Jenomže onen tak známý osudový pátek třináctého své temné pověsti tehdy v červenci roku 1956 opravdu, ba dokonce takříkajíc naplno dostál... Toho dne - či vlastně spíš oné noci - byly na letišti Brno-Černovice prováděny tréninkové bojové lety pancéřovaných bitevních letadel typu Avia B-33 a jejich cvičných protějšků označovaných jako Avia CB-33 (ty mívaly dvojí řízení). Šlo vlastně o licenční odvozeniny sovětských strojů Iljušin Il-10. Tyto výrobky leteckých továren v Československu a ještě předtím v SSSR vznikly jako pokračovatelé slavných vojenských letadel Iljušin Il-2 "Šturmovik", která bývala za druhé světové války opravdu velmi obávanými, pročež jim Němci vcelku oprávněně dali přezdívku "Černá smrt". Říkalo se jim také "létající tank" a byla známa jednak silnou palbou palubních kanónů a kulometů, jednak vypouštěním neřízených raket RS-82, ale také svrháváním velkého množství malých kumulativních bomb, které se dokázaly seshora propalovat skrz německé pancíře a zabíjet posádky tanků i jiných pásových obrněnců. Novější, modernější a obratnější Iljušiny Il-10 pak zasáhly do průběhu bojů v Evropě až na samém konci války; poté byly nasazeny na Dálném východě proti Japoncům a nakonec i v korejské válce. Západní letečtí odborníci tohle sovětské letadlo označovali kódovým názvem "Beast" (tj."Bestie" či "Zvíře").

Vraťme se však k onomu pátku třináctého v létě 1956. Ten přinesl velmi tragický osud dvoučlenné posádce čs.letounu Avia CB-33, která v Brně prováděla výcvik v rámci činnosti své kmenové jednotky, jíž byl 28.bilp (bitevní letecký pluk). Cvičný stroj se signaturou "3828" / "BM-85" byl vybaven dvojím řízením a seděli v něm kpt.Jiří Černý ve funkci pilota a npor.František Chaloupka ve funkci zadního střelce. Bohužel, oba zde v kabině svého dravého orla zahynuli!

Příčin námi popisovaného tragického neštěstí bylo více, avšak tou hlavní a rozhodující se stala hrubá předpisová nekázeň právě ze strany jmenovaných letců. Při náhlé rizikové situaci se rozhodli špatně - no a porušili obecně platný, ba přímo nařízený a povinný postup. Jako jistou perličku dodejme, že nejenomže k tomu došlo v pátek třináctého, ale ještě ke všemu na dráze číslo třináct! Prostě totální smůla, no... K tomu se přidružila i liknavost a nepozornost pozemního personálu. Opatrnost lidí řídících provoz totiž v poklidné letní noci jaksi polevila - a následný řetězec na sebe navazujících dílčích událostí rázem změnil onu letní pohodu na opravdovou tragédii.

V okruhu ranveje č.13 a v přilehlých letištních zónách se toho pozdního večera pohybovalo hned několik letounů CB-33 a B-33, jejichž posádky cizelovaly svoje profesionální dovednosti. V čase, který předcházel již zmíněné katastrofě, přistával velitel 4.letky kapitán Černý s přezkušovaným npor.Chaloupkou, a to v letounu CB-33 "3828". Na vyčkávacím místě se ovšem zrovna připravoval ke startu zástupce velitele pluku kpt.Růžička, jenž seděl v kokpitu stroje "3823" (trupového značení BM-84), a sice s poručíkem Kozlem. Další letadlo se nacházelo ve vzdušné letové fázi po třetí okruhové zatáčce a posádka je také pomalu začínala směrovat na přistání.

Řídící vojenského letového provozu major Adam v okamžiku minutí vyčkávacího místa (neboli tzv."čáry předběžného startu") prvním letounem vydal kpt.Růžičkovi pokyn ke vjetí na rozjezdovou dráhu (konkrétně na "čáru skutečného startu") a současně sledoval výběh stroje kpt.Černého. Poté zaměřil svou pozornost na letoun ve vzduchu, který točil již čtvrtou zákrutu, i na ten, který se teprve chystal ke startu. Netušil však, že Černého a Chaloupkovu letadlu, jež právě přistálo, náhle vysadil motor, a tak namísto okamžitého výjezdu pryč z dráhy za tím účelem, aby ji uvolnilo, na ní naopak nečekaně zůstalo. Jeho posádka navíc bohužel začala zcela nepochopitelně zmatkovat. Vůbec se neřídila závaznými předpisy - v přímém rozporu se stanovenými postupy totiž neohlásila rádiem nastalý problém, ba ani nevystřelila červenou signální raketu, aby na své potíže upozornila letištní personál. Ve snaze znovu nahodit motor vypnula všechny elektrické spotřebiče, vyjma chabého osvětlení samotné kabiny. Před spouštěním pohonné jednotky letci vypnuli dokonce i polohová světla, čímž se jejich bitevník stal ve stávající tmě prakticky neviditelným. Když se řídící létání podíval ze své světlem naplněné kanceláře na věži směrem k rozjezdové dráze, neměl šanci onen v daleké temnotě stojící letoun spatřit a zaregistrovat. V domnění, že stroj kpt.Černého již ranvej opustil, vydal povolení ke vzletu kpt.Růžičkovi a současně sledoval další letoun, který se ze vzduchu přibližoval na finálové dosednutí.

