Nakonec měl tedy štěstí, že jeho čistou, takříkajíc poctivou zvědavost nevyhodnotili Němci jako nějakou špionážní či jinak protistátní činnost vůči Říši.

A co že za stroj ho tak zaujalo?
Šlo o docela ošklivý typ letadla. Zastaralý Junkers Ju W 34"hau", výrobního čísla (neboli W.Nr.) 3432 a s imatrikulací WL-OCBQ, náležel k výcvikové letecké škole FFS C Prag-Rusin. Onoho dne, totiž 30.října 1939, opravdu vzlétl právě z Prahy-Ruzyně. V konečném důsledku však vlastně jen proto, aby se stal vůbec prvním německým letadlem z oněch mnoha, která se za 2.světové války u nás na Vysočině zřítila. A že jich tedy nakonec byl skutečně až překvapivě vysoký počet, a to zejména od roku 1943! Hlavně na Havlíčkobrodsku, Jihlavsku a Pelhřimovsku. Na vině tomu pak bylo především zřízení letecké školy pro střemhlavé bombardování, jež měla v letech 1943 až 1945 sídlo na letišti v Německém (Havlíčkově) Brodu. Výsledky tohoto učiliště se ukázaly jako velice problematické, ba někdy až přímo katastrofální. Obtížný manévr totiž leckteří nováčci sedící v kokpitech pověstných štuk prostě nezvládli - no a končilo to pak pro ně velmi tragicky. Jednou z příčin zároveň bylo i to, že museli létat na starých repasovaných krámech. Tomu se ovšem budeme věnovat někdy příště, v jiném dílu tohoto seriálu.

Vraťme se raději k dnešnímu tématu. V troskách onoho škaredého junkerse "hau" tam u Humpolce našli svůj tragický osud a definitivní konec života dva letci. Tím prvním byl Gefreiter Wilhelm Nagel, narozený r.1910 v Hannoveru (seděl za kniplem a byl pravděpodobně ihned mrtev) a druhým Flg.Helmut Luthardt, narozený r.1905 v durynském Steinachu (působil ve funkci pozorovatele a byl při havárii těžce zraněn; zemřel téhož dne večer, a to po odvozu do humpolecké nemocnice).

Nevzhledný Junkers W 34"hau" při překonávání nízké oblačnosti, což bylo prováděno až nesmyslně hazardním průletem rovnou skrze ni, narazil v čase před půl třetí odpoledne do vzrostlého lesa. Stalo se tak v prostoru dva kilometry jižně od Humpolce. Při havárii byl tento stroj z cca pětasedmdesáti procent zničen.

Událost vyvolala v Humpolci a v jeho okolí značné pozdvižení. Někteří občané se na inkriminované místo neprodleně vypravili, leč stejně jako výše zmíněný pan Šereda tvrdě narazili. Neboť zatímco oni byli na vrak zvědaví, tak četníci na nějaké přihlížející čumily naopak rozhodně nikoliv.

Případ je zaznamenán i v oficiální humpolecké kronice. Ponechejme originální pravopis: "Na jihlavské silnici v městském lese havarovalo 30.října odpoledne říšsko-německé létadlo. (.....) Nikdo se nesměl k létadlu přiblížit. Pan Šereda z Krasoňova, který si chtěl létadlo prohlédnouti, byl zadržen a druhého dne propuštěn."

Nebeská mašina zavadila o stromy poblíž vrchu, který nese název U Svatého Václava. Zde svým následným pádem vytvořila téměř stometrový průsek lesem, načež se její torzo zastavilo nedaleko silnice vedoucí z Humpolce do Jihlavy. K místu dopadu ihned přispěchali protektorátní četníci z místní stanice, kteří pak v lese hlídali až do příjezdu okupační armádní jednotky povolané sem z Německého Brodu.

31.října se na dotyčné místo dostavila vyšetřovací komise z letiště Praha-Kbely pod vedením hauptmanna Beckera. Horliví čeští četníci pro potřeby této komise hujersky vypracovali podrobnou zprávu v němčině a zorganizovali i výslechy svědků, a to včetně tlumočení. Becker se pak údajně vyjádřil o součinnosti zdejšího četnictva v případě této letecké katastrofy velmi pochvalně a vyslovil jeho příslušníkům za jejich službu a za jejich zaujaté nasazení velké poděkování.

Trosky byly sesbírány a hned 1.listopadu odvezeny do Prahy. V podélné ose samotného dopadiště se však až dodneška dají občas nalézt nějaké drobné kovové úlomky. Jsou totiž sporadicky rozesety ve směru onoho pádem vytvořeného průseku.

Kauza je podrobně popsána také v knize Jiřího Šaška "Letecká válka nad Vysočinou 1939 - 1945".

Junkersy Ju W 34"hau" Luftwaffe používala spíše coby cvičné. Původně byl ale stroj koncipován jako osobní a dopravní, vhodný pro středně dlouhé vzdušné tratě. Vyvinul se za vícero let, a sice postupně od svého prapředchůdce, jímž byl Junkers F 13.

V případě Ju W 34 šlo o celokovový jednomotorový dolnoplošník s pohonnou jednotkou Bramo 322 H-2. Měl pevný, tj.nezatažitelný kolový podvozek a čtyřlistou dřevěnou vrtuli. Ten přídomek "hau" prý snad nějak souvisí se slovem Hand (ruka), neboť se startoval ručně. Asi však ne ručním nahazováním vrtule vepředu, nýbrž protáčením klikou z boku, přímo u motoru.