V Tunisu demonstrovalo téměř 20 000 lidí za pracovní místa a národní jednotu, a na náměstích svých metropolí (Havaně a Caracasu) se sešlo (tady však opravdu slavících) na statisíce pokrokově laděných Kubánců a Venezuelanů.

Také u nás se demonstrovalo na mnoha místech, hlavně pod taktovkou KSČM a ČSSD. Možná, že dnes již lidé na těchto demonstracích tolik nevzpomínají na popravy dělnických vůdců z Chicaga a v důsledku rozčarování z toho, co se za posledních dvacet let stalo s naší zemí, spíše hledají alternativu a východisko z dnešního marasmu. Ale to hlavní, co zaznívalo v rozhovorech zúčastněných, byl návrat k tomu, aby mohl člověk svůj život prožít a ne jej promarnit marnou snahou při hledání práce, nebo honbou za penězi, nutnými k tomu, aby mohli „vychovat“ své potomky, na které pak nemají ani trochu času.

Lidé již většinou vědí, že sliby o předběhnutí Rakouska díky kupónové privatizaci, o rovných šancích pro každého, či o tom, že stát povedou ti nejlepší odborníci, byly lživé. Diví se, kam zmizely biliony ze zprivatizovaného majetku a kde se vzal dluh téměř dvou bilionů, který stačili „odborníci“ ve vládách od roku 1990 nasekat. Při neustálém strašení komunisty a návratem k nesvobodě, si dokonce uvědomují, že ta dnešní svoboda je vykoupena svobodou jinou.

Naše vláda, která hodlá dovládnout za každou cenu, se však o starosti lidí nezajímá a protesty nevnímá. Peníze na své vládnutí hodlá získat od těch, kteří se nemohou bránit. Škrtá a škrtá. Ve školství, zdravotnictví, ušetřit hodlá na zemědělcích i důchodcích a vůbec ji nezajímá, co o škrtformách říkají ve světě. Ve své nové výroční zprávě s názvem World of Work Report 2012, konstatuje například Mezinárodní organizace práce (ILO), že úsporná opatření ani reformy pracovního trhu nepřispívají k tvorbě nových pracovních příležitostí a na trhu práce naopak vedou k alarmující situaci. „Úsporná opatření větší hospodářský růst nepřinesla,“ řekl šéf institutu ILO pro mezinárodní studia práce Raymond Torres. „Špatně nastavené reformy trhu práce nemohou fungovat ani krátkodobě. Takové reformy v krizových situacích mají tendenci vést k ještě většímu úbytku pracovních míst a jen k omezené tvorbě míst nových.