Nejen, že na vlastní oči spa­tří stavbu, jež se pyšní nominací na „Cenu EU za současnou archi­tekturu - Mies van der Rohe Award 2007“, ale může navští­vit i dva večery, které se uskuteční u příležitosti oslav dvacátého výročí otevření této opravdu neobyčejné stavby - koncert herce a písničkáře Vladimíra Javorského a insce­naci praž­ského Divadla Viola „Jana bude brzy sbírat lipový květ“.

Historie kaple v Černé

Český šlechtic Jan Rafael Chroustenský vystavěl v Černé koncem 16. stol. zámek v renesančním slohu. Nového sídla si jeho rod dlouho neužil, po Bílé hoře byl zámek zabaven a Černá připadla italskému rodu Collaltů. Právě za jejich vlády byla také zámecká kaple, Chroustenskými původ­ně postavená jako protestantská, zasvěcena sv. Antonínu Paduánskému, katolickému světci, jehož kult přinesli majitelé z rodné Itálie.

Po roce 1918 bylo celé panství Černá italskému rodu Collaltů konfiskováno a samotný zámek v Černé se stal součástí tzv. zbytkového statku. V průběhu následujícího čtvrtstoletí se zde postupně vystřídali dva „zbytkoví statkáři“. V této době došlo ke zničení fresek původní kaple ve věži. (Ta už ovšem tehdy nebyla využívána pro bohoslužebné účely.)

Po II. světové válce byl poslednímu majiteli zbytkový statek zabaven a objekt zámku připadl obci, jíž sloužil ke kulturním a společenským účelům. Začátkem devadesátých let byl zámek restituován a krátce nato prodán novému majiteli. Uskutečnila se poslední, velmi rozsáhlá rekonstrukce, při níž byla odsvěcena a zrušena i stávající kaple sv. Antonína, jež byla už před I. světovou válkou zřízena v rohové místnosti severního nároží hlavní zámecké budovy jako náhrada za původní kapli ve věži. Po rekonstrukci je zámek pro veřejnost uzavřen.

Nová kaple

Po vystěhování ze zámecké budovy byly po několik let slouženy pouťové bohoslužby v garáži hasičské zbrojnice na návsi. Kultovní potřeby černických věřících římskokatolického vyznání byly uspokojeny až vybudováním nové kaple, opět zasvěcené sv. Antonínovi. Dřevěná kaple byla dokončena a vysvěcena v červnu roku 2006 a svým moderním a neotřelým stylem budila a budí zaslouženou pozornost.

Návesní kaple sv. Antonína Paduánského je dílem architektů Ladislava Kuby a Tomáše Pilaře (ateliér „Kuba & Pilař architekti“), kterým se podařilo mistrně skloubit tvarosloví moderní architektury 21. století s požadavky na sakrální stavbu a s okolním vesnickým prostředím. Stav­ba se pyšní nominací na evropskou cenu za architekturu „Mies van der Rohe Award 2007“.

Oslavy dvacátého výročí vysvěcení kaple

Mimořádná kulturní akce se v kapli uskuteční již poněkolikáté. Desáté výročí kaple jsme oslavili hostováním Divadla Viola a koncertem výjimečné (bohužel nyní již zesnulé) zpěvačky a houslistky Jitky Šuranské a na tuto tradici znovu navazujeme. I proto jsme se rozhodli u příležitosti oslav uspořádat opět dva večery: v neděli 7. 6. přivezeme recitál herce a písničkáře Vladimíra Javorského, v úterý se uskuteční představení inscenace Divadla Viola Jana bude brzy sbírat lipový květ, v níž účinkují Jenovéfa Boková a David Matásek. Kaple svým tvarem symbolizuje loď - archu - jako jednu z biblických paralel. Pojďme se tedy u příležitosti dvacátého výročí otevření na této lodi společně sejít!

Koncert Vladimíra Javorského a Ondřeje Kabrny

7. června 2026 v 19.00 hod. / vstupné 400 Kč

Vladimír Javorský je znám především jako výrazná osobnost filmového a divadelního herectví, své publikum si ale získává rovněž na hudební scéně. Společně s producentem, skladatelem a multiinstrumentalistou Marianem Friedlem vytvořili úspěšnou debutovou desku Ještě je (Indies Scope, 2022), na níž definovali osobitý styl inspirovaný šansonem, folkem, jazzem a moravským folklorem. Vladimír vystupuje také v duu s Ondřejem Kabrnou, výjimečným českým jazzovým pianistou. Hudební spojení Vladimíra s kytarou či ukulele v rukou s Ondřejem za pianem přináší publiku jedinečný zážitek - a jejich společný koncert otevře i oslavy v Černé.

