Letov Š-10 byl u nás vyráběnou kopií původního německého letadla Hansa Brandenburg B-1, které se kromě Německého císařství vyrábělo také na území Rakouska-Uherska. Zmiňovaný dvouplošný bombardér navrhl známý německý konstruktér Ernst Heinkel. První let oné na svou dobu docela impozantní mašiny se uskutečnil již v r.1915 a její četné subverze známé jako Brandenburg C-1 zasáhly ještě i do bojů první světové války.

Záhy po vzletu z Prahy posádka Letovu zjistila, že počasí v koridoru původně určené trasy není příznivé, a proto se aviatici rozhodli stočit letoun více na jihovýchod, kde se podmínky a vzdušná viditelnost zdály být přece jenom o něco lepší. V prostoru Rosic u Brna však podle pozdější výpovědi pilota začal jejich řadový motor ve výšce asi 1200 metrů škytat a vysazovat. Nadporučík Diviš naštěstí nezpanikařil; vizuálně si vybral vhodné ploché místo pro nouzové přistání, a sice pole jižně od "Zbejšova" čili Zbýšova. V 17 hodin pak na ně celkem hladce a bezpečně dosedl.

Nelenil a vydal se ohlásit své mimořádné přistání na místní četnickou stanici. Velitel služebny pak rozkazem vyslal na dotyčné místo čtyři svoje strážmistry, aby zabránili početnému davu lidí, kteří se kolem téhle nečekané atrakce začali brzy shromažďovat, v jakémkoli jejich přístupu ke stroji. A není divu: vždyť počátkem dvacátých let bylo vidět aeroplán až tak zblízka ještě skutečně velkou vzácností a velkolepým zážitkem! Proto se hbitě seběhli zvědavci nejen ze samotného Zbýšova, ale rovněž i z okolních vesnic - no a bohužel bylo mezi nimi i dost dětí.

Nic nenasvědčovalo tomu, že by se snad mělo schylovat k nějaké tragédii... Četníci lidský houf zahnali do patřičné vzdálenosti, letci drátěným kartáčem vyčistili a ofoukali konce zapalovacích svíček u válců, pak ještě provedli úspěšnou pozemní motorovou zkoušku, při níž mašina pracovala zcela uspokojivě; takže se zdálo, že je vše zase v bezvadném stavu a v naprostém pořádku. Poté tedy četníci úplně uvolnili plochu pro ostrý start - přičemž upozornili obyvatele, že při případném opětovném nouzovém přistání by mohlo dojít k nebezpečné situaci a ke zranění. Diváci se proto celkem ukázněně přemístili až za okraj plochy, aby odtud zpovzdálí sledovali děj věcí příštích.

Po zvednutí se z pole do vzduchu ovšem ve výšce deseti metrů letadlu už zase vysadil motor! Pilot kvůli takové malé výšce nemohl zatočit doprava ani doleva - a musel přistávat rovně, tj.ve směru přímo před sebe. Tam se ovšem nacházelo staveniště. Aeroplán vzápětí velkou rychlostí narazil do stavební buňky, v níž se právě nacházeli dva dělníci a za níž se navíc schovávala skupinka dětí. Letadlo ji zcela pobořilo, přičemž byli zraněni jak oba letci v kokpitu, tak i oba dělníci v boudě, která sloužila coby sklad, no a moc špatný osud bohužel čekal také ukrytou školní mládež. Několik dětí totiž bylo těžce zraněno. Jedna z dívek přitom utrpěla zranění přímo smrtelné... Šlo o desetiletou Jarmilu Staňkovou z blízkých Zákřan, konkrétně z tamějšího domu č.p.178. Zemřela na roztříštění lebky. Další čtyři žáci utrpěli různé zlomeniny, poškození lebky a pohmoždění - podobně jako ti stavební dělníci, kteří v montované boudě zrovna skládali nářadí...

Vyšetřování námi pojednávané tragické havárie proběhlo velmi rychle - jak ostatně bývalo v oněch časech obvyklé. Dnes by se takový případ táhl komisemi a po soudech měsíce a roky; nešťastná zbýšovská věc ale tehdy byla vyřízena již na druhý den! Vše se přešlo konstatováním, že vinu za nehodu a za její následky nenese nikdo, že všichni zainteresovaní udělali, co mohli, a že tato smutná událost byla prostě způsobena vyšší mocí.

Informace o havárii, které poté přinesl dobový tisk, se zdají být dílem chybné a zčásti dosti nepřesné.

Jedno je jisté: že zabitá dívka pocházela z blízkých Zákřan. A právě tam se podíváme příště, neboť asi 500 metrů od uvedené vesnice se později rovněž zřítilo vojenské letadlo - a sice československý Letov zcela jiného typu, a to v roce 1938.