.

Dne 19.října 2014, když byl rybník Rathan vypuštěný, proběhl v místě dopadu dodatečný terénní průzkum. Celý tento podnik zorganizovalo Moravské zemské muzeum Brno, Muzeum Vysočiny Třebíč a Spolek historie letectví Třebíč. Dobrovolníkům se mimo jiné podařilo vydolovat z bahna i celý vrtulový list. Ten je dnes coby zajímavý exponát vystaven právě v třebíčském Muzeu Vysočiny.

Podle pamětníků tato stíhačka přiletěla ve směru od obce Březník. Hořel jí motor, ztrácela výšku a pak už následoval neodvratný pád do Rathanu. Místo potom zajistili němečtí vojáci dislokovaní v této oblasti; ti vyprostili letcovo tělo a zároveň odvezli největší kusy trosek.

Focke-Wulf sto devadesát byl jednomístný jednomotorový stíhací letoun poháněný dvouhvězdicovým motorem BMW 801. Dosahoval rychlosti až 685 km/h. Vyráběn byl v letech 1941 - 1945, a to v osmnácti různých variantách. První let jeho prototypu se konal 1.června 1939 a německé továrny nakonec vychrlily přes 20 tisíc těchto strojů.

Zajímavá byla jeho částečná podobnost se sovětskými letadly typu Lavočkin La-5, La-7 a La-9. Poprvé jsem o něm slyšel, když jsme coby žáci základní devítileté školy byli ve starém kině na sovětském filmu Příběh opravdového člověka. Slavný letec Meresjev (resp.Maresjev) tam hlásil velícímu důstojníkovi: "Sestřelil jsem dva focke-wulfy." - Náš spolužák, který se vyžíval v kreslení leteckých soubojů, při kteréžto činnosti vydával zvláštní vrkavě-vrzavý zvuk, nám pak tvrdil, že teď na jeho obrázku útočí ty kokepulty. Nevím, ale asiže v tom kině tehdy nějak špatně poslouchal či co. "Vy nevíte, co to jsou kokepulty?" divil se nám. "Přeci tamty německý stíhačky!"

"Aleši, ale to byly focke-wulfy," informovali jsme ho. On se považoval téměř za odborníka na letadla a byl tím tudíž velmi rozčarován, ba i jakoby ponížen. Až nám ho pak bylo skoro líto... Ovšem to jsou už opravdu dávné vzpomínky.