Ve velkomeziříčském muzeu bude od 24. dubna do 30. května 2026 k vidění výstava Ženy na hraně… světla. Jejím autorem je fotograf Bohdan Vítek, který vůbec poprvé plně vystoupí se svým dílem na veřejnost. Návštěvníci uvidí výběr fotografií pohybujících se mezi portrétem, boudoir, glamour a ženským aktem. Celý soubor vznikal zhruba deset let a cesta k jeho realizaci byla pestřejší, než by člověk očekával.

„Prvotně to nebylo o obrazu, bylo to o lásce k technice, která ten obraz dělá. Když byl v televizi večerníček, táta si nahrál zvuk na magnetofon a pak se ho snažil sesynchronizovat s promítáním. Pustit zároveň kameru i magneťák ne vždycky vyšlo, takže to bylo dost nesynchronní - ale byla to sranda,“ říká s úsměvem.

„Původní nadšení bylo opravdu spíš k těm hýbajícím obrázkům.“

Upřímný zájem pak přešel v čin tehdy, kdy se Bohdanu Vítkovi narodila dcera. Jeho touha zachytit rodinné okamžiky jej přivedla k pořízení vlastní kamery a následné práci se střihem, světlem, kompozicí i příběhem. Právě z titulu postupně se budující praxe začal natáčet svatby a kulturní akce, nevyjímaje jeho scenáristické a režijní zkušenosti s ochotnickým spolkem Tastyjátr či Měřínským živým betlémem. Při natáčení svateb však přišel zlom.

„Poznal jsem, že fotografie má větší duši než video.

Fotka se dá pověsit na zeď, dát jako fyzický dárek nebo použít na tapetě mobilu.

Fotka v tom běžném použití žije víc než video.“

Postupně se tak začal přesouvat k fotografii. Zkoušel fotit architekturu, přírodu, auta i motorky až nakonec došel k lidem.

„Focení lidí je daleko lepší, protože si se mnou povídají.

Právě to mám rád, tu atmosféru, ten kontakt,“ říká s nadšením.

„Díky tomu, že jsem i divadelník, jsem částečně provokatér.

A samozřejmě jsem muž. Nebudu zastírat, že se mi líbí ženy.“

S tím však přichází i nezbytné hranice.

„Chci dělat krásné ženské fotky, nechci jít do vulgarit.

Obecně platí, že osmdesát procent krásy fotografie je o tom, jestli je ta žena v pohodě. Pokud v pohodě nebude, nevyfotíte hezkou fotku.

Proto si nejprve popovídáme, aby zjistila, jestli ve mně důvěru má, nebo ne.

A samozřejmě se na rovinu zeptám, kde je její hranice.“

Bohdan Vítek ale zároveň ví, že fotka s nejsilnější emocí vzniká v momentě, kdy se s patřičným respektem a slušností hranice dotýká. A právě odtud vychází i název výstavy. „Asi bych ho úplně nechtěl vysvětlovat… chytrému napověz,“ říká s úsměvem.

Podobně otevřený zůstává i jeho pohled na to, co by si lidé mohli z výstavy odnést.

„Spousta žen mi říká: proč jsem se nechala fotit až ve čtyřiceti, když jsem to mohla udělat ve dvaceti? No a pánové mají strach, že se při tom focení něco stane - nestane. Focení je prostě focení. Když ta žena takovou touhu má, ať ji v tom podpoří a nezapomínají, že nejkrásnější křivka ženy je její úsměv.“

Slavnostní vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 23. dubna v 17 hodin.

VERNISÁŽ

PLAKÁT