Protože každého potěší, když uslyší zvon, anebo aspoň školní zvonek oznamující konec hodiny. Kostelní zvony (kromě umíráčku) znějí vždy radostně, protože oznamují radostné události: zvou na bohoslužby, provázejí novomanžele, vítají nový rok. Rozezněly se také při vyhlášení příměří. Na Zelený čtvrtek si připomínáme věci smutné: Pán Ježíš byl zrazen a zajat. Na Velký pátek ještě smutnější: byl za nás mučen, ukřižován a pohřben. V hrobě odpočíval po celou Bílou sobotu. Proto v tyto 3 dny nezvoní zvony, ale ozývá se smutný zvuk dřevěných hrkaček. Toto nařízení vydal papež, proto se lidově říká, že zvony uletěly do Říma.

Zvon zaznívá z věže a je slyšet po celé obci. Hrkačky dělají velký rámus, ale není je tolik slyšet, proto se s nimi obchází všechny domy. U křížů se pak modlí Anděl Páně jako jindy. Před tím zpívají následující píseň, která jasně připomíná, co Pán Ježíš vytrpěl pro nás a pro celý svět.

Dnes bývá křesťanský význam tohoto zvyku odmítán. Novodobí pohané jej berou jen jako příležitost k pořádnému rámusu. Při nejlepším řeknou, že jdou vítat jaro. Chraňme si toto dědictví otců a nenechme ho ničím pokazit. Po vzoru našich věřících předků i my takto „poděkujme Kristu Pánu za každičkou jeho ránu".

Také v Martinicích se hrstka nadšenců snaží, aby i toto tradiční hrkání bylo zachováno. Ještě v nedávné době chodili hrkat pouze chlapci, a to chlapci ve věku kolem 12 a více let. V některých obcích chodí hrkat chlapci stále, a to i větší, aby hrkačky bylo opravdu slyšet. V Martinicích je 79 dětí do 20 let věku, ale hrkání se účastní kolem 10 nadšených dětí, které jsou doprovázeny třemi dospělými. Ve skupině hrkačů chodí dva až tři chlapci a ostatní jsou dívky. Jistě si všichni dokáží představit, jak by to bylo krásné, kdyby se do hrkání zapojila jen polovina dětí, které v obci jsou. Bohužel tomu tak není. O to větší obdiv a uznání si zaslouží ti, kteří se i v dešti a větru, brzy ráno, v poledne i večer, vydají na obchůzku po obci. 

Zdroj: https://www.poutnik-jan.cz/