Dnes nás čeká případ ze 16.prosince roku 1944. Toho dne se v bezprostřední blízkosti města Polná - které se, jak známo, nachází na okrese Jihlava - zřítil velký americký bombardér Consolidated B-24 H Liberator. Tedy úplně stejný typ, o němž jsme již pojednávali v desáté a jedenácté části tohoto našeho seriálu, a sice v souvislosti s jeho pádem kousek od Tišnova a Hradčan v dubnu 1945.

16.12.1944 před osmou hodinou ranní odstartoval ze základen u italského města Foggia rekordní počet 669(!!) bombardérů amerických vzdušných sil, které doprovázelo 330 vrtulových stíhaček. V případě stíhacích letounů šlo o stroje P-51 Mustang plus dvoutrupé P-38 Lightning (Blesk).

Jedním z cílů této mohutné vzdušné flotily, která se postupně rozdělila na menší útočné skupiny, byla rovněž rafinérie v Záluží u Mostu. Právě i tam totiž Němci vyráběli z uhlí syntetický benzín, jenž měl pro ně alespoň částečně nahradit ztrátu dodávek palivových surovin pocházejících z rumunských těžebních polí u Ploješti. Ploješť (v originále Ploieşti) byla napadána už od léta roku 1941 sovětskými bombardovacími letouny a od roku 1943 také letadly americkými, která přilétala až ze severní Afriky a z Itálie. Dokonce vůbec první velký denní nálet bombardérů USA v Evropě nesměřoval přímo na Německo, nýbrž právě na Rumunsko. Šlo skutečně o to zničit tamější ropná pole, využívaná Němci. Po náhlém přechodu Rumunů na stranu spojenců v srpnu 1944 a při rychlém postupu sovětských vojsk do rumunského vnitrozemí hitlerovci o tento zdroj nafty - tedy respektive ropy - už natrvalo přišli.

U.S. bombardovací svaz, letící tehdy v prosinci 1944 nad cíle v Německu, v okupovaném Polsku a v Protektorátu Čechy a Morava, měl za IP (tzv.Initial Point; totiž iniciační bod, nad nímž se letadla řadila k útoku) určenu obec Hroznětín, ležící severně od Karlových Varů. Tam jejich formace dorazila kolem poledne. Robustní, zavalitá letadla, která mířila k rafinérce v Záluží, očekávalo tam dole celkem 256 (!) flaků čili německých protiletadlových děl. Závod byl nakonec opravdu vážně zasažen; na chemičku dopadlo asi 300 bomb a dalších cca 700 vybuchlo v jejím blízkém okolí. Americké ztráty činily 10 letadel; z nich dvě skončila svou pouť na našem území. Němečtí protiletadloví dělostřelci se tentokrát až tolik nevyznamenali.

Liberátor s označením 41-28964 "O'Reilly's Datter", náležející do 747.Bomb Squadron a 456.Bomb Group 15.AF, však měl technické problémy už při letu k cíli. U Karlových Varů mu zcela vysadil motor č.1, pročež mu zbyly už jenom tři. Nicméně posádka přesto dokázala dovést svůj velký bombardér až nad cíl a odhodila pumy; jenže krátce poté před jejich létajícím strojem vybuchl německý protiletadlový granát a vyřadil turbodmychadlo motoru č.2, čímž byl osud liberátoru "O'Reilly's Datter" zpečetěn. Druhý motor ihned ztratil výkon a kvůli asymetrickému tahu se pak muselo letět po traverzní dráze, a to při výrazně snížené cestovní rychlosti. Velitel stroje Truman L.McMinn dlouho neváhal a vydal osádce příkaz opustit palubu. On sám jako správný kapitán vyskočil s rancem padáku na zádech až jako poslední. Liberátor se prý potom jaksi vzepjal a vzápětí přešel do vývrtky. Nakonec se propadl do hlubiny pod sebou a zřítil se na pole, kde explodoval. Příď letadla a motory se zaryly do země a vše pohltily plameny.

V době, kdy tu u Polné plál oheň povstalý z onoho drtivého dopadu, se v okolí snášeli z nebes na padácích jednotliví členové posádky. Bohužel, všech devět letců brzy pochytala německá domobrana a rovněž i protektorátní četníci ze Štoků, Dobronína a Kamenné. Američané byli odvezeni na letiště v Německém Brodě (dnešní Havlíčkův Brod) a odtamtud později transportováni na sever k Baltskému moři - konkrétně do zajateckých táborů pro spojenecké piloty StaLag Luft I a IV.
Trosky letadla byly mezitím vytaženy a odklizeny speciální německou jednotkou. Část úlomků tato úklidová četa shromáždila u nedalekého ovčína, a sice za účelem pozdějšího odvozu na nákladních autech. Kráter vzniklý po dopadu byl poté srovnán do úrovně terénu.

Zajímavé je, že všech devět Američanů svůj pobyt v německém zajateckém táboře přežilo a po válce se vrátili zpět do USA. - Takže onen hanbatý obrázek té zespodu značně poodhalené slečny, co ho měli z recese namalovaný na trupu u kabiny, jim i přes všechny osudové peripetie nakonec štěstí přece jen přinesl!