Město by si mělo být jisté prioritami, které ho do několika příštích let čekají. A tak jsme se mohli dozvědět, jaké priority to zřejmě budou. V dopravě velký obchvat města a řešení parkování, v kultuře přestavba Jupiter klubu, pro volný čas zkvalitnění stávajících sportovišť, ale čekají nás také debaty o likvidaci komunálního odpadu. Všemi semináři se však jako černá nit v bílém plátně táhl jakýsi souboj ideologií, který naplno propuknul až v semináři pátém, s příhodným názvem-Město pro život, zvláště viditelný v tématech školství, sociální služby a podpora bydlení.

V době, kdy se ještě letos chystá ministerstvo školství škrtnout 4,4mld korun, z čehož by bylo 3,4mld v regionálním školství, jsou obavy našich podnikatelů, z poklesu „lidských zdrojů“ asi na místě. Proto bych od nich očekával rozhodné vystoupení, proti špatně nastavené strategii slučování a rušení škol. Není přece možné, souhlasit z uzavíráním škol a učilišť, na úkor nově vzniklých gymnázií a škol bez jakéhokoliv zaměření. Gymnázia kdysi vznikla pro velmi nadané žáky, a je škoda, že se dnes z jejich studia stala jen prestižní záležitost.

Je hezké, když si zastupitelé sypou pro svá minulá rozhodnutí popel na hlavu, ale nenabízejí bohužel řešení stávajícího stavu. Chuť k jejich řešení, nahradilo hledání důvodů, proč to nejde. A tak nám z oboru školství vysvětlí, že nám sice schází kapacity pro umístění nějakých sedmdesáti dětí, ale školek je dost. Důvody pro toto tvrzení? – Špatně nastavené parametry umístění dětí z EU, děti z okolí nemají nárok na školku ve městě, matky na mateřské dávají jiné ratolesti do školek, do školek nepatří děti do tří let… Jak snadné je říct matkám, které ve městě nebydlí, pouze v něm pracují, ať na školky zapomenou, ignorovat situaci, kdy nám psychologové vrací děti od zápisu do školy z důvodu nepřipravenosti a matkám mladších dětí ani neporadit, když nemáme jesle, tedy zařízení, která tuto situaci řešila a o kterých se dnes zcela demagogicky mluví jako o úložnách dětí. Když jsem zaslechl jednoho z diskutujících říct, „Doufám, že mi moje dítě odpustí, že jsem ho také do jeslí dával.“ málem jsem spadl ze židle.

Problém s udržením rovnováhy jsem měl i z názoru, že by pro město bylo nejvýhodnější prodat všechny své bytové jednotky. Osmá kapitola příručky pro člena zastupitelstva obce (po volbách v roce 2010) s názvem BYDLENÍ začíná slovy. „Slovo byt, nebo bydlet má údajně svůj základ v bytí, žití. Jinými slovy, už naši předkové nespojovali bydlení s ničím méně důležitým, než se svou existencí. Dodnes to tak vnímáme – jak bydlíš, tak žiješ. Pod mostem, nebo v luxusu. Živobytí je bydlo. A uznejte – co by to bylo za obec, kdyby se nezajímala o bydlo svých obyvatel. Město pro život musí mít svůj bytový fond, jak jinak chce lákat nové, mladé obyvatele a zabezpečit ty stávající? Bytový fond dnes přináší městu nemalé prostředky, a aby tomu tak bylo i nadále, mělo by se místo jeho privatizace přemýšlet o jeho rozvoji. Je snadné nechat vybydlet byty a pak se jich zbavit. Zatím lze totiž nájemníkům, jež na jeho zakoupení nemají finanční prostředky, nabídnout náhradní bydlení. Bez nové výstavby to ale nepůjde. Kdyby však město obětovalo část příjmů z bytového fondu a vytvořilo fond podpory bydlení, na kterém by nechalo hromadit peníze, bylo by časem nejen na startovací byty, ale třeba i na byty v tzv. veřejném zájmu. A z více bytů, bývá i více nájmů, není-liž pravda?

Nejsložitější to se svými žádostmi asi budou mít dámy ze sociálních služeb. Prosazovat třeba školku pro seniory tzv. Domovinku v době, kdy se má starat každý sám o sebe bude asi problém. Doba kdy se stavěly školy a školky, kdy existovaly jesle a lidi bydleli bez problému nejen v bytech městských, ale i družstevních a podnikových, doba kdy se staré byty modernizovaly a nové stavěly a kdy se lidé, obce a celý stát nezmítal v dluzích, ta doba je žel už pryč…