Mnohdy jde totiž o zlobu, přiživovanou do nenávisti někým, kdo umí manipulovat s lidmi, kteří nemají dost důvěry ve svůj vlastní úsudek, či jim schází logické myšlení. Jedinci, kteří nedokáží uvažovat logicky a schází jim argumenty, podléhají narativům, jež získávají z médií vlastněných těmi, jimž záleží na rozkladu společnosti jako síle, která jim neumožní vládu tak, jako tupé a nemyslící stádo.

V některých lidech nové informace způsobí jisté probuzení. Procitají z bezmyšlenkovitého stereotypu a diví se, proč tak dlouho podléhali jednostranně vedeným informacím, které v nich probouzeli jen primitivní nenávist vůči někomu, nebo něčemu, co si ji vůbec nezaslouží. Jiní toho však nejsou schopni a zuby nehty se drží toho, co jim předkládají média. Možná se i stydí zato, že se nechali oblbnout, ale nechtějí si to přiznat. Proto dští síru a oheň na ty, kteří se probuzení nebrání.

Když se logicky uvažující člověk střetne s vyznavačem jediné pravdy, odchází většinou jako morální vítěz. Horší jsou případy, kdy je onen vyznavač vlastníkem politické moci (třeba jen radní města). Ten se neštítí svého oponenta, jehož nemůže porazit argumentačně napadnout z pozice své funkce. Toto znám z vlastní zkušenosti a upřímně takovými jedinci pohrdám. U starších nenávistníků někdy vznikají zajímavé paradoxy. Jako když bývalý voják, který přísahal na spolupráci se Sovětským Svazem na věčné časy po převlečení kabátu, vymáhá od vznikající vlády odsouzení Ruské Federace v programovém prohlášení…

Kde se vlastně v našich končinách vzala ta rusofobie, čili nenávist ke všemu ruskému? Komu záleží na rozkladu Slovanské soudržnosti? Germáni a Anglosasové se nikdy netajili nenávistí vůči Slovanům. A největší Slovanský stát, potomek Velké Tartárie je vlastníkem obrovského přírodního bohatství, které by si rádi přivlastnili. Proto se nás snaží přesvědčit, že se Rusové chystají napadnout Evropu. Proč by to matko přírodo dělali? Aby si přivlastnili naše dluhy?

Nenávistníci, často narozeni až po devětaosmdesátém roce se děsí toho, jak se tady za socialismu žilo. Stejně zasvěceně mluví o osmašedesátém. Jak je tehdejší „okupace“ Varšavských vojsk donutila nenávidět vše, co pochází z matky Rusy. Absence nenávisti k ostatním zemím Varšavské smlouvy je do očí bijící. Ptám se tedy - co se s naším státem během té „okupace“ stalo? Sebrali nám fabriky, banky, měnu a zničili naše hospodářství? Omyl. To vše se děje až po takzvané Sametové revoluci. A ještě to sadomasochisticky máme každý rok oslavovat, jako vítězství demokracie…

Aby toho nebylo málo, tvrdí nám, že náš unitární stát, kteří si naši předci vydobyli vlastním potem i krví se prý rozdělil na dva samostatné státy. Fakta jsou však jasná. K rozdělení státu nikdy právně nedošlo, ani dojít nemohlo. Proč si dnešní politici mohou dělat, co chtějí? Proč se nebojí odsouzení za rozkradení národního majetku a beztrestně kradou dál? Nemohou být totiž souzeni podle korporátních zákonů, které nemají žádnou právní validitu. Mohou být souzeni jen podle platných Československých zákonů a ústavy. Tady mohou mít možná výhodu Slováci. Jejich korporace není sróčko jako ta naše. Mají Slovenskú Akciovú Spoločnosť a jako akcionáři mají právo na odvolání představenstva, které akcionáře okrádá.

Nenávidíte tato fakta, jež se nadají popřít? Pak podléháte narativům, která do vás hustí média ve snaze utvrdit vás v nenávisti. Nepochopíte, dokud se neprobudíte.

A na úplný závěr. Kde bere celosvětově temnota svou moc? Každý voják či civilista zavražděný v nesmyslných válkách a konfliktech. Každé dítě, které spáchá sebevraždu díky LGBT nebo šikaně. Každý, kdo zemřel po „očkování“ jedů, vnucených pro likvidaci populace, ne pro likvidaci neexistující pandemie neexistujícího viru. To jsou všechno oběti na oltáři temnoty, a proto její moc stále roste…