Nejenže je dnes vzdělání našich dětí na mnohem horší úrovni než v minulosti, ale vláda ničí snad vše, co zde již dlouhá léta fungovalo. Vzdělání dosud dostávali, díky speciálnímu vzdělávání i děti, které mají se vzděláváním potíže. Díky tomu je v naší republice pouhé jedno procento negramotných, na rozdíl od jiných evropských států, kde se jedná o více než deset procent populace. Vládní strategie boje proti sociálnímu vyloučení na období 2012-2015 přesto počítá s transformací speciálních a praktických škol. To odmítají speciální pedagogové, politici i veřejnost.

„Tyto školy mají své opodstatnění, nelze rušit něco, co je funkční, co perfektně funguje, co se k nám chodí učit z ciziny. Tyto děti jsou mnohem lépe připraveny pro integraci do společnosti, než kdyby byly hozeny do běžné školy, kde nemají vytvořeny odpovídající podmínky a kde se jim učitelé nemohou věnovat tak, jako ve speciálních školách.“ Říká poslankyně Marta Semelová. Europoslanec Jaromír Kohlíček (který za absolutní zvěrstvo považuje už rozbourání jednotných osnov) dodává: „Je potřeba pokračovat ve vyrovnávacích třídách, v možnosti prostupnosti, která zde je. A abychom tak, jak to bylo vybudováno za posledních sto let, zachovali speciální školství. Máme vypracovaný systém, který nám závidí v celé Evropě. Jestli chceme tohle zrušit, tak to je na kriminál!“

Se stejnou vervou se v rámci likvidace fungujícího pustila koaliční vláda i do transformace kojeneckých ústavů a dětských domovů, která v podstatě znamená jejich zánik. S kritikou mezinárodních institucí (že v institucionální péči tu končí velké množství dětí) za zády, se nechal slyšet ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. „V případech, kdy z jakýchkoli důvodů dítě nemůže být vychováváno v rodině, měla by být náhradní rodinná péče prvořadým řešením situace dítěte. Institucionální výchova může být východiskem jen tehdy, pokud bude vyhodnocena jako nejlepší postup v zájmu dítěte.“ Ona se poněkud plete už mezinárodní komise, když mluví o tom, že tu jsou velké, až 300členné skupiny dětí. My však máme péči rodinného typu, kde na osm dětí připadají tři vychovatelé, kteří se po osmi hodinách střídají. Tyto děti mají stálou péči, mají jistotu pravidelnosti, vědí, kdo k nim patří, tvoří jeden celek. Vláda se tak znovu hodlá podřídit světovým receptům, bez ohledu na specifika ČR a na naše tradice, které daly základ propracovanému systému péče o ohrožené děti. V našich ústavech pracují kvalifikované síly, díky čemuž se dětem, které se v těchto zařízeních ocitnou, dostane při řešení jejich problémů odborná pomoc. Pěstouni, kteří by byli motivováni pouze finanční odměnou a neměli by morální a odborné kvality, by asi přínosem pro výchovu dětí zrovna nebyli. Vždyť i dnes se setkáváme s případy, že se děti vracejí od pěstounů do dětských domovů a prosí, aby se nemusely do rodiny vracet.

Také prohlášení ministra Drábka se jeví ve zcela jiném světle, když si uvědomíme, kolik dětí se dostává do institucionální péče díky rozsudkům soudů, které odebírají děti rodičům, jež se díky ztrátě zaměstnání a mnohdy i bydlení, nemohou o své ratolesti náležitě postarat. Dejte lidem možnost živit se prací, zlevněte jim bydlení a budou se o své milované děti starat sami. Vaše protipopulační politika a odírání již dnes chudých lidí, vhání děti do ústavů a dospělé mnohdy dohání až k sebevraždám! Místo stálého škrtání si vezměte příklad třeba v Brazílii, kde prezidentka Dilma Rousseffová oznámila, že její vláda má v úmyslu pro letošní rok umožnit vyšší příjmy a vytvořit nové pracovní příležitosti v rámci ekonomického růstu své země. „Zvýšení je velmi důležité, protože rodiny spotřebují více a budou lépe žít. Tím budou zvyšovat poptávku ve prospěch národního průmyslu a zemědělství, našeho obchodu, sektoru služeb, budou udržovat dynamiku a chod naší ekonomiky tak, aby Brazílie dále rostla.“ Naši „odborníci“ to však vidí žel úplně obráceně…

Autor: Martin Klement, Mostiště

Publikoval: -mk-