Byl to prostředek pro zvýšení bojových dovedností a metoda k testování sil mezi vojáky. Proto by se dalo říci, že je to první forma sportovního zápasu. V zápase jde obecně o to, aby byl soupeř bez pomoci úderů a kopů položen na zem, na záda, případně vyhozen ze zápasiště.

Různé verze zápasu byly a jsou oblíbené po celém světě. V bezprostředním sousedství Číny je to především mongolské GoTi, korejský Ssirum a japonské Sumo. Stalo  se základem japonského bojového stylu Jiu Jitsu, z nějž se pak vyvinulo judo.

Ze Shuai Jiao, vznikla i „ostřejší verze San Shou“, kde se již používají údery a kopy. Na rozdíl od jiných čínských bojových umění, je zde brán velký důraz na fyzickou přípravu. To je ostatně u každého úponového sportu. I když není k provedení techniky  potřebná  síla. Při sportovním zápase, kdy oba protivníci znají techniky stejně, zvítězí většinou ten silnější.

Tvrdší forma Shuai Chiao se také dobře uplatňuje, jako systém pro policejní a armádní jednotky. Většinou jen na území Číny. Základní principy je možné formulovat jako - rychlé přiblížení k soupeři, pevný a dobrý úchop a zdrcující hození nebo páka, jež vede k pádu. Techniky jsou v Shuai Chiao většinou prováděny tak, aby soupeř spadl co nejhůře a pokud možno už nevstal!!

Video:

Zdroj: YouTube.com