V územním prostoru mezi Jinošovem, Náměští nad Oslavou, Otradicemi a Kralicemi nad Oslavou se nacházejí hnedle dvě moc pěkné obory.

Tou menší je Jinošovská obora, situovaná u zámku Schönwald (kde býval svého času umístěn i ústav sociální péče). Někdy se jí proto říkává i přímo Obora Schönwald. A že je tam skutečně krásný les, je právě i díky tomuto názvu takříkajíc přímo nabíledni. Tahle autonomní lokalita je známa rovněž svým rybníkem Březina, na kterém se zelená několik malých ostrovů, a dále i samostatnými historizujícími stavbami, jimiž jsou tzv.Apollónův chrám, Silvánův chrám a Dianin altán či Hudební pavilon. Zmiňovaným územím, které svou celkovou rozlohou zabírá 32 hektarů, protéká tak řečený Jinošovský potok. Ještě k rybníku Březina: těžko odhadnout, zda se jmenuje podle nějaké bližší lokality, nebo podle bříz, či snad podle slavného básníka Otokara Březiny, jenž ve zcela blízkém Jinošově působil svého času jako ještě úplně mladý učitel; avšak jen od září roku 1887 do července 1888.

Podstatně rozlehlejší je Náměšťská obora, někdy označovaná rovněž coby Kralická obora. Uvnitř ní se nachází nejen hájenka, ale také nevelké rybníky a klasicistní lovecký zámeček z 19.století, který byl příslušníky rodu Haugwitzů nazván Lusthaus. Obě obory, tedy ta jinošovská i ona náměšťsko-kralická, jsou pochopitelně ohrazeny. Chovají se v nich např.daňci; v druhé pak našli svůj domov navíc i jeleni evropští.

Kralická obora je tedy mnohem větší a také podstatně starší nežli jinošovská. Zabírá totiž plochu 290 hektarů a ohraničuje ji zeď o celkové délce 8.970 metrů. První písemná zmínka o dotyčné oboře pochází již z roku 1437 a její ohraničení prostřednictvím výstavby zdi spadá do období panství rodu Žerotínů, konkrétně do 16.století. Mezi stromy v ní rostoucími převažují silné buky lesní a duby letní, avšak najdou se zde také lípy malolisté, jakož i habry obecné.

Obora jinošovská vznikla tak jaksi oficiálně až teprve v r.1983 - a rovněž ji už po nějaký čas lemuje kol dokola vybudované ohrazení.

Mezi lety 2011 a 2018 jsem navštívil Jinošovskou oboru Schönwald jedenkrát, zatímco Kralickou oboru pak asi třikrát - a sice vždy v rámci mé tehdejší profese.
Posvátné lesní ticho a klid zvířat v Kralické oboře však 11.září roku 1975 prudce rozčísl jakýsi ossstrý sssssvissst a vzápětí i ohlušující praskot a rachot divoce vyvracených a lámaných kmenů, které pak s duněním dopadaly na zem, a to v úseku dlouhém asi tak dvě sta metrů! Vzápětí následoval i výbuch! Bummm!!! - Bááááá! zahučel vzápětí svou ozvěnou v následnou odpověď náhle a podivně rozkmitaný les.

Toho dne se sem totiž velmi prudce zřítilo vojenské letadlo; a konkrétně stíhací bombardér Suchoj SU-7 BM, označený imatrikulačním číslem 5613. Náležel ke 20.stíhacímu bombardovacímu leteckému pluku (20.sbolp). Byl sovětské provenience, ale patřil československým vzdušným silám. A rozhodně to nebyl žádný drobeček! Vždyť v SSSR byl původně vyráběn jako potenciální nosič jaderné bomby. Zkrátka šlo již o opravdu pořádnou "rouru"!

Jediným pozitivem při tomto vážném incidentu bylo, že pilot nezahynul. A jak k tomu všemu vlastně došlo? 11.9.1975 prováděla skupina vzdušných strojů SU-7 plánovaný přelet z vojenského aerodromu u Čáslavi na letiště Náměšť nad Oslavou-Sedlec. Letci měli stanovenu přízemní trasu ve výšce pouhých 50 až 100 metrů, a sice s nácvikem překonání prostředků protivzdušné obrany u Náměště. Vše probíhalo v rámci vojenského cvičení Družba'75. Akci se zpočátku dařilo realizovat vcelku normálně; vlastně se rozvíjela přesně podle plánu. Nad náměšťskou letištní plochou prováděl celý roj zatáčku doleva, když tu náhle jeden z pilotů zaregistroval, že motor jeho letounu začíná vydávat jakési podivné, nepravidelné zvuky. Čtyřiatřicetiletý pilot kpt.Vítězslav Koudelka vzniklou mimořádnou situaci ihned nahlásil řídícímu letu se slovy "Mně to pumpuje!"... Vzápětí se od roje odpoutal a převedl svůj SU-7 do stoupání, aby nikoho neohrozil. Nepravidelné zvuky ovšem i nadále přetrvávaly. Protože měl dosud malou výšku a situaci vyhodnotil jako závadnou a nebezpečnou právě kvůli jím předpokládané tzv.pumpáži, začal se soustředit na to, že by se měl z kabiny i se sedačkou vystřelit. Před samotnou katapultáží rychle vypnul motor a ve výšce osm set metrů se opravdu z letadla katapultoval! Bylo krátce po 14.hodině. Nikým neřízený stíhací bombardér naštěstí minul město i kopec zvedající se na jeho východním konci, aby pak velkou rychlostí vlétl do hradby vzrostlých listnatých stromů v rozlehlém zámeckém parku, totiž přesněji řečeno v oboře. Ano, v té, která leží mezi Náměští a Kralicemi a jež bývá střídavě označována podle toho prvního či onoho druhého města. Zde suchoj vyvrátil či přerazil kmeny stromů a vytvořil asi 200 metrů dlouhý průlom, respektive průsek. Nakonec se roztříštil o protisvah nacházející se uprostřed celého přírodně-lesnického areálu. Kapitán Vítězslav Koudelka se vzápětí snesl na padáku asi čtyři kilometry od místa dopadu své mašiny, a to do malého lesíku u armádního letiště, tedy poměrně daleko od zmíněné obory. Svoji vzdušnou pouť zakončil kousek od tamních kasáren a zůstal viset zcela nezraněn v popruzích zaklesnutých do větví jednoho ze stromů. Zakrátko jej vyprostili příslušníci letištního pluku, kteří celou katapultáž a jeho klesání k zemi na padáku ze svých stanovišť už chvíli bedlivě sledovali.