Jana bude brzy sbírat lipový květ

9. června 2026 v 19.00 hod. / vstupné 400 Kč

Sbírku milostných básní Jana bude brzy sbírat lipový květ, v níž se vyrovnává se ztrátou milované osoby, vydal Miloš Doležal krátce po smrti své manželky Jany. Jeho poezie je jímavá, ne však výhradně truchlivá: autor vzpomíná na radostné okamžiky seznámení, svatbu, chvíle společného života. Dílo tak dává naději, že silný vztah nekončí nutně smrtí, že své blízké ve skutečnosti nikdy neztrácíme a že je láska nedílnou součástí našich životů. V roce 2023 se sbírka stala Knihou roku v soutěži Magnesia Litera, nesporně jde o jedno z nejčtenějších českých básnických děl tohoto desetiletí. I proto její dramatizaci do svého programu zařadilo Divadlo Viola, Beata Parkanová, profesí filmařka (celovečerní filmy Chvilky, Slovo, Světýlka), Doležalovu výjimečnou knihu za použití originálních projekcí i živé hudby mění v jevištní báseň. Spisovatel Miloš Doležal stejně jako režisérka Beata Parkanová jsou spojeni s Vysočinou - i proto nás těší, že se tato inscenace objeví v kapli v Černé. (Upozorňujeme, že inscenace vznikla pro komorní prostor Divadla Viola. Zájezdová verze je upravena podle prostorových a technických možností černické kaple.).

Autor: Miloš Doležal / Režie a jevištní adaptace: Beata Parkanová / Dramaturgická konzultace: Marta Ljubková / Scéna: Gašper Šnuderl / Kostýmy: Josefina Bakošová / Hudba: Jan
P. Muchow / Účinkují: Jenovéfa Boková a David Matásek

Mše svatá (v rámci pouťových oslav) 14. června v 11.00 hod.

JE FAJN BÝT NA NĚCO HRDÍ

(rozhovor s dramaturgyní Ilonou Smejkalovou a starostou obce Vítězslavem Plockem, hlavními organizátory programu)

Jak jste program koncipovali?

V. Plocek: Už při oslavách desátého výročí založení kaple se nám osvědčilo věnovat jeden večer hudbě, druhý divadlu. Někteří diváci a divačky si cíleně vybírají, jsou ovšem i tací, kteří navštíví obě produkce. Vyvrcholením oslav je, samozřejmě, mše svatá, kterou bude celebrovat měřínský kněz Josef Havelka, a to 14. června v 11 hodin, tedy v rámci pouťových oslav, které připadají na druhý červnový víkend.

I. Smejkalová: Primárně vždycky vybíráme produkce, které se do kaple hodí, navíc mají i silný duchovní přesah. A přivézt právě inscenaci Jana bude brzy sbírat lipový květnás napadlo i z dalších důvodů - režisérka Beata Parkanová je rodačkou z Velkého Meziříčí, dobře se známe, k regionu má stále vřelý vztah. A stejně tak i spisovatel Miloš Doležal, ostatně se dlouhodobě zabývá osobou pátera Josefa Toufara, který se narodil v sousedním Arnolci.

Je těžké takovou akci v Černé uspořádat?

V. Plocek: Je výhodou, že jak Vladimír Javorský, tak David Matásek jsou Ilonini kolegové z divadla, a na nabídku zahrát si Černé hned kývli. I management Vladimíra Javorského a vedení Divadla Viola v čele s Beatou Parkanovou nám vyšli vstříc. Snažili jsme se, aby vstupenky na obě akce byly dostupné pro všechny, například i pro lidi seniorského věku. Proto jsme jako Obec Černá oslavy výrazně zadotovali - naším cílem není na akci vydělat, ale přivézt k nám nevšední kulturu, a společně oslavit výročí stavby, která je opravdu výjimečná. Složité to ovšem bylo logisticky, kaple není divadelním sálem, musíte ji na každou takovou akci uzpůsobit. Zájezdová verze divadelní inscenace je proto upravena podle prostorových a technických možností černické kaple.

Když jste před lety pořádali v kapli první koncert, měli jste na plakátech motto, že i v malé obci se dají dělat velké věci…

V. Plocek: To platí stále! A nejde jenom o kulturu. Od minulých oslav - tedy za posledních deset let - se toho hodně změnilo. Celá vesnice se může pyšnit opravenými komunikacemi, chodníky, několika hřišti a udržovanou zelení. Do obce se díky investicím do stavebních parcel stěhují noví lidé, nové rodiny, které láká občanská vybavenost i místní příroda. Jsme totiž na strategickém místě - čtyři kilometry od D1, zároveň uprostřed lesů. Za řadou změn stojí také ochota a nadšení místních obyvatel, například v Milíkově, což je místní část, je vedle autobusové zastávky vtipná a útulná knihobudka.

