Hned na úvod nás čekalo literární čtení a debata s Jakobem Springfeldem - autorem, studentem a protineonacistickým aktivistou, který má dar mluvit o věcech nepříjemných s odzbrojující přímostí. Jeho pohled na současnou společnost, odpovědnost mladé generace a potřebu občanské odvahy patřil k vrcholům celého fóra.

Program pokračoval sérií workshopů, kde se každý mohl ponořit do tématu, které mu bylo blízké:
- vzdělávání a jeho udržitelné směřování,
- wellbeing účastníků i organizátorů,
- jak dělat výměnné pobyty tak, aby přežily i klimatickou úzkost, rozpočtové reality a občasné jazykové faux pas,
- a také jak plánovat a realizovat mezinárodní setkání mládeže od prvního nápadu až po závěrečné „Auf Wiedersehen“.

Velmi inspirativní byla i prezentace dobré praxe z obou zemí. Člověk si uvědomí, že i malé projekty mohou mít velký dopad - když se dělají srdcem, hlavou a ideálně i s trochou humoru.

Nechyběl ani networking, aneb mezinárodní sport, ve kterém se sbírají kontakty, otázky, inspirace a někdy i příslib budoucí spolupráce. A protože fórum nesídlilo jen v konferenčních místnostech, vydali jsme se také na exkurze do nízkoprahových zařízení, kde se ukazuje, že práce s mládeží je každodenní maraton vyžadující kreativitu, trpělivost a pořádnou dávku lidskosti.

Celé tři dny ukázaly, že udržitelnost není jen o třídění odpadků a šetření papírem, ale hlavně o vztazích, dlouhodobém plánování a odvaze zlepšovat svět po malých krůčcích. A že když se čeští a němečtí účastníci potkají u jednoho stolu (nebo flipchartu), vznikají nápady, které mají potenciál vydržet mnohem déle než jen jedno fórum.

A já jsem si z Lipska přivezla nejen poznámky a kontakty, ale hlavně pocit, že mezinárodní spolupráce má zelenou - a to i bez emisních povolenek.