Mašina kpt.Růžičky se rozehřměla, pak se rozjela a po chvilce se i odpoutala od země, avšak výšku ještě nenabrala. Při postupném získávání stoupací rychlosti náhle kus před sebou Růžička spatřil bledou světelnou skvrnu - no a to byla ona slabě osvětlená kabina znehybnělého letadla kpt.Černého. Růžička ihned instinktivně přitáhl knipl, aby prudce vystoupal výš, ale srážce již nešlo zabránit. Kolo hlavního podvozku zachytilo shora o kýlovou plochu stroje stojícího dole pod ním, rozdrtilo jeho kabinu a ohnulo list jeho vrtule. Oba nešťastníci tam dole ve zdeformované kabině hned během nárazu zahynuli. I startující letoun byl vážně poškozen, avšak pilot Růžička ho kupodivu přesto dokázal udržet ve vzduchu a po několika ověřovacích okruzích s ním i bez vztlakových klapek a s částečně vysunutým podvozkem odvážně přistál na břicho. Po vystoupení na letištní plochu se od velitele pluku dozvěděl celou krutou pravdu - a sice že osádka druhého letadla je mrtvá.
Zajímavé je, že zatímco Růžičkův letoun CB-33 3823 byl po svém nouzovém přistání na břicho odvezen pryč a posléze zrušen, tak naopak mašina CB-33 3828, v níž zemřeli kpt.Černý a npor.Chaloupka, byla později opravena a normálně pokračovala v provozní službě. Jaký to paradox!

Za hlavní viníky tedy byla vyšetřovací komisí jednoznačně určena chybující posádka, která v důsledku svého fatálního selhání vzápětí zahynula. Výpovědi všech zúčastněných se totiž shodly v tom, že přestože postupy po vysazení motoru byly jasně stanoveny, nic z toho posádka kpt.Černého bůhvíproč vůbec nerespektovala a neprovedla. Za další viníky byla označena hrubá nedbalost, nepozornost a slabý výkon dozorčího létání, dále i řídícího létání a celé startové směny.
Sovětské iljušiny Il-10 a jejich licenční československé odvozeniny Avia-33 a Avia CB-33 byly bitevními stroji, které měly za úkol útočit na pozemní cíle a poskytovat leteckou podporu vlastním pozemním jednotkám. Typově šlo o celokovové jednoplošníky s dolním křídlem, vybavené robustním pancéřováním, které chránilo jak posádku, tak i motor. A byl to silný motor Mikulin AM-42 (v ČSR ozn.M-42). Letadla měla ve výbavě pevné letecké kanóny a kulomety v křídlech + pohyblivý kanón či kulomet vzadu na obranu proti nepřátelským stíhačkám. Dvoumístnou posádku těchto iljušinů a avií představoval pilot a dále zadní střelec, kteří seděli zády k sobě; mezi nimi byla nainstalována pancéřová přepážka.

Il-10 si odbyl premiéru v r.1944, avšak poté byly tyto modernizované šturmoviky nasazeny i proti Japoncům na Dálném výchově a v Mandžusku, nu a bojovaly rovněž za korejské války v letech 1950 - 1953, pochopitelně že na straně Kim Ir-senova Severu a čínských dobrovolníků. Licenční výroba mašin s označením Avia B-33 a Avia CB-33 probíhala v Československu v letech 1952 až 1955.

V Sovětském svazu vyrobili v mezidobí 1944 - 1954 celkem 4.966 kusů Il-10; k nim přibylo 1.200 kusů oněch našich licenčních Avií B-33 a CB-33. To máme dohromady 6.166 ks. Jejich společný předchůdce, totiž původní šturmovik Il-2, byl v SSSR při různých modifikacích vyroben v naprosto neuvěřitelném počtu 36.183 kusů, čímž se stal nejmasověji vyráběným letadlem všech dob a na celém světě.

Pátek třináctého, dráha číslo 13. Co dodat? Jako by se tomu neštěstí šlo tehdy v Brně rovnou jaksi naproti. A to prosím fakt ani nemusíme být nějak přehnaně pověrčiví...

Vojenské a civilní letiště Brno-Černovice, někdy nazývané také jako Brno-Slatina, fungovalo mezi lety 1926/27 až 2001. V roce 1954 byl docela blízko vybudován další nový vojenský aeroport Brno-Tuřany, který byl o čtyři roky později, tj.roku 1958, rozšířen i pro civilní dopravu - a nyní je schopen přijímat i opravdu velké nebeské koráby. Dnes jde totiž o mezinárodní Letiště Brno. Jihomoravská metropole má ještě jeden letištní areál; jde o víceméně sportovní komplex pro menší letouny v Medlánkách, jehož plocha a dráhy zasahují až do katastrálního území městské čtvrti Komín.

Kromě těchto letišť má Brno i tzv.heliporty - což jsou malé přistávací a startovací plochy pro vrtulníky; tyto areály se nacházejí především v těsné blízkosti nemocnic.