I. Smejkalová: Když se otevřela kaple, uspořádali jsme několik produkcí, přivezli jsme do Černé zpěvačku Naďu Urbánkovou a skupinu Bokomara, duo Gran Duetto Concertante, Klicperovo divadlo Hradec Králové, Divadlo Viola, zpěvačku Jitku Šuranskou… Pak jsem, i vzhledem k vytíženosti v Národním divadle, neměla na podobné aktivity, bohužel, čas. Proto jsem alespoň pomáhala organizovat zájezdy z Černé do Prahy, tedy zvát lidi z Černé „k sobě“ do Národního divadla. Díky tomu tedy místní viděli například inscenace Manon Lescaut, Pýcha a předsudek, Krvavá svatba, Kytice,Mnoho povyku pro nic, Hordubal, Bílá Voda, na podzim plánujeme zájezd na Farářův konec.

I když působíte jako dramaturgyně Činohry Národního divadla, přesto se do dvého rodiště vracíte a s kulturou v kapli pomáháte. Je to i proto, že starosta Černé je váš švagr?

I. Smejkalová: Částečně ano, ale má to i další, řekla bych i hlubší důvody. Když jsem kdysi z Černé po maturitě mířila do Olomouce na vysokou školu, byla jsem přesvědčena, že odcházím navždy, a určitě by mě tehdy nenapadlo, že se sem budu časem tak ráda vracet. Tehdy jsem se totiž cítila spíš jako „městský“ člověk, ostatně po škole jsem působila v různých divadlech, a od roku 1994 žiju, byť s drobnými přestávkami, v Praze. 

A kdy přišla ta změna?

I. Smejkalová: Myslím, že to dost souviselo s odchodem mých rodičů. Když zemřeli, cítila jsem bytostnou potřebu si je intenzivněji a konkrétněji připomínat. Věřím, že spousta lidí to má podobně, jak člověk stárne, je pro něj pocit nějaké konkrétní kotvy důležitější. A když přišel covid a divadla se na nějakou dobu zavřela, hledala jsem tu kotvu ještě intenzivněji. Protože ráda fotím, začala jsem svoji rodnou obec dokumentovat, zřídila jsem jí dokonce instagramový profil. Když mi vyjde čas, účastním se některých akcí, jako jsou například masopustní průvod nebo rozsvícení vánočního stromu. A všechno až maniakálně dokumentuju, chodím po okolí, fotím vlastně skoro pořád. O Černé taky často a hodně mluvím, promítá se i do mé dramaturgické tvorby, třeba do inscenací Hordubalnebo Farářův konec. A řekla bych, že minimálně mezi mými divadelními kolegy je Černá tím pádem dost populární. (smích)

V. Plocek: Mimochodem právě ve Farářově konci v Národním divadle účinkují v rámci filmových dotáček nejen naše kaple, ale dokonce i tři ženy z Černé! 

I. Smejkalová: Přišlo mi to vlastně dost logické. Při přípravě dramatizace filmové povídky Farářův konecjsme nasbírali a natočili množství interview, některé úryvky rozhovorů jsme s režisérem Janem Mikuláškem zařadili i do naší inscenace. Bylo pro mě osobně důležité a silné, že v dotáčkách se objevují i ženy z Černé, vrstevnice, nebo dokonce přítelkyně mojí mámy.

Kdybyste měli na závěr oba říct, proč akci pořádáte, co byste zdůraznili?

V. Plocek: Jsem starostou Černé nepřetržitě od roku 1994. Nepocházím z Černé, vyrůstal jsem v Osové Bítýšce, studoval v Brně, žil krátce ve Žďáře nad Sázavou, ale od začátku devadesátých let bydlím tady. Je mi v Černé dobře, mám tu rodinu, přátele, kolegyně a kolegy v zastupitelstvu. Vnímám tuhle akci i jako jakési osobní rozloučení s funkcí starosty.

I. Smejkalová: Myslím, že je důležité i v dnešní politicky komplikované a extrémně rozdělené době pořádat setkání, která lidi spojují a stmelují. A také především akce, které dokazují, že je fajn být na něco hrdí - třeba na skvělou kulturu, svoje vlastní kořeny nebo stavbu, kterou do Černé jezdí obdivovat i ze zahraničí!

Podrobnější informace o obou projektech naleznete na webech vladimirjavorsky.cz a divadloviola.cz.

Akce se koná v Černé u Měřína (okres Žďár nad Sázavou). Vstupenky na Divadlo Viola jsou již téměř vyprodány, na koncert je ještě část lístků k dispozici, lze je zarezervovat na e-mailu vitezslav.plocek@seznam.cz nebo na telefonním čísle +420 603 827 909.

Přijďte slavits námi!