I tuto lokalitu postihlo zřícení vojenského letounu. A za druhé světové války to byla na Českomoravské vysočině především letadla německá, kdo nám tady jaksi příliš často padal. Nejinak tomu bylo i ve žďárském případě.

28.září roku 1943 do lesa v těsné blízkosti města, konkrétně na území tehdy pojmenovávaném coby "Hammerfeld", jež se nacházelo na jihozápadním okraji Žďáru, z nebe prudce zahučel střemhlavý bombardér Junkers Ju-87 B 1 Stuka (neboli Sturzkampfflugzeug) a úplně se rozflákal. A to prosím nacimprcampr.

Jde o tak notoricky známý typ, že se o něm určitě nemusíme příliš rozepisovat. Vždyť právě štuky a kvílení jejich "Jericho Trompeten", což byly vmontované sirény, se staly jakýmsi symbolem německé bleskové války a vzdušného teroru proti demokratickému Španělsku, pak proti Polsku, Holandsku, Francii, Velké Británii, Jugoslávii, Maltě, Sovětskému svazu i vůči dalším zemím. Typickými znaky těchto podivně robustních létajících strojů se staly vedle sirén s vrtulkou také nápadně velký chladič se žaluziemi vepředu, opláštěná nezatažitelná podvozková kola, profil křídel ve tvaru písmene W, takže vypadala jako prolamovaná, dále potom trojlistá stavitelná vrtule, anebo i brzdící klapky na křídlech určené pro vybrání střemhlavého letu plus bomba zavěšená pod trupem na zvláštní houpavé, výklopné vidlici (to pro bezpečnost stroje i posádky při jejím odhození). Protože piloti štuk ve spodní fázi letu pod velkým úhlem k zemi vinou přetížení v hodnotě až 5 či snad dokonce až 6 G někdy ztráceli vědomí, mohl za ně vybírat let a provést zpětné stoupání do horizontu či do výšky předem nastavený automat - tzv."mechanický asistent". Zpočátku, totiž v předválečném období, byly úplně první štuky poněkud kuriózně osazeny britskými motory Rolls-Royce, později se ale přešlo na vlastní německé motory Jumo. Novější typy letounů Junkers 87 tedy začaly dostávat pohonné jednotky přímo od vlastní firmy Hugo Junkers Motoren und Flugzeugwerke, která sídlila ve městě Dessau (Desava).

V průběhu roku 1943 byla na letišti v nedalekém Německém Brodě (Deutsch Brod, dnes Havlíčkův Brod) zřízena škola pro pikování, tj.pro střemhlavé bombardování, kdy se letoun odvratem bokem dolů po křídle či dopředu dolů po nose vrhá směrem k zemi na zaměřený cíl. Z frontových polních letišť v severní Africe a v Sovětském svazu sem byly přivezeny již použité, starší Stuky. Byly na nich zobrazeny i např.palmy a nápisy jako Tripoli, což odkazuje na Libyi. Prošly opravami a repasováním, leč nejlepší léta už měly očividně za sebou. Jejich poněkud pochybná kvalita ve spojení s nezkušeností zaučovaných posádek vedly k naprosto neuvěřitelnému počtu jejich fatálních havárií na Havlíčkobrodsku, Jihlavsku, Žďársku i v jiných regionech. Ta četnost leteckých bouraček je v jejich případě opravdu velmi zarážející. Obětí bylo mezi jejich novopečenými piloty skutečně hodně. Nu a Žďár se stal vůbec prvním místem, kde se v rámci praktických činností německobrodské výcvikové školy odehrála až takováto tragédie.

Štuka ze školní jednotky II./St.G. (Sturzkampfflugzeugen Gruppe) 102 tu měla cvičně - tj.bez bomby určené k odhozu a bez zapnuté sirény - jakoby "zaútočit" na vlak. Šlo o Junkers Ju-87 B 1, výrobní číslo (W.Nr.) 5387. Pilotem byl poddůstojník (Uffz., Unteroffizier) Heinrich Frey. Manévr střemhlavého letu však nezvládl a napral svou mašinu do zmíněného lesa, přičemž ta tam zpřelámala několik stromů. Štuka skončila asi 50 metrů od okraje lesního porostu. Těžko dnes posoudit, zda vůbec měla zapnutý onen automat pro vybírání střemhlavého letu v jeho vrcholné fázi... Frey na místě zahynul, avšak zadní střelec Uffz.Ludwig Uhlenbrock kupodivu přežil a byl s těžkými zraněními převezen sanitou do nemocnice v Novém Městě na Moravě.

Brzy po této havárii přistál na nedaleké louce malý kurýrní letoun Fieseler Fi-156 Storch ("Čáp"). Vylezl z něj německý důstojník, který si ihned velice bedlivě prohlížel inkriminované místo, kde se onen osudový karambol odehrál. Po skončení své obhlídky opět nasedl zpátky do Storchu a odletěl. Vrak poté až do 4.října hlídali četníci. Během této doby byly veškeré trosky důkladně posbírány a odvezeny neznámo kam.

Dnes tam již nelze vůbec nic najít - ani nějaký malý úlomek. Příslušnou část lesa Hammerfeld totiž v padesátých letech pohltila výstavba tehdy zbrusu nového národního podniku Žďas. Ano, dnes jsou tam situovány výrobní haly. Přesto si tým výzkumníků bůhvíproč dal v roce 2020 značnou práci s velkým pátráním a pročesáváním terénu v okolí, leč nakonec s naprosto nulovým výsledkem - což ale není nijak překvapivé.

Štuk vylétajících z Německého Brodu havarovalo až tolik, že tomu budeme později věnovat celý jeden díl.

Na tamější bývalé letiště mám i osobní vzpomínku. V červnu roku 1983 jsem právě sem musel narukovat coby záložák po ZVS na jednoměsíční vojenské cvičení, a sice do spojovací čety automobilního praporu. Tenkrát už ovšem letiště v Havlíčkově Brodu fungovalo především jako vrtulníkové, de facto jako spojovací letka.

Dobový snímek vraku letadla Stuka v poškozeném lese skutečně pochází ze Žďáru - je tedy ve vztahu k roku 1943 zcela autentický.