V oboře mezitím planuly ohněm trosky letadla, což bylo doprovázeno výbuchy ostré munice. Z letiště sem byla rychle vyslána tamější hotovost, či spíše operační skupina. Ta místo havárie zajistila a ihned lokalizovala jednotlivá drobná ložiska požárů, aby je vzápětí zlikvidovala. Proudový motor suchoje se našel odmrštěný až do vzdálenosti 180 metrů od vraku, no ale zdál se být kupodivu poměrně zachovalý. To, že nebyl poškozen až tolik, jak se původně čekalo, potom usnadnilo pozdější expertízu. Pohonnou jednotku prozkoumali znalci z Hradce Králové. Ti zjistili, že v okamžiku dopadu motor nepracoval. A jak by také mohl, když ho pilot ještě před vystřelením se z kokpitu vypnul! Expertiza ale jednoznačně neprokázala vznik jím udávané pumpáže - tj.nepravidelného chodu. V průběhu vyšetřování ovšem nebyly zjištěny ani žádné nedostatky v zabezpečení letu anebo v předletové přípravě; a s tím bylo také celé vyšetřování kompletně uzavřeno...

Suchoj SU-7 BM, někdy označovaný i jako "jaderný bombardér", byl středoplošník se šípovitými křídly a se schopností nést nukleární výzbroj. Tento nadzvukový taktický stíhací bombardér měl klimatizovanou přetlakovou kabinu. V kódu NATO ho protivníci pojmenovali jako Fitter-A. Výrobcem byl Komsomolskoamurský letecký závod č.126 v Komsomolsku na Amuru - což je druhé největší město Chabarovské oblasti na Dálném východu někdejšího Sovětského svazu a nynějšího Ruska. V tamější tajze, a to zejména v Přímořském kraji, žijí ti největší z pozemských tygrů; no ale stíhací bombardér SU-7, tož to byl svého času také ryzí tygr: neboť patřil mezi absolutně nejdrsnější šelmy modrých nebes! ... První vzlet tohoto typu se uskutečnil počátkem září roku 1955; jeho vývoj však byl zahájen již v r.1953. Nakonec se vyrobilo celkem asi 3.000 kusů. Verzi SU-7 BM vybavili konstruktéři pancéřovým předním sklem a katapultovací sedačkou KS-4U-22. Typ byl zhotovován v letech 1963 až 1965. Export šel i do Československa a Polska. Pro čs.letectvo dodal SSSR 64 kusů těchto vylepšených SU-7 BM.

Co dál k tomuto vzdušnému prostředku uvést? - Posádku tvořila poněkud překvapivě pouze jedna osoba; rozpětí křídel činilo 9,31 m; délka byla 18,03 m až po konec tzv.Pitotovy trubice vepředu (jinak 16,61 m); výška stanovena na 4,99 m; nosná plocha zabírala 34 m²; prázdná hmotnost činila 8.636 kg; maximální rychlost 1.700 km/h; maximální dolet 1.410 km; výškový dostup až 19.500 m. Pohon zajišťoval tryskový motor Ljulka AL-7 F-1 (přesněji proudový motor s přídavným spalováním). Jako palivo byl využíván letecký petrolej. Pitotova trubice měla v originále zkratkové označení PVD / "Prijomnik vozdušnogo davlenija".
Další vybavení a výzbroj: 2 letecké kanóny NR-30 ráže 30mm (namontované v základech křídel, 65 nábojů na jednu hlaveň), neřízené pumy 4×50 kg a 4×100 kg, dva raketové bloky a dva raketomety, 2 neřízené protizemní rakety, 1 nukleární puma nebo 1 speciální cvičná puma imitující onu nukleární, 4× přídavná palivová nádrž PTB-620 o objemu 620 litrů nebo 2× přídavná palivová nádrž PTB-950 o objemu 950 litrů.

Tehdy v září pětasedmdesátého roku tedy nezahynul při havárii a explozi velkého vojenského letounu žádný člověk. Naštěstí! Kdyby se Suchoj-7 zřítil do městské zástavby, mohlo dojít ke strašlivému masakru - a zvláště z toho důvodu, že v daném odpoledním čase bývá v ulicích hodně lidí, a to i dětí... O obětech mezi zvěří z oné obory, kam nebeský stroj dopadl, nevíme nic. Ale určitě se všechna lesní zvířata musela pekelně vyděsit a děsně poplašit!