Zatímco bitevní Avia B-33 byla licenčně vyráběna podle proslulých sovětských šturmoviků Iljušin Il-2 a Iljušin Il-10, tak naproti tomu stíhací Avia S-199 byl poválečný československý stroj výrobně odvozený od trofejních (kořistních) německých stíhaček Messerschmitt Me-109 Bf, avšak dovybavený nevhodným typem motoru. To se stalo příčinou jeho nespolehlivosti i dalších špatných vlastností, jako byl např.celkem mizerný výkon a horší ovládání. Kvůli svému prvotnímu původu, ale snad ještě více pro svou nevyzpytatelnost a poruchovost dostal od svých rozmrzelých uživatelů přezdívku Mezek. Ve vzduchu se totiž skutečně někdy choval dosti divně a jakoby vzdorovitě. Přesto však právě na nich doslova vyrostla spousta úspěšných pilotů ČSLA - no a kdysi tito "létající mezci" s požehnáním tehdejších politických představitelů ČSR velmi výrazně pomohli i novému židovskému státu Izrael v počátcích jeho existence, když od roku 1948 musel bojovat s okolními arabskými zeměmi o udržení svého bytí.

Letiště Brno-Černovice (Brno-Slatina) dnes již patří nenávratně do minulosti. Nyní je na jeho původním místě zřízena průmyslová zóna zvaná Černovická terasa.

Dne 9.července 1953 se od černovických rozjezdových drah krátce po 13.hodině odlepilo hned několik strojů typu Avia S-199 z 2.letky 3.stíhacího leteckého pluku, aby jejich piloti plnili úkoly tréninku ohledně skupinové slétanosti v útvaru. Celý roj vedl poručík Josef Franta. Po shromáždění se ve vzduchu do požadované formace se přelétávalo přímo nad domovskou základnou, z níž byl tvar pohybující se sestavy radarově i vizuálně kontrolován.

Náhle se však přihodila naprosto nečekaná, děsivá událost, která postihla mašinu poručíka Milana Procházky. Ten seděl v Avii S-199 výrobního čísla 528 s písmenným trupovým označením GY. Celou tragickou příhodu měli před sebou letištní pozorovatelé takříkajíc jako na dlani... Pilot por.Procházka účinkoval ve druhém roji. Náhle se však jeho stíhačce utrhl vrtulový list! Celý letoun se poté počal divoce třást a obrovské vibrace rychle způsobily jeho fatální destrukci. Prostě se začal přímo ve vzduchu sám jakoby "demontovat" a rozpadat. Ostatní letci - ale i pozorovatelé na zemi - s hrůzou sledovali, jak se u Procházkovy avie následně nadzvedla a vzápětí odpadla kapota motoru; po ní odletěl kamsi stranou i překryt kabiny a úplně se uvolnila levá podvozková noha. Šokovaný poručík byl rychlým během událostí zaskočen a konsternován až natolik, že zůstal psychicky úplně omráčen, a proto promeškal spásnou šanci k výskoku s padákem v těch několika málo cenných sekundách, kdy jeho stroj ještě letěl jakžtakž vodorovně. Tím, že to provést prostě nestihl, ztratil jakoukoliv naději na záchranu. Npor.Šmídek ze sousedního letounu na něj do rádia několikrát zařval "Vyskoč!!!", přičemž přes plexisklo své kabiny divoce gestikuloval a rychlými posunky naznačoval výskok, avšak nešťastník v postižené avii na to vůbec nezareagoval. Jeho deformované letadlo se z roje odvrátilo stoupavou zatáčkou nahoru doprava a pak se z výšky cca 1.500 metrů řítilo k zemi. Neovladatelný letoun se během svého pádu údajně ještě dvakrát na obloze jakoby vzepjal. Při jeho druhém krátkém vzepětí se prý se nad kabinou náhle objevil proudem vzduchu nafouknutý vrchlík záchranného padáku. Což bylo znamením toho, že se pilot přece jen snaží letadlo opustit; leč nedokázal se vysoukat z kabiny. Tyto vrtulové stíhačky totiž naneštěstí ještě neměly vystřelovací sedačky, a rychlá katapultáž proto nepřicházela v úvahu. Padák se o konstrukci letounu ihned roztrhal a jeho cáry pak vlály podél kovového trupu jako jakési ozdobné lamety. Zděšený a zoufalý pilot Procházka se nakonec přece jen z kokpitu nějak dostal a vyskočil stranou, jenže teprve až těsně nad terénem a už prakticky téměř bez padáku, ve výšce pouhých 30 až 40 metrů. Vzápětí se zabil při prudkém nárazu do země. Jeho avia dopadla několik set metrů od hangárů, a sice na travnatou plochu letiště - hned vedle rozjezdové dráhy, odkud před chvílí odstartovala. Roztříštěné tělo letce leželo jen několik metrů od vraku. Už mu bohužel nebylo vůbec žádné pomoci.

Letoun se proměnil na změť pokrouceného plechu a jeho motor byl částečně zarytý do země. Kryt motoru, který z letadla odpadl, nalezl černovický vojenský personál ležet opodál.

Po této katastrofě přijalo velení armádních vzdušných sil celou řadu nových bezpečnostních opatření. Mizérie čs.letectva s problematickým typem Avia S-199 tím však ještě ani zdaleka neskončila. Tihleti létající mezkové se i nadále projevovali nedobře a piloti v nich se stále potýkali s jistými potížemi. Na všech es-jednostodevětadevadesátkách bylo proto dočasně zakázáno létat. Přikročilo se ke komisním prohlídkám hlav vrtulí a byly důkladně zkontrolovány i vrtulové listy, tož kvůli případným trhlinám. Piloti museli absolvovat povinná školení o metodách předpisově správného opuštění letounu. Teprve pak se provoz mezkovitých avií opět obnovil. Ne však nadlouho.

Celý onen neutěšený stav čs.stíhacích jednotek se totiž nakonec úspěšně vyřešil a značně se proměnil směrem k lepší kvalitě; ale to až teprve zavedením mašin z mnohem vyšší ligy, které byly hodnotově, rychlostně i technicky na zcela jiné úrovni. U našeho vojenského letectva se totiž konečně začaly objevovat stíhačky proudové, a sice sovětské tryskáče Mikojan-Gurevič MiG-15. Zavedení migů k jednotlivým plukům umožnilo postupně vyřazovat jankovité "mezky" ze služby a z provozu. A to bylo určitě moc dobře: vždyť jen pouhé dva dny před popisovanou černovickou tragédií vyskakoval z jiné Avie S-199 po odpadnutí listu vrtule nad vojenským výcvikovým prostorem Brdy pilot por.Pospíšil. Stalo se tak u známého kopce jménem Praha. Došlo totiž k tomu, že se při cvičné střelbě objevila technická závada na synchronizátoru kulometu, anebo snad byly vadné samotné náboje. Vrtulový list byl prostě náhle doslova ustřelen! Poručík Pospíšil však měl tehdy mnohem více štěstí a díky včasnému vyskočení s padákem tento vážný incident přežil. Nehoda se tedy bohudík obešla bez úmrtí - a vlastně téměř i bez nějakého vážnějšího zranění. Následně směl por.Pospíšil díky doporučení vojenského lékaře odjet na poukaz do lázní Jeseník, aby zde prodělal určitou rehabilitaci či rekonvalescenci.