Téměř o dva roky dříve totiž došlo na západě okresu Brno-venkov k jinému neštěstí; no a opět tomu byla na vině pilotova hrubá nekázeň, i když zcela odlišného druhu nežli tomu bylo v tom minule pojednávaném šestapadesátém roku. 23.října 1954 prováděl poručík Jiří Tvrdoň cvičný zálet svého vojenského bitevníku Avia B-33 / "MB-81" po termínovém přechodu na zimní provoz. Odstartoval právě ze základny 28.bitevního let.pluku, tj.z letiště v Černovicích. Západně od obce Jinačovice však potom došlo k totální katastrofě!

 

 

Lehkomyslný poručík se totiž onoho dne rozhodl realizovat hned dva naprosto pitomé výplody vlastní svéhlavé mysli. První chybou bylo už to, že přibral na palubu letounu coby zadního střelce osobu, pro niž neměl oficiální povolení od velitele. Druhým renonsem se stal fakt, že - asi aby se před svým spolucestujícím jaksi předvedl, anebo snad aby ho polekal - v určeném pracovním prostoru náhle provedl nepovolený manévr, totiž vývrtku. S tímto hazardním trikem bohužel začal v relativně malé výšce okolo 1000 metrů. Zmíněný prvek vrcholné pilotáže tehdy skutečně nebyl vůbec povolen; ze strany por.Tvrdoně tedy opravdu šlo o velmi hrubou leteckou nekázeň! Inu, to je tak, když si jakýsi rychlokvašený poručík myslí, že je chytřejší než zkušení plukovníci - a že když není pod dohledem, může si dělat, co chce. Rotaci stroje kolem jeho podélné osy se mu sice podařilo zastavit, ale teprve až ve výšce sto metrů nad zemí. Letoun již nenabral pod svá křídla žádoucí vztlak a přešel do volného pádu. Následoval tvrdý náraz do lesního svahu asi jeden kilometr západně od Jinačovic a severně od Rozdrojovic. Jde o oblast označovanou jako Přírodní park Podkomorské lesy, no a poblíž vede známá turistická pěší trať zvaná Brněnská podkova. Relativně nedaleko byste našli kopec zvaný Trnůvka (441 m n.m.) a jižněji rovněž i Prygl čili Brněnskou přehradu.

 

Po dopadu stroje vznikl v lesní půdě typický kráter. V něm úplně zbytečně a nesmyslně vyhasly životy dvou mladých lidí, a to vlastně jen kvůli nesmírně hloupé pilotově frajeřině. Osobou vzatou bez povolení do kabiny na zadní sedačku byl jakýsi desátník, jehož příjmení není zcela jasné. Na pomníku instalovaném na místě nehody je totiž uvedeno Ivan Roza. Ve vyšetřovacím protokolu ve fondu VUA Praha se ale píše, že šlo o jistého Ivo Zrozu. V knize o letounech Iljušin Il-10 (a tudíž i o Aviích B-33) její autor M.Irra zmiňuje v souvislosti s tímto smutným případem desátníka jménem Ivo Grosa, avšak v literárním díle Stříbrný tryskáč představuje L.Režňák další variantu: Ivo Rosa. Přitom na smutečním útvarovém parte 28.bilp bylo vytištěno "desátník Roza Ivo"... No řeknu vám, že v té armádní evidenci osob musel v oněch časech být opravdu mimořádně velký bor..., ehm pardon, vlastně nepořádek! Podotýkám, že publikace Stříbrný tryskáč se ovšem týká především proudových letadel, což Avia B-33 ani Iljušin Il-10 nebyly.

 

Nemá smysl se o to dále přít anebo se o tom dohadovat. Pravdou však je, že kvůli abnormálnímu furiantství přišli třiadvacátého října čtyřiapadesátého roku tam u Brna naprosto zbytečně o svůj život hned dva mladí muži. Jo, kdyby se tehdy až tak moc trestuhodně neblblo, mohli si užívat ještě spousty dalších let. Smutné, ba věru velmi smutné... Budiž to odstrašujícím příkladem i pro dnešní mladé frajírky a namistrovance, kteří rádi riskují, ba přímo hazardují, a to třeba v autě na silnici. Jeden takový - a šlo o mého bývalého žáka - mi kdysi nabídl odvoz z Velkého Meziříčí do jedné nedaleké obce. Když jsem pak úplně konsternovaný vystupoval z jeho auta, přemýšlel jsem, jestli mu mám za to svezení poděkovat, anebo mu radši rovnou vrazit pár facek. Tož jsem ze sebe směrem k němu nakonec vysoukal alespoň dost příkré sdělení - a sice ať si rozhodně nemyslí, že je nesmrtelný.

 

K čemu to vlastně je, předvádět se, a navíc si přitom myslet, že se nemůže nic stát? Jenomže, pravda, tak dlouho se blbne, až se v jediné sekundě navěky doblbne. A tak dlouho se se džbánem chodí pro risk, až se ucho utrhne. I ruce a nohy. I hlava. Bohužel! Lehkomyslnost se zde nevyplácí... Existují ovšem lidé, kteří to asi nechápou, anebo si to prostě předem nepřipouštějí. No hlavně adrenalin, že?